Vichry většinou ustávají koncem května. Ne tak letos. Ačkoli už je konec července, kýžené klidné dny bezvětří vyhlížíme stále marně.
Výčet největších škod napáchaných větrem za poslední měsíce zahrnuje: vyvrácená vjezdová vrata, dvě zničená zadní světla u Camara, zdemolovanou pergolu, ulomený roh jednoho plexiskla určeného na střechu garáže, rozervaný obal na venkovní stůl a plachtu na auto a několik rozbitých květináčů ☹. Kromě toho nám uletěl jeden sedák na venkovní křesílko, jeden plastový pantofel, a prakticky obden hledám další sandály, plastové kbelíky či smetáček a lopatku na ulici a v přilehlých zahradách (zatím úspěšně), sbírám na zahradě igelitové pytle, které uletěly sousedům (taktéž úspěšně) a zametám na terase chuchvalce suchého smetí (neúspěšně).
Před pár dny si to vítr rozdal s Vráťovým plexisklem… a vyhrál. Desku o rozměrech 2 x 4 m, kterou jsme večer na střeše zatížili mohutnými břevny, jsme ráno našli zapíchnutou v picónu 10 m od garáže. Naštěstí neuletěla na silnici, ani – nedejbože – netrefila nejaké auto či souseda 😱.
V takových chvílích pak míváme více pochopení pro příšerné zátarasy „zdobící“ střechy starousedlíků 🙈.