… jsou všechno jiné jen ne poetické a poklidné.
Pravda, 24. prosince jsme si dovolili trochu nicnedělání (pokud lze za nicnedělání považovat přípravu bramborového salátu, detailní prozkoumání střechy patia a garáže a označení skulin, kudy protéká dovnitř zkondenzovaná voda, úklid venkovní plochy před domem atd.). Dokonce jsme si dopřáli malý luxus v podobě dopolední procházky 😆.
Na Boží hod už jsme ale naplno naskočili do údernického tempa a zavládla hektická atmosféra. Důvod je prostý: Vr. rozhodl, že s definitivní platností a bez jakýchkoli výjimek musí být veškeré práce na domě dokončeny do 31. prosince letošního roku. V ten den má v plánu vyvézt před dům míchačku na beton s nápisem, že je na prodej, hodit zednické nářadí do nejtmavšího kouta garáže, montérky a trosky pracovních bot do popelnice, a sebe do křesla k televizi. Tam hodlá minimálně celý leden nechat myšlenky volně plynout a nezabývat se žádnou fyzickou činností, s výjimkou přepínání televizních kanálů. Já mu tuto nirvánu nevýslovně přeju, protože po 3 letech dřiny, stresů, odříkání a sebezapření si to zaslouží.
Abyste si, přátelé, udělali představu o průběhu několika posledních dnů:
25. prosince: Vr. zalepoval štěrbiny ve střeše pásy gumy, já kopala stružku pro vodu přetékající z nádrží a zatékající do zdi garáže.
26. prosince: Vr. zabetonoval dvě díry ve zdi souseda, já rozvážela a rozhrabávala poslední haldu picónu.
27. prosince: Hned ráno jsme vymontovali zadní lavici v autě a jeli nakoupit materiál na výrobu garážových vrat.
Vzápětí jsme jeli vrátit část již nařezaných! kovových profilů 🙈, protože jsme si s personálem v jedné věci neporozuměli a omylem nám prodali profily o špatné tloušťce. Přestože jsme zakoupili taky sadu speciálních vrtáků na železo, strávil Vr. skoro celé odpoledne neúspěšnými pokusy vyvrtat do profilu z pozinkovaného železa jednu jedinou dírku ☹ (celkem jich je zapotřebí vyvrtat 60!). Poté (nepřekvapivě) následoval velmi chmurný večer.
28. prosince: Podařilo se nám najít dílnu s profesionálním vybavením na vrtání do železa 👍, takže jsme znovu vymontovali zadní lavici 🤔, naložili železné profily a odvezli je do Arrecife. Dírky nám vyvrtali na počkání.
Návrat do Maguezu i celé odpoledne se neslo ve znamení dobré nálady až do okamžiku, kdy Vr. při sestavování prvního křídla vrat zjistil, že prodejce neuřízl profily ÚPLNĚ kolmo🙈 a zámečník taky nevyvrtal tvory ÚPLNĚ kolmo 🙈.
Prostě, slovy písně Ivana Mládka:
Dopadlo to výborně,
jsem jen trochu v šoku,
chtělo by to náprstek
nějakého moku. 🤣
29. prosince: Ráno jsme opět vymontovali zadní lavici 🤣, naložili profily a jeli zase do zámečnické dílny. Zámečník už v telefonu dával najevo radost, že nás znovu uvidí, ale nehledali jsme za tím žádné postranní úmysly, holt jsme mu byli včera sympatičtí 🤣. Aby Vr. minimalizoval možnost, že se něco zvorá, stál zámečníkovi po celou dobu přímo za zadkem, což mají všichni úplně nejraději 😆. 
Poté jsme ještě objeli všechna železářství v Arrecife ve snaze sehnat zarážku proti větru, což se nakonec taky podařilo, takže zpět do Maguezu jsme se opět vraceli v dobrém rozmaru… a já si v duchu kladla otázku, na čem se montáž vrat asi zadrhne dnes odpoledne…
… na skutečnosti, že den má jen 24 hodin… 😀
30. prosince: Vr. během noci namísto spánku v duchu cvičně montoval garážová vrata, což ho tak vyčerpalo😀, že jsme nakonec vstali až v půl 10, lážo plážo posnídali a těsně před 11 se Vr. pustil do práce tam, kde včera přestal. Já pobzukávala nablízku připravená něco přidržet, podat, odnést, případně dělat hromosvod, kdyby se dílo nedařilo.
Vzhledem k tomu, že jsme stále montovali první křídlo ze tří, bylo nám oběma jasné (ačkoli o tom nepadlo ani slovo), že zítra montérky ani pracovní křusky do popelnice nepoletí, a že Vr. své prohlášení buď trochu uspěchal, anebo nemyslel zase tak úplně vážně (ostatně, není to poprvé 🤣). Každopádně, výsledek dne byl úspěšný. 
31. prosince: Vr. přemohla touha projet se na motorce a hned po ránu zmizel 😊.
Prověřila kvalitu lepených spojů na střeše garáže (3 louže 😩), zda trubky odvádějí dešťovku do nádrží (👍), zda dešťovka z našeho „kruhového objezdu“ odtéká do prostoru uprostřed (👍), zda se nám konečně! podařilo utěsnit skleněnou střechu patia (ani náhodou 😩) a zda čerstvě zasazená cibule přežije takovou potopu (👍).
Abyste si, přátelé, udělali představu o vydatnosti místních dešťů – tyto dvě nádrže – každá o obsahu 200 l – se naplnily dešťovkou ze střechy o ploše 35 m² za necelou hodinku.
Kromě příjemné kavárny je tu několik menších sálů určených pro výstavy či přednášky, a večer se zde občas pořádají koncerty pod širým nebem. Vzhledem k magické atmosféře místa i za dne, musí být zde večery kouzelné. Pokud se ale nekoná žádná hudební produkce, zavírá se – bohužel – už v 17 hodin (což je velká škoda) 🤔.
. Pokud jste se náhodou ocitli v tak málo pravděpodobné situaci, že jelo několik aut za sebou, určoval rychlost jízdy řidič prvního vozu, a nikoho nenapadlo předjíždět jen proto, že by třeba sám jel rychleji (v podstatě nikdo nikam nespěchal, za čím a kam???). Na kolonu vozidel jste nenarazili ani na hlavní tepně v Arrecife, natož kdekoli jinde…
. Spolu s tím vzrůstá na silnicích i rychlost a agresivita, a v důsledku toho občas situace dost podobné těm, jaké pamatujeme z Česka 😩 (což byl jeden z důvodů, proč jsme odešli…).
Na mnoha pozemcích roky ležících ladem zcela nedávno buď vyrostly, anebo právě vznikají nové výrobní a prodejní haly a supermarkety mezinárodních řetězců, modernizují se čerpací stanice a brzy by se měla začít stavět druhá budova nemocnice.
Druhou stranou mince jsou ceny pronájmů pro lokální pracovníky, které začínají dosahovat astronomických výšin, takže většina místních na ně nemá. To značně komplikuje nábor pracovních sil z pevninskeho Španělska do všech uvedených kapacit, včetně lékařů i středního odborného zdravotního personálu. Momentálně v každém lékařském oboru chybí 5 – 6 specialistů 
a tedy již tak absurdně dlouhé lhůty vyšetření se dále prodlužují. (Zvláštní kapitolou jsou pak davy ilegálních imigrantů proudících díky stále (bohužel! 😩) klidnému oceánu i letos ve člunech po stovkách téměř den co den. Každý z nich je – na rozdíl od nás, co zde legálně žijeme, pracujeme, odvádíme daně a utrácíme své peníze, takže živíme spoustu firem i jednotlivců – hned po vystoupení na břeh důkladně vyšetřen a někteří jsou kvůli zdravotním problémům přijati do naší jediné nemocnice, čímž blokují část její kapacity 
.)
Ani další „sošky“ se nedočkaly Vráťovy pochvaly, ačkoli jinak je obdivoval celý Maguez 😆.
Teď jsem se vrhla na „umělecká díla“ vytvořená z nejrůznějších zbytků ze stavby: dřevo, roxory, dráty, kůže, mozaika, a přírodní materiály, jako ulity či sopečné úlomky.
