Hlavní je, že po téměř 2 měsících vůbec dorazil! A mohl přijít ještě o 3 dny dříve, kdybychom měli venkovní zvonek. Což nám opět připomnělo, zda bychom si ho přece jen neměli pořídit. Respekt k soukromému vlastnictví zde totiž sahá tak daleko, že i když necháte bránu odemčenou, pokud přepravce či pošťák nenajde zvonek, na vaše území nevstoupí. Pokud navíc nezaregistrujete letmé zatroubení, vhodí vám do schránky upozornění, kde svou zásilku najdete, a prostě odjede. Už se nám to stalo několikrát.
Když jsem dnes ráno vkročila do úřadovny pošty v Maguezu a poštovní úředník mi ukázal obří krabici, vzpouzela jsem se zprvu jejímu převzetí s argumentem, že se musí jednat o omyl, neboť jsem si neobjednala žádnou šatní skříň, ale zboží o rozměrech 160 x 2 x 2 cm! No, nakonec to opravdu bylo v té krabici. Pošťák mi ji pomohl rozbalit, nabídl se, že obal i výplň odnese do kontejneru, a já odkráčela domů zlehka, pohazujíc si do kroku takovou trochu větší taktovkou.
A jak vůbec fungují poštovní služby u nás na severu ostrova? Dva pracovníci pošty mají na starosti všechny pobočky v několika vesnicích, přičemž otevírací doba v každé z nich je pouze hodinu denně. Pobočka v Maguezu je otevřená od 8:00 do 9:00, takže si musíte přivstat 😀.