Ač neradi, museli jsme akceptovat hořkou pravdu, že pro i. Miguela jsme něco jako obtížný hmyz, který se rozhodl ignorovat. Proto nás napadlo, že změníme postup vůči stavebnímu odboru a pro větší průraznost zaangažujeme do naší záležitosti „druhého nejlepšího právníka na ostrově“. Proč ne „prvního“? Ten totiž údajně bere astronomické honoráře a vzhledem k tomu, o kolik peněz už nás i. Miguel připravil na „vícepracích“ (rozuměj stavbě kamufláží) při představě dalších stovek Euro zaplacených za právní služby hlasitě skřípeme zuby.
Když jsme právníkovi předestřeli náš problém, souhlasil, že nás bude zastupovat. Na dotaz, jakou strategii zvolí, měl hned jasno: čekat. Naštěstí se mi dřív, než Vr. stačil vybuchnout, podařilo dalším dotazem trochu rozmělnit třaskavou atmosféru v kanceláři. Ovšem ani druhé řešení nebylo zrovna tím, co jsme chtěli slyšet od „druhého nejlepšího“, navrhl totiž, že zavolá našemu architektovi, ať se spojí s i. Miguelem a zeptá se ho, jak to vidí… jako bychom nebyli schopni kontaktovat svého architekta sami, pokud by nám připadalo, že to bude k něčemu dobré.
Pochopili jsme, že mu budeme muset napovědět, jinak sám na nic dalšího nepřijde. Jedno řešení už jsme měli připravené – oficiální dopis s urgencí na papíře s hlavičkou advokátní kanceláře. Právník souhlasil, že je to dobrý nápad. Aby dopis obsahoval vše, co si přejeme, a současně byl dostatečně důrazný, zaslali jsme mu ještě tentýž den koncept s prosbou, aby ho trochu „učesal“, vyprecizoval formulace a zaslal nám konečnou verzi ke schválení. Za týden jsme ho zaurgovali poprvé a za další znovu. Zatím se neozval 😉.
Zdá se, že ani právníci nijak nevybočují z obvyklého vzorce povahy zdejších rodáků……..