Rok: 2022

Silvestrovská mozaika
By in

Silvestrovská mozaika

Schválně, který zákusek je Vráťův?


Ten žlutý majzlík tam není pro nic za nic…


Kam mi, sakra, spadl ten šroubek!?!


Co jsem to vlastně chtěl stavět?


Elegance za všech okolností


Vráťovo vyjádření obdivu k mým uměleckým výtvorům


Věřila bys, že tam dole opravdu je magma?


Tak jsem to dokázal!!!


Mane je jediný, kdo prozatím využije naše zahradní židle…


Dokonalá rovina podle lanzarotských řemeslníků…


Takhle se to, chapi, dělá!


Mnohé Vráťovy fotky  jsou oslavou mých ženských půvabů…


Řekni mi Bože!!!, kdy už konečně dostavíme…


… a taky tady lyžujeme!!!

Magický kruh v obilí
By in

Magický kruh v obilí

… ale co to říkám – v betonu přece.

Na počátku byl kus sopečné skály, zvané tady „piedra viva“ anebo „piedra madre“, který na prostranství před domem vyčníval nad úroveň budoucí podlahy. Zmíněná hornina je tak tvrdá, že ji nelze odstranit jinak, než automatickým kladivem či dynamitem. Taky nám zbyla halda obřích šutrů, které bylo možné z prostranství odstranit jen pomocí jeřábu. A tak nás napadlo ten kus skály obestavět a vytvořit okrasné „rondo“. Další výhodu jsme objevili vzápětí – do jeho útrob jsme svezli všechny zbytky tvárnic, kusy betonu a další stavební odpad, se kterým jsme si nevěděli rady. Takhle se to tady, přátelé, prostě dělá!

Předvánoční šturmování na lešení
By in

Předvánoční šturmování na lešení

Mane je vzácný člověk – předevčírem nám přišel říct, že nedodělky kolem našeho domu, samozřejmě, dokončí a nenechá nás ve štychu.

Včera už oba s Vr. stáli v cyklistických přilbách na provizorním lešení a zvyšovali zeď do patia, aby bylo možné ho zastřešit. Já dole máčela tvárnice a podávala jim kýble s maltou.

V přípravné fázi, kdy Mane – pouhé 3 týdny po těžkém otřesu mozku, ničím nejištěný a ještě k tomu s hašišovým jointem v puse – vylezl na 3,5 metru vysokou a pouhých 20 cm širokou zeď 😱 a začal kotoučovou pilou rozrušovat omítku na horní straně, aby se na ni dala přilepit další řada tvárnic, se o mne pokoušely mrákoty. Nakonec všechno dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo a musím uznat, že nám všem práce v oblaku hašišového dýmu šla celkem rychle od ruky. Když se Mane po vyzdění nejvyššího místa soukal dolů, tak žertoval, že slétl jako Santa Claus komínem, což bylo celkem trefné přirovnání.Řadě z vás, přátelé, nejspíš vrtá hlavou, proč jsme zeď neudělali o těch 30 cm vyšší hned při stavbě, kdy by to bývalo bylo daleko jednodušší, nemám pravdu? To by ovšem na stavebním úřadě v Haría nesměl sedět zloduch jménem Miguel, který náš požadavek kategoricky zamítl s odůvodněním, že by šlo o nepřípustné porušení koloritu místní architektury. Pokud tedy, přátelé, někdy budete projíždět naší ulicí, dívejte se, prosím, raději na druhou stranu, abyste byli ušetřeni pohledu na zeď, která zcela zásadním způsobem uráží místní estetické cítění 🤣.

Vánoční cukroví v nouzovém režimu
By in

Vánoční cukroví v nouzovém režimu

Pokud se, přátelé, rozhodnete připravit si na Lanzarote tradiční české vánoční cukroví, budete čelit několika drobným problémům.

Krátce před našimi čtvrtými vánocemi na Lanzarote jsem se rozhodla porušit své nejméně 20 let staré rozhodnutí, že „nikdy víc nebudu péct vánoční cukroví“. Protože už jsem za ty dlouhé roky vyšla ze cviku, zvolila jsem 3 jednoduché recepty, z toho jeden druh nepečeného cukroví. A hned jsem narazila na první problém – kvůli velké vzdušné vlhkosti tady ani na plném slunci hmota na plechu vůbec NESCHNE! Další problém uhodnete nejspíš sami –  neseženete tady náš ČESKÝ RUM, RUMOVOU TRESŤ, ani například koření HŘEBÍČEK. Ale co vás asi nenapadne – veliký problém je sehnat i PIKANTNÍ MARMELÁDU, např. rybízovou anebo višňovou (má pouze Spar a jen občas)… a taky něco na způsob DĚTSKÝCH PIŠKOTŮ na sladké drobky (musí postačit světlá bageta). 

Místní typickou vánoční sladkostí jsou tzv. truchas = smažené taštičky plněné sladkokyselou kaší z batátů (sladké brambory) a rozemletých mandlí, kterou byste v Česku nikoho neohromili.    

  

Lepší než sedět na pláži...
By in

Lepší než sedět na pláži...

V Česku Vr. vždycky všechno kolem aut zařizoval sám. Já neměla ani potuchy co to obnáší a domnívala jsem se, že bzukot kolem provozu auta sestává z poměrně rutinních a otravných úkonů. Až tady jsem pochopila, že např. nákup náhradních dílů je poměrně adrenalinová zábava, aspoň na Lanzarote tedy rozhodně ano.

Servis Opel servisující na Lanzarote vozy značky Chevrolet nám sdělil, že součástka, kterou poptáváme (lambda sonda), stojí 250 €/kus. Vr. prohlásil, že to je „moc“, obvolal několik specializovaných prodejců náhradních dílů a jeden z nich nám nabídl tutéž součástku za 100 €/kus. Objednali jsme tedy 3 kusy. Za týden zazvoní telefon a mužský hlas nám sděluje, že máme zboží připravené k odběru. Zapomněla jsem se zeptat na otevírací dobu tak volám zpátky, ale číslo neexistuje… 🤔

Za dva dny dorazíme do prodejny, prodavač (jiný než minule) dlouze zírá do počítače, kliká sem a tam, a pak prohlásí, že žádnou takovou součástku na prodejně nemají 😮. Tvrdíme mu opak, ale trvá na svém. Beru mobil a vytáčím telefonní číslo, ze kterého přede dvěma dny přišla zpráva, ale stále neexistuje 🤔. V tom okamžiku se z útrob prodejny vynoří prodavač, u kterého jsme díly onehdá objednali, halasně nás zdraví, spiklenecky pomrkává a mizí znovu ve skladu. Naivně předpokládáme, že bude následovat happy-end, ale kdepak. Prodavač po chvíli znovu přichází a přináší JEDNU krabičku… neblahé tušení se za okamžik mění v jistotu – ano, objednal JEN jednu lambda sondu 🙈, ačkoli jsme zdůrazňovali, že potřebujeme tři. Chceme tedy doobjednat ještě dvě, ale nejde to, ta, kterou držíme v ruce, byla definitivně poslední a další už na skladě nejsou a nebudou. NIKDY. 🙈🙈🙈

Jedeme do servisu Opel, abychom tam objednali zbylé dva kusy bez ohledu na cenu a –  tentokrát nám účtují za jeden kus jen 75 € 🤩. Takže namísto dvou sond objednáváme tři a tu za 100 € jedeme vrátit… 🤪

Anabáze s lambda sondou nám zabrala půl dne a obsahovala i mysteriózní prvek (ne)existujícího telefonu. Svým způsobem představovala i určitou osvěžující změnu sortimentu, do dneška jsme totiž nakupovali především stavební materiál.

Začínám tušit, že Camaro nám výrazně zpestří život nejen jízdami po okolí… 

Likvidace opuncie, jinak řečeno galeje
By in

Likvidace opuncie, jinak řečeno galeje

Opuncie nahoře na svahu konci našeho pozemku je letitá, obrovská a čím dál agresívnější. Vlastně byla…Chtěla jsem ji trochu přistřihnout, aby nezačala na pozemku expandovat víc, než je zdrávo, a při té příležitosti jsem objevila, že je vážně napadená hmyzem zvaným tady cochinilla (česky červec nopálový). Malý brouček žijící a rozmnožující se na keřích opuncií je cenným zdrojem přírodního karmínu používaného jako barvivo např. ve rtěnkách nejluxusnějších kosmetických značek. Mimochodem, Lanzarote bylo v minulosti vyhlášené produkcí nejkvalitnějšího přírodního karmínu na světě.

Jelikož však žádný z mnoha podnikatelských projektů, které má Vr. v plánu, s karmínovým byznysem nepočítá – a mně navíc ani temně rudá rtěnka nesluší 😄 – osud opuncie byl zpečetěn a já vzápětí začala s její likvidací v obavě, aby se invazívní brouk nezačal rozhlížet po dalších hostitelských rostlinách z řad nových, mladých a tedy obzvlášť chutných kaktusů.Z ilustračních fotek není ani zdaleka patrné, jak hrozná dřina to byla. Olamování listů a ořezávání dřevitych částí, to ještě šlo. Nejhorší bylo svážení hmoty ve stavebních pytlích kolečkem dolů ze svahu, poté jejich nakládání do auta a vlečení po polní cestě ke skládce. V těch chvílích jsem si připadala jako živoucí předloha obrazu „Burlaci na Volze“ od Ilji Repina 🤣. Když si uvědomíte, že každý list opuncie je vlastně konev vody… tak jsem rukama odnosila z kopce do údolí bazén 🤣.

 

Ani letošní vánoce...
By in

Ani letošní vánoce...

… nebudeme se vším hotovi, ačkoli jsme pro to dělali maximum 😥. U každého neúspěchu je nejdůležitější najít viníka, aby se člověku ulevilo. V tomto případě je to Mane. Nechal nás na holičkách. Seběhlo se to poměrně rychle: jednoho dne mu zavolali z radnice, že pro něho mají práci. Mane – který už je přes dva roky v registru nezaměstnaných – se ze samé radosti ještě téhož večera opil, v důsledku toho upadl nejdřív na silnici, pak do bezvědomí a skončil v nemocnici s těžkým otřesem mozku, pohmozděninami v obličeji a tržnou ránou na spánku. Možná na tom měla svůj podíl i skutečnost, že Mane v posledních měsících vykouří čím dál víc hašiše. Teď už je sice z nejhoršího venku a v domácí rekonvalescenci, ale moc s ním počítat nemůžeme, protože až se uzdraví, začne pracovat pro radnici. 

Tudíž se smiřujeme s tím, že si většinu zbývajících věcí budeme muset dodělat sami, a že tyto vánoční svátky budou naplněné štěstím, pohodou a plnohodnotnými pracovními směnami… 😄

Připevňování velkoplošných skel na střechu

Pájení spojů k venkovním lampičkám

Dodělávky kamenických prací na zídkách

Příprava lešení pro zastřešení patia
Dřina na přehlídkovém mole 🤣

Pozn.: Fotku se „tak nějak“ nepodařilo zaostřit, což je však v mém věku spíš ku prospěchu 🤣.

Maximální štěstí minimálního trvání
By in

Maximální štěstí minimálního trvání

Vr. první den po mém příjezdu – resp. příjezdu auta – Camaro nejprve láskyplně umyl. Vyhradil si na to celý půlden. A povšimněte si, přátelé, že i zde Vr. vše pojal stylově: k červenému autu červený kýbl. Teď už několik dnů vyráží na odpolední projížďky po ostrově – prý aby Camaru ukázal jeho nový domov. Momentálně pluje na vlně maximálního štěstí – tak jako vždycky, když si pořídí „nový úlovek“. Bohužel mu to ale zatím nikdy – a u žádného z desítek vozů, co jsme měli 🤣 – nevydrželo déle, než několik málo měsíců a někdy dokonce jen pár týdnů, než objevil na internetu další „skvost, který ještě neměl“… 🙈 

Taky se začal znovu intenzívně zabývat myšlenkou na stavbu garáže, protože negarážovaná auta tady kvůli soli v ovzduší rychle korodují a odchází jim lak. A červená barva je v tomto směru obzvlášť choulostivá. I. Miguel nám garáž nepovolil, takže naše budoucí garáž muset být tak trochu chytrá horákyně, aby ji nebylo možné označit za „stavbu“. 

A co já? Že se ptáte… No, přece chodím s postřikovačem a likviduju plevel! 🤣

Bezúdržbovou zahradu už jsme měli...
By in

Bezúdržbovou zahradu už jsme měli...

Když má vaše zahrada rozlohu 5000 m², tak je dost naivní myslet si, že bude bezúdržbová 😂.

To se v plné míře ukázalo okamžitě poté, co jsem ráno po návratu vyhlédla z okna v ložnici, abych se pokochala pohledem na svah, na němž – jak jsem se mylně domnívala –  neporoste nic kromě nově zasazených výhonků kaktusů. Veškerý plevel jsem totiž s vypětím všech sil v září těsně před naším odjezdem vytrhala. První pohled mi namísto radosti přivodil naprosté zděšení – kaktusy nebyly v záplavě čerstvé zeleně vůbec vidět! Monzunové lijáky, které přišly letos o 2 měsíce dřív – už koncem září – způsobily doslova explozi hustého zeleného koberce táhnoucího se až k obzoru 😱. Ovšem, zděšení samo o sobě nemá na plevel žádné likvidační účinky 😄, takže jsem si po snídani dala pětiminutovku sebelítosti, pak rezignovaně navlékla pracovní hadry a s krumpáčem v jedné ruce, hráběmi v druhé a postřikovačem na zádech odhodlaně vyrazila do terénu, protože nejsem z těch, co se vzdávají.První den jsem v kanystru na zádech odnosila na svah nad domem 90 litrů roztoku totálního herbicidu a při jeho rozprašování nachodila několik kilometrů.

Holt, bezúdržbovou zahradu už jsme měli, a to před pár lety v Chýni…