Co nového.........
By in

Co nového.........

Milí přátelé, 
píšu další příspěvek, ale vůbec netuším, zda v těchto dnech někoho bude zajímat, co se děje v jedné malé vesnici na Lanzarote, když v Evropě začala válka. Tady to spousta lidí velmi intenzívně prožívá (ostatně zprávu o vpádu ruských vojsk na Ukrajinu nám onoho smutného čtvrtečního rána jako první přinesl Mane, který už v 8 hodin ráno měl detailní informace o tom v kolik, kde a čím útok začal). O to víc to kontrastuje s váhavostí a nemohoucností představitelů některých evropských vlád, což si s Vr. nedovedeme vysvětlit jinak, než jejich neschopností zorientovat se v realitě a naprostou nekompetentností.

K tomu tři poznámky: 

Tady jsme – zatím – asi celkem v bezpečí a snažíme se šířit zeměpisnou osvětu, protože ne každý tu dokáže na první dobrou rozlišit od sebe národnosti: česká, ruská, polská či slovinská. Včera se musel Vr. na pumpě velmi razantně vymezit jako Čech, aby mu pumpař natankoval. A já asi přestanu používat koncovku „ová“.

Často myslíme na Volodymyra Zelenského. Když v roce 2019 po své dosavadní kariéře herce, komika a televizního moderátora usedl do prezidentského křesla, zcela určitě ho ani ve snu nenapadlo, do jak dobrodružné a nebezpečné role se vrhá. Zatím ji – zdá se – ztvárňuje zdařileji, než by to zvládl leckdo jiný.

Protože jsme toho v životě už hodně zažili, tak víme, že stárnoucí psychopat pro kterého „líp už bylo“, léta života se mu krátí a nemá moc co ztratit, bývá odhodlán ke všemu (a ani to  nemusí být vládce quasivelmoci). A proto nejsme úplně klidní ani tady.

*  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  

Během minulého týdne jsme odkryli předzahrádku u silnice, z vyhloubeného prostoru vybrali hlínu, palety, kartony, betonové bloky a „banánovky“ (ve kterých jsme před třemi lety přivezli svůj majetek na Lanzarote a které pak výborně posloužily jako „výplň“). Celá zmíněná operace byla taková poslední „(ne)chuťovka“ před zahájením konečných úprav, kde už půjde z velké míry spíš o estetiku. Kromě toho jsme z té jámy vyhrabali taky míchačku a Aureliovu kamenickou palici, která mu tam jednoho dne v srpnu loňského roku při odchodu upadla z ruky. Pak se nějakou dobu neukázal, my mezitím prostor zahrnuli a když se po ní v listopadu začal shánět, bylo už pozdě. 

Mane, který si nejspíš na náměstí v Haría nemá s kým intelektuálně na úrovni popovídat, nás každé dopoledne podrobně seznamuje s obsahem populárně naučných pořadů, které předešlé odpoledne viděl v televizi v obýváku bratrovy rodiny, neb ve svém domě nemá elektřinu. A my s Vr. někdy jen tiše lapáme po vzduchu, protože do diskuse o záhadách Tutanchamónovy mumie, čerstvých novinkách v medicíně, nejnovějších poznatcích o urychlovači částic či posledních trendech ve výlovu ryb nemáme čím přispět. Občas dokonce míváme pocit, že na tom se znalostmi nejsme o moc líp, než jeho kumpáni v Haría. Jen málokdy máme příležitost se blýsknout: například když se ukázalo, že Mane neví, že kromě Tutanchamóna a Achnatona byl mumifikován taky Lenin!

Momentálně jedinou radost máme z toho, že kvetou citroníky a během několika dnů vykvete i aloe…  ale pro plnohodnotný život to nestačí.

Kam s nimi?
By in

Kam s nimi?

Dobudování našeho současného domu ze stádia „polotovaru“ a zejména úpravy okolního terénu do podoby, jakou si přejeme, by nám měly zabrat ještě zhruba půl roku až rok, pokud nenastanou nějaké nepředvídané okolnosti.

První, do čeho jsme se pustili, bylo odkrytí zakamuflovaného průchodu za domem. Kamufláž obsahovala konstrukci z palet pokrytou kartony z obřích krabic na bílou elektroniku, a to vše zahrnuté nejprve hlínou a navrch ještě picónem. Rozebrání toho všeho nebylo zdaleka tak komplikované, jak jsme se obávali, pomineme-li skutečnost, že vytahovat vlhké a na kusy rozcupované kartony a kusy igelitů z hlíny a cpát je do obřích igelitových saků je dost odporná práce, při které si připadáte poměrně věrohodně jako pracovník na skládce. Co se zpočátku jevilo jako velký problém, byly spousty palet. Po počáteční podnikatelské euforii, kdy jsme je chtěli prodávat za 2 Eur/kus, jsme se během dvou dnů – kdy jsme s nepořízenou objeli několik místních farem – posunuli přes nabídku „za odvoz“ až k úvaze pokusit se dohodnout se squattery obývajícími jeden z mnoha skeletů nedostavěných hotelů, aby je tam uskladnili a případně si z nich vyrobili nábytek, či jinak zvelebili provizorní příbytky. Tento odvážný plán ztroskotal na několika bodech: jednak bychom museli zaplatit dopravu, dále ne každý řidič by asi byl ochoten propůjčit se k této v podstatě ilegální činnosti, otázka je, zda by bezdomovci-squatteři nevycítili šanci a nevyžadovali po nás „skladné“ a palety bychom museli vlastnoručně naložit a poté zase vyložit, respektive najmout minimálně 2 chlapy, kteří by tu práci udělali. Což znamená, že nejpozději do 48 hodin by celý ostrov věděl, že tu akci podnikli Vito a Julia z Maguezu.

Když už byl skoro celý chodník před domem zastavěný vyskládanými paletami (zhruba 120 ks), zeptali jsme se váhavě sousedky, zda by případně pár neupotřebila. Odvezla si na trakaři hned 10 kousků a poradila nám, ať si podáme na radnici žádost o přistavení kontejneru na dřevěný odpad a taky ať je nabídneme sousedu huličovi, který neustále shání dřevo na přitápění rostlinám. Blaž si vzápětí odnosil na zádech taky asi 10 palet a my tak poprvé měli příležitost vidět ho dělat něco užitečného. V pátek odpoledne nás napadlo dát k paletám nápis „ZDARMA“ a pak už to nabralo rychlý spád. Do sobotního oběda byly všechny palety pryč. 👍

Příští týden začneme odkrývat vyhloubenou přední část zahrady, kde je zahrabaných minimálně dalších 150 palet. Ale už teď jsme rozhodnuti hned v pondělí ráno jít na radnici zrušit žádost o přistavení kontejneru, protože – jak je vidět – v místní komunitě poptávka po paletách vysoce převyšuje nabídku. Možná, že je nakonec přeci jen začneme prodávat za 2 Eur/kus… :-)

Tak dobrá, jedeme dál...
By in

Tak dobrá, jedeme dál...

Milí přátelé,
příspěvek „Všechno, co…“, který jsem začátkem února umístila na blog, byl míněn zcela vážně jako definitivně poslední. Zastáváme totiž názor, že člověk by měl vědět, kdy skončit. Lavina esemesek, emailů a telefonátů zklamaných čtenářů blogu, která se vzápětí strhla, byla pro nás s Vr. naprosto nečekaná a upřímně nás překvapila, s něčím podobným jsme vůbec nepočítali. Připadalo nám, že příběh se přesně podle šablony dramatu po úvodu, konfliktu, vyvrcholení a katarzi tak nějak přirozeně uzavřel, nechybělo v něm ani ponaučení.

Ani ne po třech týdnech vzdorování každodennímu náporu dotazů, žádostí a lítosti mnoha z vás, kteří jste si přáli, abychom v líčení našich peripetií pokračovali, jsme ovšem vyměkli… 

Ano, máte nás na lopatě a můžete se těšit na další články, byť ne tak časté, jako dřív. 

A propos, taky jsme pochopili, proč vzniká tolik dalších a dalších a ještě dalších pokračování různých knih a filmů…

Všechno, co jste kdy chtěli vědět...
By in

Všechno, co jste kdy chtěli vědět...

… o tom, jak se dva Češi vystěhovali na Lanzarote, aby uskutečnili svůj sen postavit si tam dům, už víte. Všechno podstatné bylo řečeno a kromě toho i mnoho nepodstatného. Za leckterými úsměvnými příspěvky se skrývala hodně tvrdá realita, zatínání zubů a ke konci už někdy i touha na všechno se z vysoka vykašlat. Cena za ten vysněný dům byla hodně vysoká. Vyšší, než jsme očekávali a rozhodně daleko vyšší, než jsme byli připraveni zaplatit.

A proto bychom se s vámi, přátelé, chtěli rozloučit jednou upřímně míněnou radou: pokud se vám někdy v mysli zatetelí myšlenka, že byste si taky rádi postavili dům u moře, ve vlastním zájmu ji co nejrychleji a jednou provždy zapuďte. Kupte si buď něco hotového, anebo – máte-li dostatečné zdroje  –  nechte si postavit dům na klíč.

Na závěr: děkujeme všem za dlouhotrvající a upřímnou podporu.

VráJi

Předposlední příspěvek, aneb vztyčený prostředník
By in

Předposlední příspěvek, aneb vztyčený prostředník

Přede dvěma dny jsme se znovu vypravili na stavební odbor v Haría, abychom se zeptali, kdy hodlá i. Miguel provést inspekci našeho domu. Nedozvěděli jsme se nic víc, než co už dávno víme, a to: že nám nemůže sdělit ani přibližné datum své návštěvy, že na to má čas 4 roky, a taky, že nemusí přijít vůbec.

Po příchodu domů jsme uspořádali krátkou poradu, na které bylo jednomyslně odhlasováno, že nemá cenu na nic dál čekat. Vzápětí poté jsme zavolali Manemu, aby hned v pondělí (tj. zítra) začal likvidovat veškeré kamufláže okolního terénu a odkryl chodník za domem i vyhloubené prostranství budoucí venkovní kuchyně. Dále jsme kontaktovali zedníka, aby přišel uvnitř domu některé věci vybourat a jiné zazdít, a kameníka, aby dodělal venkovní zídky, které ještě chybí. Kromě toho okamžitě začneme stavět opěrnou zeď pro val ze silnice. Současně jsme objednali také zasklení patia, montovanou garáž a vjezdovou bránu o půl metru vyšší, než je maximum stanovené normativou. Asi je zbytečné dodávat, že nic z výše zmíněného nám zdejší normativa nepovoluje.

Večer jsme pak uspořádali velkolepou oslavu „úspěšně završeného kolaudačního řízení“ a KONEČNĚ vypili láhev pravého šampaňského, které nám dovezla jedna kamarádka a které už na tento okamžik čekalo v lednici několik měsíců.

Jo, a pokud vás zajímá, co uděláme, pokud se někdy v budoucnu i. Miguel ohlásí na inspekci, pak vězte, že jsme rozhodnuti prostě ho na náš pozemek nepustit.

Přijímáme objednávky
By in

Přijímáme objednávky

Po roce a půl stavby domu a těžce nabytých zkušenostech se stavebními firmami, OSVČ (zde nazývanými autónomos), dělníky bez jakékoli odbornosti a licence a pomocnými dělníky (peón) už víme o zdejším stavebnictví prakticky všechno, známe většinu stavebních, elektrikářských, instalatérských i dopravních firem, všechny půjčovny stavebního vybavení a strojů, prodejny stavebních materiálů, železářství a pro kutily.

Kromě toho po absolvování desítek jednání na úřadech všeho druhu známe spoustu  pracovníků podniků veřejných služeb, jakož i advokátních, realitních, notářských a daňově poradenských kanceláří. Nastudovali jsme horu stavebních, daňových a celních předpisů, známe místní zvyklosti a odchylky od celostátních zákonů. Dnes už přesně víme, jak nejefektivněji postupovat na úřadech, počínaje žádostí o stavební povolení až po zapsání domu do registru vlastnictví a poté do katastru nemovitostí a taky jaké dokumenty jsou k tomu zapotřebí. 

Takže, přátelé, všichni, kdo sníte o domku či vile na Kanárských ostrovech, od nynějška se na nás můžete s důvěrou obracet, neb začínáme přijímat objednávky na stavbu domů na klíč. 😀
 

Peníze letí!
By in

Peníze letí!

Tímto radostným zvoláním komentuje mnoho Lanzaroťanů každou siluetu letadla, blížícího se k letišti v Arrecife. Je to asi zdaleka nejvýstižnější vyjádření rozpačitého vztahu, jaký většina místních k turistům má: moc je nemusí, protože zaplavují ostrov, různě překážejí, zvyšují provoz na silnicích, jsou hluční, většina z nich nijak valně nevypadá, jsou oblečení jako vandráci, všude po nich zůstávají odpadky a ještě k tomu v současné době zvyšují riziko zavlečení covidu…  jenže, co dělat – peníze turistů jsou pro ostrov živou vodou. 

Zkouška ohněm, pardon, kouřem
By in

Zkouška ohněm, pardon, kouřem

Na Lanzarote se traduje několik velmi populárních legend, příběhy většiny z nich jsou však na náš vkus trochu mdlé a postrádají bujnou fantazii – jsou prostě, takříkajíc, odrazem místní letory. Asi nejzajímavější je tato:

Koncem 14. století začalo období kolonizace Kanárských ostrovů Španěly. Jednoho dne připlula k Lanzarote loď, které velel Martín Ruiz de Avendaño. Ostrované se pod vedením místního krále jménem Zonzamas začali připravovat k boji. Španělský kapitán však dal najevo, že přichází v míru, vyměnil si s náčelníkem Zonzamasem dary a dokonce byl pozván, aby před odplutím strávil několik nocí v královské rezidenci.

O 9 měsíců později porodila královna Fayna dcerku. Dostala jméno Ico, ale protože měla bílou pleť a světlé vlásky, král ani ostatní sourozenci ji kvůli evidentně cizoložnému původu do rodiny nepřijali. Čas plynul, královský pár Fayna a Zonzamas zemřel, a regentem se stal syn Timanfaya. Jeho sestra Ico mezitím vyrostla do mimořádné krásy a provdala se za šlechtice Guanareme.

Krátce na to se vrátili Španělé, tentokrát s jediným cílem –  dovézt zpátky do Španělska otroky. Jedním ze zajatců byl – bohužel – také Timanfaya, takže bylo nutné zvolit nového krále. Shromáždění stařešinů se usneslo, že nejlepším kandidátem je Guanareme, což však znamenalo vzít na milost také jeho manželku Ico, která podle barvy pleti a vlasů byla evidentně potomkem právě těch dobyvatelů, kteří ostrovany tak zdecimovali. Po mnoha úvahách bylo rozhodnuto, že Ico musí podstoupit zkoušku, která ukáže, zda je titulu královny hodna, či ne. Spolu se třemi dalšími ženami nešlechtického původu ji zavřou do jeskyně, kterou poté naplní hustým kouřem. Pokud jí v žilách koluje šlechtická krev, zkoušku přežije, pokud ne, zahyne společně se třemi dalšími ženami.

Ico však měla štěstí, že ji den před zmíněnou zkouškou navštívila bývalá chůva, která jí donesla houbu a poradila, aby ji navlhčila jakmile do jeskyně začne proudit kouř a dýchala skrz ni. Když poté jeskyni otevřeli a uviděli, že plebejské ženy jsou mrtvé, zatímco Ico zůstala naživu, byl jí přiznán statut královny a její původ už nikdy nikdo nezpochybňoval.

Doufám, přátelé, že vám neuniklo, že Lanzarote dle legendy nebyl ostrovem žádných pastevců koz, rybářů anebo jiných chudáků, ale hemžil se šlechtici!!! (asi největší fantazie této legendy 😀)

Namísto luhů a hájů
By in

Namísto luhů a hájů

… tady máme sopky a lávová pole. Ačkoli zdejší krátery nejsou žhnoucí (bohudík!), i tak jsou fascinující. Některé hýří barvami (Las Nueces, El Cuervo), jiné jsou ponuré (La Corona), na dně některých je suť (Los Helechos), jinde celá planina (Caldera Blanca), či krusta dávné lávy, anebo třeba „pekáč buchet“ (Santa Catalina). Uvnitř i vně rozervaného kráteru sopky El Cuervo je naučná stezka. Ještě víc většinou ohromí pohled z okraje kráteru do okolní krajiny. A to i v případě, že všude pod sebou spatříte jen a jen černé lávové pole, jako v případě Caldera Blanca. 
Dále tady máme máme svahy duhových barev, např. v národním parku Timanfaya -ostatně název v překladu znamená Duhové hory – ale nejen, taky třeba Montaňa Colorada či některé svahy v La Geria.


A pak tady máme místní specialitu – lávové jeskyně, tunely a koryta. Nádhernou ukázku takových jeskyní a tunelů – dokonce zařízených nábytkem – můžete vidět jednak ve Fundación César Manrique v Tahiche, dále v Jameos del Agua a Cueva de los Verdes. Mnoho dalších byste našli v oblasti Malpaís na severu ostrova, ale jsou chráněné a tudíž veřejnosti nepřístupné. Překrásnou ukázku lávového koryta nabízí Pico Partido.