Poté, co nám už několikátá zásilka z Česka nedošla a byla vrácena zpátky, jsem se rozhodla zajít na pobočku pošty v Maguezu a zeptat se, CO (¡coño!) je v adrese, kterou sdělujeme známým, rodině i institucím, špatně. Zvláštní na celé věci bylo, že objemnější balíčky – např. brýle, anebo náhradní díly na kolo – většinou došly, zatímco listovní zásilky prakticky nikdy 
.
Místní pošťačka záhadu vyřešila celkem rychle a opět se – jako už mnohokrát – ukázalo, že ďábel se skrývá v detailu. Nejprve podle podacího čísla poslední zásilky (byl v ní nový řidičák pro Vr., tedy celkem důležitá věc) zjistila, že dopis skončil na celnici v Madridu, odkud ho po 3 týdnech vrátili zpátky do Česka. Položila mi kontrolní otázku, zda k němu byla vystavena celní deklarace, a když jsem zavrtěla hlavou, předvedla bravurní mimickou etudu nazvanou „tak co jste čekali?“ Při pohledu na můj přitroublý výraz ve tváři ještě přidala vysvětlení, že na celnici v Madridu se všechny zásilky rentgenují a pokud nelze zjistit, co obsahují – a zároveň nemají celní deklaraci – po 3 týdnech se vrací odkud přišly. Jak jednoduché!
Tím se současně vysvětluje, proč brýle a součástky ke kolu došly 😁.
