Byla to poměrně rychlá akce, v podstatě by se dalo říct, že to šlo ráz na ráz. Ve středu jsme ji koupili, v pátek nám ji dovezli, v sobotu jsme ji smontovali a v neděli odpoledne už byla dobrá leda tak do šrotu…Poté, co jsme ji podle návodu bez jakéhokoli zádrhele smontovali, ze samé radosti jsme hned za čerstva všem kamarádům a známým poslali krátké video finálního otočení pergoly (ke shlédnutí v sekci VIDEO) s názvem: Pat & Mat v akci (jistě si všichni dobře pamatujete, jak příhody známé dvojice nešiků končívaly). Bohužel, vzápětí se ukázalo, že jsme zvolili titulek doslova jasnozřivě 🙈… Hned následujícího dne – ještě než jsme stačili pergolu ukotvit do betonu – se totiž přes Lanzarote přehnala větrná smršť, která ji převrátila a kovovou konstrukci zdemolovala 😱. Veškerá naše práce byla ve vteřině v čudu a prachy taky.
Měsíc: Únor 2023
Co dělat, aby vám došla poštovní zásilka
Poté, co nám už několikátá zásilka z Česka nedošla a byla vrácena zpátky, jsem se rozhodla zajít na pobočku pošty v Maguezu a zeptat se, CO (¡coño!) je v adrese, kterou sdělujeme známým, rodině i institucím, špatně. Zvláštní na celé věci bylo, že objemnější balíčky – např. brýle, anebo náhradní díly na kolo – většinou došly, zatímco listovní zásilky prakticky nikdy .
Místní pošťačka záhadu vyřešila celkem rychle a opět se – jako už mnohokrát – ukázalo, že ďábel se skrývá v detailu. Nejprve podle podacího čísla poslední zásilky (byl v ní nový řidičák pro Vr., tedy celkem důležitá věc) zjistila, že dopis skončil na celnici v Madridu, odkud ho po 3 týdnech vrátili zpátky do Česka. Položila mi kontrolní otázku, zda k němu byla vystavena celní deklarace, a když jsem zavrtěla hlavou, předvedla bravurní mimickou etudu nazvanou „tak co jste čekali?“ Při pohledu na můj přitroublý výraz ve tváři ještě přidala vysvětlení, že na celnici v Madridu se všechny zásilky rentgenují a pokud nelze zjistit, co obsahují – a zároveň nemají celní deklaraci – po 3 týdnech se vrací odkud přišly. Jak jednoduché!
Tím se současně vysvětluje, proč brýle a součástky ke kolu došly 😁.
Do roka a do dne
Úplně stejně stál na terase už vloni v únoru a slíbil, že se můžeme „jistojistě“ spolehnout, že ten venkovní prostor dodělá. Pak přišel ještě jednou v květnu a svůj slib zopakoval. Pravda je, že v té době jsme měli před domem ještě horu kamení, kterou bylo potřeba nejdřív zlikvidovat. V srpnu však halda zmizela a od té doby toužebně vyhlížíme, kdy konečně přijde. A obkladač dodržel slovo. Předevčírem – po roce! 🙈 – skutečně dorazil a za 2 dny to měl hotové 😄.
Jak jsem to Vr. "ukázala"
Nadešel čas natřít dům další vrstvou bílé barvy. Máte pocit, že už jsme ho natírali dvakrát? Ano, je to tak. Jenže vzhledem ke spoustě různých více či méně špinavých činností, které v mezidobí probíhaly v jeho bezprostřední blízkosti, se dům v posledním roce začal podobat tak trochu hyeně skvrnité.
Určitě, přátelé, taky znáte ty situace, kdy s partnerem něco spolecně děláte a máte pocit, že víte LÉPE než on, jak na to, že jeho metoda je nešikovná, pomalá, zdlouhavá anebo příliš komplikovaná a že byste to sami měli hotové DALEKO rychleji. Tak přesně tomuto klamu jsem podlehla ve chvíli, kdy jsme zakrývali okna igelitovými plachtami. Vr. prosazoval postup zalepovat p-o-m-a-l-u a p-r-e-c-i-z-n-ě, zatímco já to chtěla mít hotové šup-šup, abych už se mohla pustit do natírání, protože zalepování samo o sobě je vlastně práce navíc a ještě k tomu velký opruz. Teoreticky jsem to měla zvládnuté skvěle… jen v praxi se moje metoda moc neosvědčila. Ale nebýt toho hrozného vichru, kymácejícího se žebříku, igelitové fólie omotávající se kolem těla, trhající se pásky, věčně padajících nůžek a netypického rozměru oken, byla bych to Vr. „pěkně ukázala“!
Po calimě...
… následuje velký úklid. Uklízí celý ostrov. Všichni totiž dostali z Afriky nechtěnou nadílku a mají terasách, záhonech, zídkách a přístupových cestách pískoviště. Určitou výhodou je, že většinou brzy po calimě přijde vydatný déšť, který písek odplaví, možná je to dokonce nějaká meteorologická zákonitost, kdo ví. Ale přesto je dobré venkovní prostory před domem ještě před deštěm aspoň trochu zamést, protože jinak riskujete, že budete posléze uklízet oranžovou kaši.
Co se týče kvality písku, je překrásný – jemně oranžový a jemňoučký jako pudr. Jen kdyby nebyl tak vlezlý! Z výše uvedeného vyplývá, že se dostane absolutně VŠUDE, takže i povrch veškerých horizontálních ploch ve vašem interiéru je jemně naoranžovělý 🙈… A jasně, i auta jsou jím pokrytá, ale to tady nikdo neřeší 😀.
Calima roku
Od soboty panuje na Lanzarote calima, jakou jsme tady už dlouho nezažili. Koncentrace písku v ovzduší je tak vysoká, že viditelnost poklesla na minimum, špatně se dýchá a bylo vydáno doporučení nevycházet z domu. Pokud přesto vyrazíte ven, cítíte při každém nadechnutí v nose písečný prach. Tím spíš moc nechápete, co vede těch několik málo cyklistů, které den co den vidíte na zdejší „vía ciclista“, k tomu, aby i za těchto vysloveně nepříznivých a zdraví škodlivých podmínek sedli na kolo a vydali se sportovat 🙈.
Calima ovlivňuje dokonce i letecký provoz – některé lety jsou kvůli ní odkláněny na Fuerteventuru. Chcete-li si naplánovat cestu – ať už tak, abyste calimu zažili, anebo se jí vyhnuli – pak je dobré vědět, že jedna z nich přichází každý rok v únoru. Samozřejmě, klidně přijde jakýkoli jiný měsíc, ale v únoru „na to můžete vzít jed“. Je to svým způsobem smůla, protože prakticky rok co rok koliduje s pořádáním místních karnevalových slavností 😥.
Pro ty, co calimu na Kanárských ostrovech nezažili, přikládám pár fotek, jak různá místa vypadají za normálního počasí a při calimě.
Kaktusy nerostou zase tak úplně pomalu
… jak si většina z nás myslí. Přinejmenším některé na našich záhonech vyrostly za rok daleko víc, než bychom čekali. Posuďte sami, přátelé:
Kaktus San Pedro vyrostl o 100 % a „zmužněl“ 😀
další kaktus dokonce o daleko víc než 100 %
tenhle sukulent měl (podle zahradnice) být 20 cm vysoký 😄 a takhle vypadá realita…
„drobeček“, který se rozrůstá takovou rychlostí, že je zapotřebí ho každé 3 měsíce ostříhat „dohola“ a stejně je mu záhon brzy zase malý…
rašící opuncie 2 měsíce po radikálním omlazení.
A ještě pro vás, přátelé, kteří víte, že jsem bývala nadšenou houbařkou: už mi nemusíte s každým podzimem posílat fotky košíků plných hub, většinou s provokativním dovětkem, zda nelituju, oč přicházím. I na Lanzarote totiž rostou houby, a to přímo na naší parcele! 😀 Bohužel, zatím nevíme, zda to nejsou takové, co jsou jedlé jen jedenkrát.😂
Průvodcovská premiéra
Škála našich činností na ostrově neustále narůstá. K té hlavní – stavbě domu – a mnoha vedlejším, jako je pilování místního slangu, prozkoumávání nejobskurnějších zákoutí ostrova, poskytování četných korespondenčních konzultací a rad ohledně pracovních možností, koupě nemovitosti a obecně životních podmínek na ostrově dalším Čechům, co touží vypadnout z české kotliny, případně občasného pořádání neformálních romantických svatebních obřadů na přírodních plážích, přibylo nejnověji provázení po ostrově 😄.
Minulý týden připlula na jedné z oněch obřích lodí pro několik tisíc pasažérů skupinka 6 slovenských turistek, které na nás kdesi získaly kontak a projevily přání, abychom je během jednoho dne provézli po ostrově a ukázali to nejcharakterističtější a nejzajímavější, co na Lanzarote lze spatřit (vzhledem k množství krás a kuriozit takřka nesplnitelný úkol 😀). Chtěly navštívit maximum možného, mít časový rozvrh podle svých představ a navíc vidět to, co považují za zajímavé a typické jejich krajané – rozuměj středoevropané, nikoli Kanářané.
Nám při té příležitosti vytanula na mysli jedna už polozapomenutá zkušenost z počátků našich cestovatelských časů, kdy jsme ještě občas využívali služeb místních turistických agentur. V Amsterodamu jsme tehdy absolvovali organizovanou prohlídku „po pamětihodnostech“. Autobus plný turistů po krátkém okruhu centrem zamířil na předměstí a začal křížem krážem projíždět parkovými cestami jakéhosi lesíka. Po půlhodině už jsme to nevydrželi a zeptali se, co to jako má znamenat (?!?). A dozvěděli jsme se, že Holanďané považují onen lesík (Het Amsterdamse Bos) za velikou raritu, zajímavější než celý Amsterodam. V Nizozemí totiž v zásadě nerostou žádné lesy. Jenže, vysvětlujte to Čechovi a ještě k tomu z Křivoklátska… 😂
Ale zpátky k naší průvodcovské premiéře… Zapůjčili jsme 9ti místný Renault Maxi Microbus, Vr. usedl za volant a já se ujala role průvodkyně. V pohodovém tempu jsme stihli všechny hlavní atrakce a podle závěrečného hodnocení našich „klientek“ se výlet evidentně vydařil. Jen jim u nás připadalo trochu větrno, což vůbec nechápeme, protože „větřík“ jaký ten den vál, je po 4 letech života na Lanzarote zcela pod naši rozlišovací schopnost 😀.
Osobu instalatéra raději nezmiňovat...
… nemá-li v jednom domě v Máguezu zavládnout blbá nálada…
V jedné z koupelen začal kapat kohoutek na kýbl. Vzhledem k tomu, že jsme ho za rok a půl použili sotva 50x, trochu nemile nás to překvapilo, ale budiž. Abychom se vyvarovali jakéhokoli omylu při koupi nového těsnění, kohoutek jsme odšroubovali a vyrazili s ním do specializované prodejny instalatérskych potřeb. Tam nám řekli, že se jedná o dost neobvyklý typ 🤢, který se navíc na Lanzarote neprodává, takže zde – logicky – neseženeme ani náhradní díly k němu…
Kde, proboha!, Liviu (rumunský instalatér) toho exota vyštrachal?!?
Volná tvorba cen zubní péče
Občasné cesty za zdravotní péčí do Česka absolvujeme s čím dál menším nadšením. O to urgentněji před námi vyvstává potřeba najít si místní specialisty v různých odbornostech, mezi jiným také zubaře. Dentálních ordinací i klinik je tady – ostatně jako snad všude kromě Česka – velké množství, rozhodli jsme se tedy podniknout malý průzkum, abychom byli připraveni, kdyby – nedej bože – se začal nějaký zub ozývat. Hned na první klinice nás svým přístupem trochu zaskočili.
Sestřička v recepci nám odmítla ukázat byť i jen orientační ceník výkonů a doporučila sjednat si za 100 € úvodní konzultaci u zubního lékaře. Ten prý poté, co zjistí stav chrupu a vyhodnotí informace z podrobného dotazníku – který kromě dotazů na anamnézu a životosprávu obsahuje i část vyhrazenou dotazům na rodinné a majetkové poměry – rozhodne, kolik nám bude za zubní péči účtovat. 🤣