Určitě, přátelé, znáte ten opojný pocit, když konečně získáte něco, po čem jste hrozně moc (a dlouho) toužili. První dny se na danou věc chodíte dívat hned ráno po probuzení, pak ještě večer před spaním a během dne se několikrát poradujete při vzpomínce na ni. A taky už jste, určitě, zažili zoufalství, když se ta věc vzápětí porouchá anebo pokazí. A vůbec nejhorší je, když si ji zničíte sami vlastní blbostí. Což je případ naší brány…
Pokud se divíte, proč je na úvodní fotce znovu vysazená, když na té minulé už byla namontovaná, tak vězte, že NENÍ VYSAZENÁ, ale VYRVANÁ z pantů 😱. My jsme totiž, přátelé, byli při odjezdu na nákup TAK neomluvitelně lehkovážní, že jsme ji nechali otevřenou a zajistili ji jen desetilitrovým kanystrem s vodou. A to přesto, že víme, jaké vichry tady vanou! Při příjezdu jsme naši fungl novou, krásnou, bílou a ještě ráno přesně spasovanou bránu našli na zemi, válela se v prachu na pomezí silnice a chodníku a kolem ní byly rozházené panty a různé tyčky, co se při pádu uvolnily. No prostě katastrofa!!! 🙈
Mlčky jsme z auta vyložili všechny poklady ze železářství a instalatérských potřeb, co jsme za celý den shromáždili (a ze kterých jsme za dané situace už neměli nejmenší radost). Za hrobového ticha proběhla i večeře (nebylo na koho ten malér svést – viníci byli totiž jasní) a poté začal Vr. nesměle a zadumaně obcházet bránu a okukovat, jaké škody nám vichr, resp. naše blbost, způsobila. Nebudu ten příběh prodlužovat, jen dodám, že se znovu (pokolikáté už) ukázalo, jakou výhrou byla a je má volba životního partnera, protože, hádejte co: Vr. totiž zkřivené plechy narovnal, uvolněné tyčky přicvakl a všechny panty přešrouboval o něco níž, do míst, kde zůstala nezdeformovaná drážka zabetonovaného sloupku. Při pohledu na opravenou bránu byste neuvěřili, jaký hrozný držkopád utrpěla. No, a těch pár škrábanců si ani nevšimnete, pokud o nich nevíte… 😃