Město Tarifa ležící na nejjižnějším cípu Pyrenejského poloostrova je vyhlášeným střediskem vodních sportů a taky suverénně největrnějším místem, které jsme během naší letošní cesty Španělskem navštívili. Poryvy větru honí ulicemi nejrůznější odpadky, při chůzi vás vychylují ze směru a často vám ani neumožní udělat kloudnou fotku, protože vám cloumají mobilem, o marnosti návštěv kadeřníka ani nemluvě. Kromě toho je v Tarifě taky o něco méně slunce než jinde v Andalusii, protože blízké hory přitahují tmavá mračna. A ještě ke všemu tam není moc dobrých hotelů 🤢, protože wind a kitesurfaři dávají přednost levnějšímu ubytování. A těch pár, co tam jsou, je vyprodaných dlouho dopředu. Takže i my jsme nakonec byli nuceni přespat v takovém lepším hostelu, sice s vlastní koupelnou i WC, ale moc jsme se nevyspali, protože na izolaci stěn se evidentně šetřilo, a tak jsme celou noc nechtíc slyšeli všechno možné – to víte, sportovci…
V Tarifě moc zajímavého nečekejte. Je tam středověká pevnost na skále nad mořem, staré město obehnané hradbami a přístav, ze kterého vyplouvají jedna za druhou obří kontejnerové lodi a tankery. Asi největší atrakcí je hráz tvořící hranici mezi Středozemním mořem a Atlantickým oceánem a přilehlý záliv (v Atlantiku), na kterém se prohánějí mistři ve windsurfingu, kitesurfingu a nové disciplíně wingfoil. Z toho, co někteří z nich předvádějí, nám padala čelist.
Směrem ke Cádizu se rozkládá pás nejdelších a nejširších zlatavých pláží celého Španělska, které jsou však kvůli již zmiňovanému vichru ke slunění a koupání prakticky nepoužitelné. O čemž svědčí i fakt, že tam nejsou žádné hotelové komplexy, ale opět jen malé laciné hotýlky a campingy pro ty, co tady čekají na svou vlnu. Ostatně to výmluvně vyjadřuje i heslo zdejší surfařské komunity „In wave we trust“ 😀, které je variací na motto Spojených států „In God we trust“.
Nedá se však říct, že by rozlehlá pláž v bezprostřední blízkosti Tarify ležela ladem, každoročně se totiž stává dějištěm mnoha různých sportovních soustředění a šampionátů ve vodních sportech. 
Poloha na nejjižnějším konci Evropy Tarifu předurčuje k tomu, aby si ji zvolili za startovní či cílovou destinaci také pořadatelé různých extrémních akcí – například 7 400 km dlouhý cyklistický závod North Cape – Tarifa. Pokud se, přátelé, trochu zajímáte o takovéto extravagantní podniky, tak asi víte, že letos závod s přehledem vyhrál český cyklista a spisovatel Daniel Polman z Nové Paky, který během závodu (přes nepříjemné zranění) získal nad soupeři náskok téměř 500 km. Jeho následná diskvalifikace je hodně smutný příběh…