… stanovený oficiálně na 17.1.2022 máme za sebou. Na rozdíl od posledního fáze kolaudace, která spočívá v inspekci i. Miguela ze stavebního odboru v Haría. Nikdo nám není schopen nějak kloudně a srozumitelně vysvětlit, co přesně bude předmětem této inspekce, protože všechna osvědčení od Svazu architektů, Svazu tzv. technických architektů, kteří dozorují stavby, katastru, revize vodovodních a elektrických rozvodů a potvrzení o ukončení stavby hovoří jasně v tom smyslu, že máme zkolaudováno. Na dotaz, zda potřebujeme získat ještě nějaký další doklad, jsme se dozvěděli, že „Ne“, na dotaz, zda nám radnice přesto nějaký další doklad vydá, zněla odpověď „Asi ne“, a na poslední dotaz: „Proč tedy i. Miguel přijde a co konkrétně bude kontrolovat???“, všichni vždycky znejistí a po kratším či delším zaváhání prohlásí, že „… v žádné z dalších 6 provincií už sice nikdo nikam nechodí, ale v Haría ano a tak to prostě musí být“.
V posledních týdnech Lanzarote (i celé Kanárské souostroví) den co den trhá rekord v počtu nakažených koronavirem, a proto si všichni místní naordinovali jakýsi dobrovolný lockdown, nikdo se nikam nehrne a tedy se žádné inspekce zřejmě hned tak nedočkáme. Mnohým současný stav nejspíš i tak trochu vyhovuje, protože se tím – mimo jiné – zredukovalo na minimum množství pracovních aktivit.
„Nejdepresívnějšímu dni roku“ odpovídá i momentální počasí – poprchává a ostrov se střídavě halí do písečné calimy a mimořádně nízko se valících mraků, vyvolávajících dojem husté mlhy. Jelikož venku se nedá nic moc dělat, uchylujeme se k internetu zahlcenému zprávami o dění v Kazachstánu, obavami o budoucí vývoj na Ukrajině, korupčními a kriminálními kauzami všeho druhu a bizarnostmi ze světa trans, nebinárních, třetích a dalších pohlaví a polyamorie. Iluze všeobjímajícího depresivna je tak dokonalá.
Jediným světlým (a hřejivým) momentem bylo včera úspěšné první zapálení krbu.
