… jsou všechno jiné jen ne poetické a poklidné.
Pravda, 24. prosince jsme si dovolili trochu nicnedělání (pokud lze za nicnedělání považovat přípravu bramborového salátu, detailní prozkoumání střechy patia a garáže a označení skulin, kudy protéká dovnitř zkondenzovaná voda, úklid venkovní plochy před domem atd.). Dokonce jsme si dopřáli malý luxus v podobě dopolední procházky 😆.
Na Boží hod už jsme ale naplno naskočili do údernického tempa a zavládla hektická atmosféra. Důvod je prostý: Vr. rozhodl, že s definitivní platností a bez jakýchkoli výjimek musí být veškeré práce na domě dokončeny do 31. prosince letošního roku. V ten den má v plánu vyvézt před dům míchačku na beton s nápisem, že je na prodej, hodit zednické nářadí do nejtmavšího kouta garáže, montérky a trosky pracovních bot do popelnice, a sebe do křesla k televizi. Tam hodlá minimálně celý leden nechat myšlenky volně plynout a nezabývat se žádnou fyzickou činností, s výjimkou přepínání televizních kanálů. Já mu tuto nirvánu nevýslovně přeju, protože po 3 letech dřiny, stresů, odříkání a sebezapření si to zaslouží.
Abyste si, přátelé, udělali představu o průběhu několika posledních dnů:
25. prosince: Vr. zalepoval štěrbiny ve střeše pásy gumy, já kopala stružku pro vodu přetékající z nádrží a zatékající do zdi garáže.
26. prosince: Vr. zabetonoval dvě díry ve zdi souseda, já rozvážela a rozhrabávala poslední haldu picónu.
27. prosince: Hned ráno jsme vymontovali zadní lavici v autě a jeli nakoupit materiál na výrobu garážových vrat.
Vzápětí jsme jeli vrátit část již nařezaných! kovových profilů 🙈, protože jsme si s personálem v jedné věci neporozuměli a omylem nám prodali profily o špatné tloušťce. Přestože jsme zakoupili taky sadu speciálních vrtáků na železo, strávil Vr. skoro celé odpoledne neúspěšnými pokusy vyvrtat do profilu z pozinkovaného železa jednu jedinou dírku ☹ (celkem jich je zapotřebí vyvrtat 60!). Poté (nepřekvapivě) následoval velmi chmurný večer.
28. prosince: Podařilo se nám najít dílnu s profesionálním vybavením na vrtání do železa 👍, takže jsme znovu vymontovali zadní lavici 🤔, naložili železné profily a odvezli je do Arrecife. Dírky nám vyvrtali na počkání.
Návrat do Maguezu i celé odpoledne se neslo ve znamení dobré nálady až do okamžiku, kdy Vr. při sestavování prvního křídla vrat zjistil, že prodejce neuřízl profily ÚPLNĚ kolmo🙈 a zámečník taky nevyvrtal tvory ÚPLNĚ kolmo 🙈.
Prostě, slovy písně Ivana Mládka:
Dopadlo to výborně,
jsem jen trochu v šoku,
chtělo by to náprstek
nějakého moku. 🤣
29. prosince: Ráno jsme opět vymontovali zadní lavici 🤣, naložili profily a jeli zase do zámečnické dílny. Zámečník už v telefonu dával najevo radost, že nás znovu uvidí, ale nehledali jsme za tím žádné postranní úmysly, holt jsme mu byli včera sympatičtí 🤣. Aby Vr. minimalizoval možnost, že se něco zvorá, stál zámečníkovi po celou dobu přímo za zadkem, což mají všichni úplně nejraději 😆. 
Poté jsme ještě objeli všechna železářství v Arrecife ve snaze sehnat zarážku proti větru, což se nakonec taky podařilo, takže zpět do Maguezu jsme se opět vraceli v dobrém rozmaru… a já si v duchu kladla otázku, na čem se montáž vrat asi zadrhne dnes odpoledne…
… na skutečnosti, že den má jen 24 hodin… 😀
30. prosince: Vr. během noci namísto spánku v duchu cvičně montoval garážová vrata, což ho tak vyčerpalo😀, že jsme nakonec vstali až v půl 10, lážo plážo posnídali a těsně před 11 se Vr. pustil do práce tam, kde včera přestal. Já pobzukávala nablízku připravená něco přidržet, podat, odnést, případně dělat hromosvod, kdyby se dílo nedařilo.
Vzhledem k tomu, že jsme stále montovali první křídlo ze tří, bylo nám oběma jasné (ačkoli o tom nepadlo ani slovo), že zítra montérky ani pracovní křusky do popelnice nepoletí, a že Vr. své prohlášení buď trochu uspěchal, anebo nemyslel zase tak úplně vážně (ostatně, není to poprvé 🤣). Každopádně, výsledek dne byl úspěšný. 
31. prosince: Vr. přemohla touha projet se na motorce a hned po ránu zmizel 😊.