Velkopěstitelka cibule
By in

Velkopěstitelka cibule

Experimentální zemědělská farma (Granja agrícola experimental) v Tahiche se zabývá zkoumáním vzorků zemědělských plodin, určováním škůdců, či typu plísně u napadenych rostlin (moc úspěšní v tom nejsou 😉), pořádáním kurzů o pěstování různých druhů rostlin a jejich ochrany a taky distribucí semen či sazenic určitých druhů zeleniny zájemcům,  kteří se zaregistrují. Což jsem udělala. Seznam prací na naší zahradě se totiž scvrkl na několik málo periodických položek (vyplít, zalít, odstranit nadprodukci nových výhonků), které hravě zvládám, takže vítám další činnosti, které obohatí můj denní rozvrh. Letos na podzim nabízí farma semena cibule. Objednala jsem si nejmenší možné množství 1/4  libry, z čehož prý vzejde 400 – 500 sazenic 🤩. Konečně! se tedy stanu platnou členkou zdejšího směnného obchodu a ještě k tomu s velmi hodnotnou komoditou, protože zdravá – rozuměj nenahnilá – cibule je tady poměrně vzácná.

Farma poskytne semena, úsek pole i picón a jeho pracovníci budou semena zavlažovat. Jediným úkolem „pachtýře“ je pravidelně vytrhávat plevel. Tak mi bylo řečeno v kanceláři.

Den poté, co jsem obdržela SMSku, že semena jsou k dispozici, vyrazila jsem na farmu převzít svůj řádek č. 84; „vystajlovaná“ jak ze žurnálu, neb jsem poté měla spicha s kámoškou v kavárně.

Až na poli jsem zjistila, že mi v kanceláři zapomněli sdělit jednu podstatnou informaci: že totiž semena si musí každý vlastnoručně zasadit 😲 a předtím si ještě připravit půdu, tj. vyčistit ji od kamenů, uhrabat hlínu (žádná zemina, či ornice, fakt hlína 🙈) do roviny a na ni navézt 10 cm picónu 😱.

Když mě v pestrobarevných šatičkách, na vysokých podpatcích, s korály na krku a hráběmi v rukou uviděli dva místní zemědělci, kteří taky zrovna přijeli osít své řádky, nemohli uvěřit vlastním očím. Vydrželi mě pozorovat asi 5 minut a pak se nabídli, že osejou i můj řádek (což jsem s velkým nadšením přijala 🙏) a doporučili mi, že na pole to chce jiný oděv 😂.Na oplátku jsem navrhla, že za týden vytrhám plevel i na jejich řádcích.

Takže teď mám každý týden cestu na nákup do Arrecife zpestřenou o malou rozcvičku na zdravém vzduchu při pletí mého řadku.

Pokud bych náhodou zapomněla, pravidelná připomínková SMSka z farmy to jistí.

Zase všude samý čurbes...
By in

Zase všude samý čurbes...

Dva dny po rezolutním a zcela definitivním zrušení „projektu altán“ Vr. ráno oblékl pracovní triko a šortky, rozmíchal si maltu a pustil se do vyzdívání prostoru mezi dvěma trámky pergoly. Já ani nedutala a jen zpoza záclony sledovala dění na terase, připravená nosit nápoje, běhat pro zapomenuté pracovní nářadí a případně být tím prvním na ráně, komu si Vr. postěžuje, či vynadá, kdyby se práce nedařila. Ale, kupodivu, dařila se.

Samozřejmě, od toho rána máme na terase už zase pytle s cementem 🙈, na bílé podlaze àla César Manrique cákance od malty a úlomky betonových bloků 🙈, v záhonech poházená prkna 🙈, v garáži piliny od prořezávání drážek v trámech 🙈 a v domě od všeho trochu, jak si chodíme do kuchyně pro pití.Jo, a samozřejmě, auto plné cementového prachu 🙈, protože většina pytlů netěsní. Nemilé, ale nutné déjavu, protože to není tak dávno, co jsme si výše uvedeného užili měrou vrchovatou a navzájem se ujišťovali, že už nikdy víc. Jenže, bez toho stavebního nepořádku a špíny, holt, altán mít nebudeme…

Každopádně, kromě ryze pracovních nastávají i humorné momenty, např. když v den zahájení stavby náhle ze šatních skříní zmizely duté tyče na ramínka. A – ejhle! – objevily se rozřezané na kousky a zabetonované v patě zdi budoucího altánu, coby odtokové kanálky 😂. 

Anebo, když ve snaze vychytat nejčastější směry větru jsme ze starých OSB desek stloukli jakousi maketu budoucího altánu a fotku rozeslali spoustě kamarádů. Až když od nich začaly chodit reakce typu: „Hezký! Ale nechtělo by to proříznout aspoň jedno malý okýnko?“, „Prima… neuvažovali jste o jiném materiálu?“, anebo „Super! A co takhle ty desky natřít?“ jsme pochopili, že náš provizorní výtvor považují zřejmě skoro všichni za finální verzi 😂, což nás do té doby ani na okamžik nenapadlo. 

Vítr prostě neukecáš...
By in

Vítr prostě neukecáš...

… aneb další stavba před námi 🙈……? 

Už druhým rokem se snažíme o vytvoření útulného prostoru, kde by se dalo grilovat, popíjet, sedět s přáteli, číst, či prostě jen tak lelkovat, aniž by vám vítr rval kusy jídla od úst, museli jste na sebe s kamarády hulákat, anebo opakovaně běhat pro časopis až na sousedův pozemek.

Pergola se ukázala k tomuto účelu jako zcela nevyhovující, resp. vhodná na dvě věci 😁. První verzi – plechovou – nám vítr zmačkal na šrot necelou hodinu po jejím vztyčení. Co byste taky chtěli po čínském výrobku určeném zřejmě do asijské mlžné džungle… Druhou pergolu jsme tedy sešroubovali z trámků, a utěšovali se tím, že z první pergoly využijeme aspoň střešní plachtu. I tato představa se ukázala jako naivní, a to hned po druhém sezení ve větru, po kterém z plachty zůstaly jen cáry a všechny tyčky, na kterých byla upevněná, vítr rozlámal na kusy (no což, budou se hodit jako podpěry ke stromkům 😂).

Po tomto debaklu jsme se vůči větru zatvrdili a rozhodli se pod pergolou trávit čas jen při bezvětří 😂😂😂. Přátelé, vy kdo znáte povětrnostní situaci na Lanzarote, tak se teď určitě spolu s námi hlasitě smějete a ani trochu vás nepřekvapuje, že za této podmínky jsme si do venkovní kuchyně další 3 měsíce nesedli ani jednou… 😂

A pak se jednoho rána Vr. celý natěšený vzbudil a seznámil mě s řešením, které v noci vymyslel a které mě okamžitě nadchlo stejně jako jeho – přebudujeme pergolu na altán!👌🤗

Vr. nezůstal nic dlužen svému hvězdnému znamení Střelce: za hodinu už nám do Dacie nakládali betonové bloky, za další hodinu je vyskládal mezi trámky pergoly 💪, a po obědě (když realisticky zhodnotil kolik práce, námahy a času si celá akce vyžádá) prohlásil, že žádný altán stavět nebude 😲, betonové bloky odvozí v kolečku sousedovi, koupíme si každý pořádnou zimní bundu, a jestli se mi to nelíbí, ať si altán zbuduju sama 🙄. Howgh. Nato usedl k televizi a ze záznamu si na plné pecky pustil závod F1 v Monte Carlu.

Kde koupit asijské ingredience
By in

Kde koupit asijské ingredience

Kanárská kuchyně nevyniká velkou bohatostí chutí, ani rafinovanými kombinacemi, natož pikantností. Máte-li, přátelé, rádi asijskou kuchyni a občas ji zkoušíte připravit doma sami, až se jednou – tak jako my – přestěhujete na Lanzarote, budete pátrat, kde koupit nejrůznější ingredience pro vaše kulinářské výtvory. A budete to mít daleko snadnější než my, protože my už jsme pro vás průzkum trhu udělali: kromě „orientálních koutků“ v prodejnách Hyperdino existuje v Arrecife specializovaný obchod Suko Cash&Carry, který je se svými 650 m² největším asijským supermarketem na celých Kanárských ostrovech.

 

Jakákoli změna - nadlidský úkol
By in

Jakákoli změna - nadlidský úkol

Dosáhnout změny jakéhokoli údaje v libovolné smlouvě, či třeba na kartičce rezidenta, je téměř – a někdy zcela – úkol pro nadčlověka.

Změnu internetového tarifu u Movistar řešíme už od léta, kdy nám poskytovatel (po 6 měsících průtahů) zavedl kabel. Po nesčetných telefonátech, kdy jsme byli vždy ujištěni o tom, že naše žádost o změnu a reklamace přeplatku bude provedena s okamžitou platností (ale nic se nestalo), jsme se vypravili osobně do kanceláře v Arrecife. Tam nám pracovnice s pobaveným výrazem sdělila, že telefonické vyřizování jakéhokoli požadavku nikdy nikam nevede 🤪, na místě sepsala naši žádost a dostali jsme kopii záznamu. To bylo ale taky to jediné a dále se situace vyvíjela úplně stejně – tedy naprostá nečinnost 🤢. Tak jsme si v  internetovém bankovnictví stáhli zpátky na účet platby za poslední dva měsíce. A představte si, přátelé, že hned druhý den začal poskytovatel naši žádost o změnu tarifu konečně seriózně řešit 😄. To byl ten lepší případ.

Změnit počet sedadel v pojistné smlouvě naší Dacie ze 2 na 5 se nám naproti tomu  nepodařilo vůbec 🤢. Ačkoli 5 míst ve vozidle je zcela nezpochybnitelných a s takovou výbavou jsme vůz koupili, pojišťovna nám stroze oznámila, že daný model je pouze dvoumístný, a proto žádnou změnu  neprovede. Nepomohlo ani naskenování technického průkazu, kde je 5 sedadel jasně uvedeno. Při skenování si však Vr. všiml, že techničák obsahuje některé údaje, které neodpovídají skutečnosti 🙈 – např. chybně uvedený objem motoru a označení vozidla… v čemž možná bude háček celého problému. Tudíž, by bylo nutné nejprve u prodejce reklamovat údaje v pět let starém technickém průkazu, a teprve pak se pokusit projednat s pojišťovnou změnu počtu sedadel… a to už je opravdu úkol na několik generací 😂.

To ale není všechno – na kartičkách rezidenta máme už 4 roky špatnou adresu… ostatně jako kdekdo na Kanárských ostrovech. Nové karty totiž vydává pouze státní policie. Pro výměnu je nutné předem si sjednat termín. To lze pouze prostřednictvím internetového portálu. A ten je trvale nedostupný 🙈.

Velmi moudrá rada jak úspěšně začít den:

NENECH  SE  ROZHODIT  PRVNÍM BLBCEM,  NA KTERÉHO  NATREFÍŠ,  BUDE  JICH  VÍC.

😂😂😂

Seznamte se: Zuzka
By in

Seznamte se: Zuzka

… tato neobyčejně podnikavá osůbka žije na Lanzarote už přes 30 let a za tu dobu se jí podařilo zrealizovat několik úspěšných projektů. Poznali jsme ji hned při naší první „pracovní cestě“ na Lanzarote, kdy jsme hledali architekta, projektanta, stavební dozor, stavební firmu atd. A Zuzka byla – a stále je – partnerkou jednoho z architektů, se kterými jsme jednali. V té době se právě chystala otevřít malou restauraci Strava v centru Arrecife, takže nevěděla co dřív a neměla moc času. Její podnik Strava si za krátký čas získal velmi dobrá hodnocení na některých cestovatelských serverech, např. Tripadvisoru.Podruhé jsme na Zuzku narazili jako na majitelku obchůdku Algo Más, který sídlí v ulici (souběžná s Calle Real) a pokud se ocitnete v centru Arreife, vřele vám, přátelé, doporučujeme sem zajít, protože tady najdete na jednom místě širokou škálu typických lokálních dobrot, jako jsou džemy, medy, různé mojos a salsy, nakládaná zelenina, sýry, piva z místních minipivovarů a vína z místních vinic. Kromě toho taky přírodní kosmetiku a designové doplňky, jako náušnice, náramky, či klobouky. Obchůdek, mimo jiné, nabízí taky zahraniční vína a destiláty a dokonce pořádá ochutnávky.

Tím to ale nekončí. Dalším podnikem této mimořádně aktivní Češky je kavárna La Vela v areálu Marina. Ta – jako jediná na celém Lanzarote – nabízí značku italské exkluzivní kávy Tonino Lamborghini.

Zatím posledním podnikatelským projektem je dětský koutek El Timón hned vedle kavárny, kde se pořádají narozeninové oslavy.

Na některých projektech Zuzky se podílel taky Robert, další z Čechů, pro které se Lanzarote stalo druhým domovem. Ale o něm až jindy.

Návod věc neznámá
By in

Návod věc neznámá

Ať už si zakoupíte insekticid, penetraci, barvu, lak, či lepidlo, na obalu se vždy dozvíte, že odpovídá platným normám, zda je přípravek hořlavý, toxický, nebezpečný pro vodní živočichy a savce, v jaké teplotě ho máte skladovat, jaké ochranné pomůcky použít při manipulaci, co dělat, když ho vdechnete anebo vypijete, dostane se omylem do životního prostředí či vesmíru 🤣, jakou instituci kontaktovat v případě urgentního ohrožení (to bych chtěla vidět rychlost reakce nějaké zdejší institituce 🤣) atd.

Jediné, co se na obalu prakticky NIKDY nedočtete, je informace o tom, čím a v jakém poměru se má přípravek ředit, jak dlouho schne, kolik nátěrů/vrstev/případně postřiků aplikovat a v jakých intervalech. Což jsou informace, které vás většinou zajímají ze všeho nejvíc 😂.

Znáte vosy hrnčířky?
By in

Znáte vosy hrnčířky?

Když jsme ty tvrdé, asi 4 cm dlouhé „šišky“ v barvě zdejší hlíny uviděli poprvé, mysleli jsme si, že je to nejspíš nějaký zkamenělý trus. Jak se s postupem stavby tenčily částky na našich účtech, začali jsme si pohrávat s myšlenkou, zda by se na těch „bobcích“ třeba nedalo zbohatnout podobně, jako na koprolitech 🤣 (zkamenělý dinosauří trus, ze kterého se dnes dělají šperky a  kamínky do některých švýcarských hodinek)… ponechme stranou, jak opojnou radost asi zažívá žena obdarovaná dinosauřím lejnem 🤣 (byť zkamenělým).

Pak jsme zjistili, že „šišky“ jsou duté 😲 a vzápětí v TV natrefili na pořad, který nás nenechal na nejmenších pochybách, že se jedná o hnízda vos hrnčířek. Ty tvoří zmíněné trubičky z hlíny a slin, vnitřek naplní potravou (hmyzem), vloží vajíčko a otvor zalepí, aby se zárodek v klidu mohl vyvíjet.

Zmíněné válečky se v minulosti na Kanárech používaly jako jakési primitivní píšťalky.

Takže žádné terno z toho nekouká…

Tequila, mezcal, či sisal
By in

Tequila, mezcal, či sisal

… co vyrobíte záleží na tom, jaký druh agáve jste zasadili 😊. Agáve je rod mohutných sukulentů pocházejících ze střední Ameriky a Mexika, ve své domovině čítající kolem 200 druhů. Jedná se o monokarpické rostliny, které když dospějí (podle druhu 5 – 9 let) pouze jedenkrát vykvetou, poté se vysemení a uhynou.

Agáve obecná, někdy nazývaná podle místa původu americká, se pěstuje po celém světě jako okrasná rostlina. Stvol se žlutými květy je velmi působivý a může dosahovat výšky téměř 10 metrů. Obyvatelé Kanárských ostrovů někdy suchý stvol po odkvětu používají jako vánoční stromek a zdobí ho.Z jádra (srdce) agáve, což je středová část po odsekání listů se vyrábí tequila a mezcal. Tequila vzniká z agáve modré a mezcal, který je považován za poněkud lidovější pití ze zhruba 30 druhů agáve zelené. Další rozdíl mezi tequilou a mezcalem spočívá v tom, že pro výrobu mezcalu se srdce agáve vyudí, aby napoj získal kouřovou chuť. Poté se hmota rozdrtí, fermentuje a nejméně 2x destiluje. Srdce dospělé agáve může vážit až 100 kg a lze z něj vyrobit až 65 litrů destilátu. Z agáve sisalové se – jak už sám název říká – získává sisalové vlákno. Název sisal je odvozen od mexického města Sisal na Yucatánu.