… zejména ty u dálnic, či na okrajích měst, jsou specifické tím, že celý den je tam naprosté ticho… až do zhruba 11 hodin večer. Pak začne rachot.
Na parkoviště začnou přijíždět páry i rodiny, vystoupí z auta a začnou si „na plné pecky“ překotně vyprávět nejrůznější historky současné i prastaré (v lepším případě), anebo pokračují ve sporech, které začaly už v autě (v horším případě). Pak chodbami zamíří ke svému pokoji, přičemž vzajemné líčení zážitků rychlostí kulometu ani na vteřinu neustává. Historky (v lepším případě) a spory (v tom horším) mezitím postupně gradují a všichni se navzájem překřikují (po vzoru oblíbených televizních estrád celebrit, kde se odehrává totéž). To nejlepší – křik, pláč, případně divoký smích – si však většinou nechávají až na pokoj (to už bývá mezi 1 a 2 ráno). Jelikož je to všude stejné, časem dospějete k názoru, že spousta Španělů se prostě jezdí do hotelů pohádat 😄 🙈. Máte-li štěstí, po 3 hodině vše ztichne a můžete si být jisti, že do 8 – 9 se nehne ani peříčko.
Na druhou stranu je třeba zmínit, že pokud vás bujaré noční veselí po několika hodinách už obtěžuje natolik, že vykouknete z okna či dveří svého pokoje a upozorníte aktéry, že vás ruší, se zkroušeným výrazem se omluví a aspoň trochu přibrzdí. V tom okamžiku vám dojde, že jim VŮBEC nepřišlo na mysl, že by někdo v 1 či ve 2 hodiny ráno MOHL SPÁT! Musíte to ale formulovat tak, že vás vzbudili. Pokud byste poukazovali na brzkou ranní hodinu, pak vězte, že pro Španěly není žádná brzká ranní hodina důvodem pro to, aby se odebrali na lože. 😄