Škála našich činností na ostrově neustále narůstá. K té hlavní – stavbě domu – a mnoha vedlejším, jako je pilování místního slangu, prozkoumávání nejobskurnějších zákoutí ostrova, poskytování četných korespondenčních konzultací a rad ohledně pracovních možností, koupě nemovitosti a obecně životních podmínek na ostrově dalším Čechům, co touží vypadnout z české kotliny, případně občasného pořádání neformálních romantických svatebních obřadů na přírodních plážích, přibylo nejnověji provázení po ostrově 😄.
Minulý týden připlula na jedné z oněch obřích lodí pro několik tisíc pasažérů skupinka 6 slovenských turistek, které na nás kdesi získaly kontak a projevily přání, abychom je během jednoho dne provézli po ostrově a ukázali to nejcharakterističtější a nejzajímavější, co na Lanzarote lze spatřit (vzhledem k množství krás a kuriozit takřka nesplnitelný úkol 😀). Chtěly navštívit maximum možného, mít časový rozvrh podle svých představ a navíc vidět to, co považují za zajímavé a typické jejich krajané – rozuměj středoevropané, nikoli Kanářané.
Nám při té příležitosti vytanula na mysli jedna už polozapomenutá zkušenost z počátků našich cestovatelských časů, kdy jsme ještě občas využívali služeb místních turistických agentur. V Amsterodamu jsme tehdy absolvovali organizovanou prohlídku „po pamětihodnostech“. Autobus plný turistů po krátkém okruhu centrem zamířil na předměstí a začal křížem krážem projíždět parkovými cestami jakéhosi lesíka. Po půlhodině už jsme to nevydrželi a zeptali se, co to jako má znamenat (?!?). A dozvěděli jsme se, že Holanďané považují onen lesík (Het Amsterdamse Bos) za velikou raritu, zajímavější než celý Amsterodam. V Nizozemí totiž v zásadě nerostou žádné lesy. Jenže, vysvětlujte to Čechovi a ještě k tomu z Křivoklátska… 😂
Ale zpátky k naší průvodcovské premiéře… Zapůjčili jsme 9ti místný Renault Maxi Microbus, Vr. usedl za volant a já se ujala role průvodkyně. V pohodovém tempu jsme stihli všechny hlavní atrakce a podle závěrečného hodnocení našich „klientek“ se výlet evidentně vydařil. Jen jim u nás připadalo trochu větrno, což vůbec nechápeme, protože „větřík“ jaký ten den vál, je po 4 letech života na Lanzarote zcela pod naši rozlišovací schopnost 😀.