… alias Pepe García ´Pillimpo´ žil na okraji Teguise a ceý svůj život strávil tvorbou sádrových soch lidí, zvířat, andělů, křížů a mnoha dalších objektů, které poté natíral nabílo a umísťoval do zahrady obklopující jeho dům. Expozici pod širým nebem doplňoval dalšími použitými předměty všeho druhu, jako jsou plyšové hračky, plastové květiny, staré židle a křesla, nakřáplé lampičky, ale např. i letitý monitor počítače (leckdo by to nejspíš nazval veteší).
Prostranství zahrady působí na první pohled značně chaotickým dojmem a v některých slabších náturách může budit i odpor, protože tak trochu připomíná dobře známé obrázky chorobného hromadění věcí, tzv. Diogenova syndromu. Co se týče samotných soch – jedni je považují za stylizovaně naivní, druzí za infantilní a třetí za snově intuitivní. Což je možná nejvýstižnější, protože Pillimpo prý žil ve svém vlastním světě snů, které se prostřednictvím modelování podivných soch snažil zhmotnit.
V roce 2019 zemřel a jeho odkazu se ujal jiný lanzarotský umělec, který se zasadil o to, aby některá díla byla umístěna v Mezinárodním muzeu moderního umění v Arrecife 🤔.
Ať tak či tak, zahrada plná bizarních bilých mávajících soch na okraji Teguise, přezdívaná také svět MaraMao, je prý nejfotografovanější památkou Teguise 🤔.
Lanzarotský bizár I.: Blázen z Teguise
