Nemusíte jezdit do Kapského města
By in

Nemusíte jezdit do Kapského města

Známý efekt „tekoucích mraků“ vzniká v důsledku pasátových větrů vanoucích ze severovýchodu (na severní polokouli) a na Lanzarote (ale i dalších Kanárských ostrovech) ho můžete v letním období spatřit poměrně často. Zejména v horkých dnech a nejlépe v severní části ostrova, konkrétně u hřebenů Los Helechos a sopky La Corona. Jev poutá pozornost hlavně turistů, kteří „k nám“ jezdí tuto působivou podívanou pozorovat. Ani my místní se však občas nemůžeme nasytit dramatického efektu, který tento jev přináší, tím spíš, že na každé straně útesů se projevuje úplně jinak: na jihovýchodní se bílá nadýchaná oblaka „plazí“ po pozvolných svazích z vrcholků dolů a pak znenadání mizí (viz fotky), zatímco na severozápadní stoupají po příkrých stěnách takovou rychlostí, že působí dojmem, jakoby vycházely z termálního vřídla (schválně se podívejte v sekci video na Tekoucí mraky). Některá podívaná se zkrátka neomrzí.

A pro ty, kterým už je nápadné, jak často se zmiňuju o silných větrech, které tady vanou, jsem přidala ještě další ukázku – Vítr –  jak to zde vypadalo letos v červenci. Zvuk jsem úmyslně ponechala v původní intenzitě 😀.

Čas běží...
By in

Čas běží...

Ani se nechce věřit, že už jsme na Lanzarote tak dlouho, ale je to tak – včera jsme oslavili třetí výročí našeho příjezdu. Tehdy na samém počátku jsme si mysleli, že za tři roky (anebo spíš už za dva 🤣) budeme mít všechno, všecičko hotové, ale není tomu tak a ještě dlouho nebude. A to největší překvapení – vlastně už nás to nijak zásadně netrápí ani neštve – zřejmě se z nás pomalu stávají Lanzaroťané 😀.

A navíc jsme k výročí dostali od jednoho místního stavitele velice drahocenný dárek: po měsíci nám zvedl telefon a přislíbil, že „brzy“ vybetonuje prostor před domem. Na důkaz, že to myslí vážně, dokonce dnes ráno přišel a začal vyměřovat!

Trh s realitami
By in

Trh s realitami

Milí přátelé, jelikož z vašich řad přibývá dotazů ohledně nemovitostí, jejich cen, dostupnosti a stavu, rozhodli jsme se věnovat tento příspěvek  stručnému shrnutí základních (a zásadních) informací. Abychom byli skutečně v obraze, sjednali jsme si také několik schůzek s realitními makléři a prohlédli si pár nemovitostí, které se v současné době na našem ostrově nabízejí.

Pokud se rozhodnete pro nemovitost na Lanzarote (ale stejné je to na všech Kanárských ostrovech), máte v zásadě tyto možnosti: 
– byt ve městě;
– apartmán v turistickém resortu;
– dům (dvojdům, řadový dům) v nové výstavbě;
– řadový dům (dvojdům) v turistickém resortu;
– dům ve staré zástavbě;
– statek (finca) ve vesnici či v krajině;
– ruina;

– koupě pozemku, na kterém si dům postavíte (vřele nedoporučujeme!, kdo netuší proč, nechť si přečte od začátku celý náš blog 😃) .

Každá možnost má své výhody i úskalí. Nově postavené nemovitosti skýtají relativní záruku, že odpovídají současným standardům, co se týče materiálů i stavebních postupů – např. jsou odizolované, a tedy hrozí menší riziko zatékání, vlhnutí, vzniku plísní atd., protože vzdušná vlhkost je na ostrovech mimořádně vysoká. Turistické resorty jsou svět sám pro sebe a pokud hledáte bydlení na několik měsíců v roce, či natrvalo, pak to rozhodně není volba pro každého. Udržovaný dům ve staré zástavbě má na první pohled neoddiskutovatelné kouzlo autentičnosti a tradiční architektury v obvykle (ale nejen) rurální oblasti. Na druhý pohled však v 99 % zjistíte, že je vlhký, má místy opadanou omítku, popraskané zdi a zcela nevhodné dispoziční řešení. Místní si totiž libují ve spoustě malých místnůstek namísto menšího množství větších prostorů. Malá okénka, která zvenku vypadají tak útulně, propouštějí dovnitř poměrně málo světla, takže interiér bývá tmavý. Nemluvě o prakticky stoprocentní (!) nutnosti rekonstrukce minimálně koupelny, WC, kuchyně a střechy. V některých částech Lanzarote (např. severní provincie Haría) nemůžete kvůli skutečnosti, že celý region je památkově chráněný, v případě koupě tradičního domu ani provést většinu stavebních úprav, které byste si přáli, jako např. vybourání příček či zvětšení oken, což mnoho cizinců zjistí příliš pozdě… 🙈

Finca – na rozdíl od tradičního domu – zahrnuje kromě domu ještě pozemek o výměře většinou minimálně několika tisíc metrů, což však ocení většinou spíš místní. Na druhou stranu, přátelé, pokud plánujete strávit na ostrově dlouhé týdny, měsíce, či zbytek života (jako my), pak může být právě finca tím, co hledáte, protože – upřímně řečeno – co budete den co den dělat v apartmánu/bytě/domku bez pozemku, či aspoň miniaturní zahrádky? Každodenní polehávání na pláži, koupání v moři, cyklistika, četba či výlety – byť do bizarní krajiny – vám nejspíš po určitém čase začnou připadat jako poněkud monotónní životní program.

Cenová škála nemovitostí začíná na zhruba 150 – 200 000 € za relativně zachovalý domek o výměře kolem 80 – 100 m2 (ale stále platí, že bude nutná rekonstrukce!). Za podobnou cenu seženete (máte-li štěstí) i apartmán o výměře 40 – 80 m2 v turistickém resortu. Apartmány o výměře 100 – 130 m2 se pohybují v částkách kolem 250 – 300 000 €. Byty v závislosti na výměře víceméně kopírují  výše uvedené. Udržované a zrekonstruované velké rustikální domy (většinou s bazénem a sluneční terasou) začínají zhruba na 600 000 €. Fakt, že jsou „zrekonstruované“, však ještě neznamená, že Evropan z kontinentu nebude cítit potřebu provést novou rekonstrukci… Pokud najdete na některém realitním serveru takové domy levnější, mají téměř jistě nějakou skrytou vadu. A konečně, luxusní moderní výstavba (bazén, terasa a pěstěná zahrádka bývají samozřejmostí) začíná zhruba na 1 000 000 €. Pokud jsou tyto nemovitosti navíc v blízkosti moře připlatíte si několik set tisíc € navíc. Stavební pozemky se pohybují v závislosti na atraktivitě lokality mezi  100 – 650 €/m2. A konečně, vůbec nejlevněji (hovoříme-li pouze o kupní ceně!) vyjde ruina v méně atraktivní oblasti ostrova.

Realitní makléři nám řekli, že ceny nemovitostí už řadu let nepřetržitě rostou, epidemie covidu tento růst ještě zrychlila a poptávka po nemovitostech vysoce převyšuje nabídku. Pokud je cena objektu správně stanovená, často se prý prodá během 1 – 2 dnů.

Nedávno jsme provázeli po vhodných lokalitách s nemovitostmi na Lanzarote a Fuerteventuře dva páry, které to zřejmě myslí s koupí nemovitosti naprosto vážně… Má někdo další zájem?😀 

Názorně:
1) na úvodní fotce je bytový komplex s byty od od 90 m2 a cenami od 240 000 €;
2) typický samostatný domek v turistickém resortu s cenami v rozmezí 250 000 – 500 000 €;

3) nová řadová výstavba v turistických centrech s cenami začínajícími na zhruba 250 000 €;


4) udržovaný venkovský domek o výměře 94 m2 za
180 000 €;


5) o něco větší domek v dobrém stavu za 290 000 €;
6) statek (finca) s nutností rekonstrukce, ale zato s fantastickým výhledem (105 m2, 160 000 €);


7) příklad velkého tradičního domu s bazénem a pěstěnou zahradou (850 000 €);

8) příklad luxusních moderních rezidencí za ceny přesahující milión €.

Blamáž ve jménu rovnosti
By in

Blamáž ve jménu rovnosti

Španělsko je evropským premiantem v uplatňování rovnosti všeho druhu, na což dohlíží ministerstvo pro rovnost. Současná španělská vláda koná pod taktovkou socialistů a zasedají v ní i dva členové marxisticko-leninské Komunistické strany Španělska a jedna členka Ligy mladých komunistů 😭. Ministerstvo pro rovnost, které má na starosti právě členka již zmíněné Ligy, představilo koncem července kampaň s názvem „Léto je také naše“. Jejím cílem bylo povzbudit všechny ženy, jejichž tělesné proporce, nedokonalosti, poúrazové či pooperační změny a jizvy by jim mohly bránit vyjít na pláž, aby odhodily stud a užily si léto u moře tak, jako všichni ostatní. 

„Úmysl byl nejspíš dobrý, ale dopadlo to jako obvykle“, shodují se tisíce komentářů na sociálních sítích, neboť kampaň, která daňové poplatníky stála 84 500 €, byla za necelé dva týdny po velké blamáži v tichosti stažena. Ukázalo se totiž, že na plakátu, který uvedenou kampaň doprovázel, použili autoři tváře a těla několika náhodně vybraných žen ze sociálních sítí. Kromě toho, že tak učinili bez jejich vědomí a nenabídli jim žádný honorář, ještě navíc jejich těla pozměnili, a to poměrně nešťastným způsobem: jedné z žen „naroubovali“ na tělo cizí hlavu a tu její „posadili“ na jiné tělo, ženě ležící v levém rohu obrázku „domalovali“ kromě ochlupení i levou nohu (ve skutečnosti má totiž protézu), stojící ženě „dotvořili“ levé ňadro (ve skutečnosti je po oboustranné mastektomii), z čehož lze usuzovat, že „rovnost“ v podání Ministerstva pro rovnost je sice hezká věc, ale všechno má své meze a protéza, či hrudník s oběma odstraněnými ňadry na pláži už jej doopravdy „přespříliš“ 😂. Když se tato skutečnost vzápětí provalila, autoři se hájili tvrzením, že se obličeji a postavami žen jen „inspirovali“ a netušili, že by se na ně mohla vztahovat autorská práva. K dovršení všeho se po zveřejnění maléru Ministerstvo pro rovnost omluvilo jen jedné z žen (bílé pleti), zatímco dvěma ženám tmavé pleti nikoli. A tak hezký nápad to zpočátku byl…

Chudák španělská vláda teď čelí obvinění z krádeže fotografií, nerespektování autorských práv, soukromí a tělesné integrity osob, a ještě k tomu rasismu. 

Na sítích se teď hodně diskutuje o tom, nakolik jsou podobné kampaně ve Španělsku nutné, protože přes silně katolické založení obyvatel je nahota na plážích poměrně běžným jevem.

Nedávný průzkum organizace Top Doctors však ukázal, že 82 % Španělů se za svá těla stydí. V kategorii žen mladších 30 let je to prý dokonce 92 %. A 45 % lidí má pocit, že druzí kriticky hodnotí jejich vzhled, pro což se tady vžil výraz „estetické násilí“. Pro velkou část španělské populace je proto dovolená na pláži nejen zdrojem odpočinku, ale také psychické nepohody a stresu. 

Zlatý hřeb státního zdravotnictví
By in

Zlatý hřeb státního zdravotnictví

Už jsme si mysleli, že známe všechny finesy, zádrhele i odlišnosti zdejšího státního zdravotního systému oproti českému, ale jedna věc – a možná ta nejzásadnější – nám až do minulého týdne unikala a v plné míře vynikla až při mé poslední návštěvě ortopeda.

Telefonát, ve kterém mi příjemný ženský hlas oznámil který den a hodinu se mám dostavit k ortopedovi, mě potěšil, přesto, že jsem o žádné vyšetření nežádala. Získání termínu vyšetření je zde něco tak vzácného, že se neodmítá. Jako první možnost mě napadla telepatie, neboť mě poslední týdny pobolívá koleno, pata a zápěstí (nejen stavba domu, ale i budování zahrádky je fyzicky náročné) a já v duchu začala koketovat s myšlenkou, že navštívím naši rodinnou lékařku s žádostí, aby mě odeslala na ortopedické vyšetření. Po krátkém zamyšlení jsem ale usoudila, že druhou – a výrazně pravděpodobnější – možností je HODNĚ pozdní kontrola, zda mi správně srostla žebra zlomená vloni v srpnu při pádu z kola. Ať tak či onak, telefonát přišel jako na zavolanou, nebudu muset zatěžovat zbytečnou návštěvou rodinnou lékařku a proberu všechno přímo s ortopedem.    …jsem si myslela.

O týden později ortoped nejdřív dlooouho hleděl do počítače, pak mě požádal, ať vstanu a udělám krok pravou nohou směrem k němu. Poté konstatoval, že to VYPADÁ, že má kyčel naštěstí srostla dobře. Suše dodal, že kdyby tomu tak nebylo, teď už by se s tím stejně nedalo nic dělat. Můj úžas nad tím, že řeší rok a půl starý úraz, přešel poznámkou, že „to je všechno a nashledanou“.

Poprosila jsem ho, zda by mohl zkontrolovat ještě ta žebra, na což odvětil, že nemohl, protože to „tam“ (rozuměj v PC) nemá. Nehodlala jsem se nechat snadno odbýt a trvala na tom, že v počítači MUSÍ záznam o zlomených žebrech být. „Ale ano“, souhlasil ortoped, „záznam o fraktuře tady je, ale požadavek na kontrolu NIKOLI. 😪
Pochopila jsem, že přes to vlak nejede a tak jsem zkusila vytěžit z návštěvy co nejvíc v jiné oblasti, protože mám přece na skladě bolístek víc, že? „Taky mě bolí koleno, pata a zápěstí, mohl byste se na to, prosím, podívat?“ vypočítávám své neduhy. Ortoped znovu dlouze zírá do počítače, pak na mě, a nakonec vynáší nemilosrdný ortel: nemohl, protože ani tyto požadavky „tam“ nejsou. 😥 Já se bezelstně zasmála (a tím to všechno pohnojila 😱), „jasně, ani nemůžou být, protože to jsou čerstvé problémy, se kterými se svěřuju teď právě vám jako prvnímu!“ Ortoped nevěřícně zírá, tak opovážlivou pacientku už dlouho neviděl. Tuším, že bojuje s nutkáním bez dalšího vysvětlování mě vyhodit z ordinace. Ale pak se rozhodne, že nemůže připustit, abych zůstala tak trestuhodně nevědomá, a že mi  podrobně objasní, jak funguje španělský systém státní zdravotní péče, přestože tím způsobí výrazný časový skluz termínů všech dalších pacientů objednaných po mně.

Dalších 15 minut poslouchám školení o tom, že zcela zásadním pilířem zdravotního systému je rodinný lékař, na kterého je třeba se obracet ABSOLUTNĚ se vším, nelze ho přeskočit ani obejít, a jedině on rozhodne, zda vás vyléčí sám, či pošle ke specialistovi a případně k jakému. Asi po 10 minutách jsem se pokusila do jeho monologu vstoupit faktickou poznámkou, zda by se namísto teoretického výkladu přeci jen nepodíval aspoň na to zápěstí, ale dělal, že to přeslechl. Než mě „propustil“ z ordinace, ještě mi vyčetl nedostatek vděčnosti za to, že mám státní péči zdarma, a doporučil obrátit se na soukromé zdravotnictví, pokud mi státní nevyhovuje. 

Cestou na parkoviště jsem si zrekapitulovala svou dnešní návštěvu u ortopeda: půl hodiny jsem jela do nemocnice, 20 minut hledala místo k zaparkování a další půlhodinu strávím na cestě domů. Ortoped si v PC prohlédl rok a půl starý rentgenový snímek mé kyčle se 3 hřeby, snímek žeber se otevřít vůbec neobtěžoval a poradit v případě byť jen jedné ze tří nových potíží razantně odmítl 🙁. Jo, a navíc se velmi plete, že je pro mě zdejší státní zdravotní péče zadarmo, protože ji hradí VZP!

Někdy se něco moc nepovede...
By in

Někdy se něco moc nepovede...

Určitě, přátelé, znáte ten opojný pocit, když konečně získáte něco, po čem jste hrozně moc (a dlouho) toužili. První dny se na danou věc chodíte dívat hned ráno po probuzení, pak ještě večer před spaním a během dne se několikrát poradujete při vzpomínce na ni. A taky už jste, určitě, zažili zoufalství, když se ta věc vzápětí porouchá anebo pokazí. A vůbec nejhorší je, když si ji zničíte sami vlastní blbostí. Což je případ naší brány…

Pokud se divíte, proč je na úvodní fotce znovu vysazená, když na té minulé už byla namontovaná, tak vězte, že NENÍ VYSAZENÁ, ale VYRVANÁ z pantů 😱. My jsme totiž, přátelé, byli při odjezdu na nákup TAK neomluvitelně lehkovážní, že jsme ji nechali otevřenou a zajistili ji jen desetilitrovým kanystrem s vodou. A to přesto, že víme, jaké vichry tady vanou! Při příjezdu jsme naši fungl novou, krásnou, bílou a ještě ráno přesně spasovanou bránu našli na zemi, válela se v prachu na pomezí silnice a chodníku a kolem ní byly rozházené panty a různé tyčky, co se při pádu uvolnily. No prostě katastrofa!!! 🙈

Mlčky jsme z auta vyložili všechny poklady ze železářství a instalatérských potřeb, co jsme za celý den shromáždili (a ze kterých jsme za dané situace už neměli nejmenší radost). Za hrobového ticha proběhla i večeře (nebylo na koho ten malér svést – viníci byli totiž jasní) a poté začal Vr. nesměle a zadumaně obcházet bránu a okukovat, jaké škody nám vichr, resp. naše blbost, způsobila. Nebudu ten příběh prodlužovat, jen dodám, že se znovu (pokolikáté už) ukázalo, jakou výhrou byla a je má volba životního partnera, protože, hádejte co: Vr. totiž zkřivené plechy narovnal, uvolněné tyčky přicvakl a všechny panty přešrouboval o něco níž, do míst, kde zůstala nezdeformovaná drážka zabetonovaného sloupku. Při pohledu na opravenou bránu byste neuvěřili, jaký hrozný držkopád utrpěla. No, a těch pár škrábanců si ani nevšimnete, pokud o nich nevíte… 😃

Život podle Endesy
By in

Život podle Endesy

Endesa je největší místní poskytovatel elektřiny, se kterým máme smlouvu na dodávky. Když jsme ji v listopadu minulého roku podepisovali, ujistili nás, že nasmlouvaný tarif budeme mít „navždy“. Pravda, to bylo ještě před válkou…

Ceny elektřiny jsou zde – dle zpráv, které čteme na českých zpravodajských serverech – evidentně nižší. Konkrétně my platíme v současnosti 40 – 60 € měsíčně. Od od té doby, co jsme přestali používat míchačku na beton, tvoří největší položku naší spotřeby zcela určitě vaření. S časem oběda či večeře nic moc nenaděláte, ostatní energeticky náročné činnosti, jako je praní, ohřev vody v bojleru, myčka či luxování jsme ale přesunuli do hodin nízkého tarifu, který je tady v pracovních dnech od půlnoci do 8 ráno, od 2 do 6 odpoledne a o víkendech a svátcích po celých 24 hodin. Asi je zbytečné dodávat, že s náklady na zimní vytápění si starosti neděláme…

Každá faktura za elektřinu obsahuje informaci o procentuálním zastoupení jednotlivých zdrojů na její výrobě: obnovitelné zdroje téměř 45 %, jádro 23 %, zemní plyn 18 %, fosilní paliva 4 %  a kogenerace necelých 11 %.

 Plyn se zde používá minimálně a téměř výhradně v bombách pro grily.