Fuerteventura milovaná i opomíjená
By in

Fuerteventura milovaná i opomíjená

Návštěvníci Fuerteventury – stejně tak jako návštěvníci Lanzarote – se dělí na dva tábory: jedni po týdenním pobytu odjíždějí navždy s pocitem, že „tam nic není“ a druzí s láskou v srdci a pevným rozhodnutím, že se tam určitě vrátí. My jsme vyrazili na několik dnů na Fuerteventuru hlavně proto, abychom se viděli s přáteli z Česka, kteří patří do kategorie milovníků tohoto ostrova. Fuerteventuru navštěvují už asi 15 let a zatím se jim neomrzela. A druhým důvodem naší návštěvy je osvěžit si 6 let staré vzpomínky, protože Fuerteventura byla prvním ostrovem Kanárského souostroví, na kterém jsme koncem prosince 2015 přistáli.

A co se týče tvrzení, že nemá co nabídnout, níže jsme se pokusili sestavit první část seznamu míst, která dle našeho názoru rozhodně stojí za vidění:

Risco del Paso je laguna necelých 10 km jižně od Costa Calma, oddělená od oceánu přírodní písečnou hrází. Při přílivu do ní mořská voda přitéká, při odlivu naopak. V kalendáři přílivů a odlivů si můžete vyhledat dny a hodiny, kdy je laguna nejplnější. V tu dobu je taky rájem surfařů.

Jeskyně Ajuy najdete kousek za celkem omšelou rybářskou vesničkou stejného jména na západním pobřeží. Jeskyně jsou obrovské a burácí v nich oceán. Pro návštěvníka ze střední Evropy je to velice působivá a trochu strach nahánějící podívaná.

Cotillo – malebné městečko na úplném severu ostrova s typickou strážní rotundou a malovanými dekoracemi ryb v uličkách, vyhlášené zejména azurovými lagunami s bílým pískem z něhož tu a tam vyčnívají skalky černého čediče, které tvoří nádherný kontrast. Pár kilometrů na sever od Cotilla je také pláž, která vypadá, jako posypaná „popcornem“. V poslední době si tato atrakce získává čím dál větší popularitu, ale nic vysloveně bombastického nečekejte. Například my byli vysloveně zklamaní.

La Pared na jihozápadním pobřeží byla původně odlehlá rybářská vesnice u nádherné rozlehlé pláže obklopené skalami, z nichž části vypadají jako vytvořené lidskou rukou. Dlouho se prý také vedly spory o to, zda jsou dílem přírody či dávné civilizace, nakonec se však  prokázalo, že se skutečně jedná o žíly tvrdšího materiálu, který vlivem přírodních podmínek postupně rozpraskal do podoby „zdí“ – odtud také španělský název vesnice. Dnes je na místě navíc ještě menší hotelový komplex pro ty, co touží o dovolené po naprostém soukromí. Duny u Corraleja na severu,  lemující v délce několika kilometrů vedlejší silnici do Rosaria podél moře, jsou všeobecně známé a nemůžete je minout.
 

Oasis Park v La Lajita je příjemným zpestřením pobytu, pokud už vás nudí ležet stále jen na pláži. 

Cesta horami mezi městečky La Pared a Pájara nabízí fascinující pohledy na pohádkovou krajinu sametových barevných kopců. Nejlepší zážitek vás čeká v pozdním odpoledni.

Hlavní město Rosario není zajímavé vůbec ničím.

Ani na Fuerteventuře se, bohužel, nevyhnete pohledům na monstrózní betonové skelety, coby pomníky megalomanských projektů z doby těsně před velkou recesí v letech 2008 – 2012 🤢.

V katastru se vloudila chybička
By in

V katastru se vloudila chybička

Ve středu jsme se šli přihlásit k trvalému pobytu v Haría. Po zbytek dne měla následovat bujará oslava. Pracovnice matriky zkontrolovala naši dokumentaci, pak mrkla do katastrálnlí mapy a přidělila nám JINÉ číslo domu, než má VEŠKERÁ ostatní dokumentace, počínaje kupní smlouvou přes stavební licenci až po certifikát Svazu architektů a mnoho dalších. Na náš dotaz „Jak to?“ zabrblala, že „… spousta z nás má jiný číslo domu než jaký je uvedený v katastru…“. Nevěnovali jsme tomu pozornost, imbecilně zavtipkovali, že být JEDNIČKOU je rozhodně lepší než TROJKOU (haha 🤣) a že máme jediný problém – už jsme si koupili kovové označení 3D 🤣.

Jediný problém? Kdeže!!!!! Hned druhý den jsme se vypravili do kanceláře dodavatele vody, aby nám ve smlouvě změnil tarif ze stavebního na domácnostní (5x levnější). Maje všechny doklady přehledně seřazené v deskách, domnívali jsme se, že vše poběží jako na drátkách a že máme nakročeno k velkolepému úspěchu, který nám aspoň trochu vykompenzuje problémy s dodavatelem elektřiny, se kterým se nemůžeme hnout z místa.

Když jsme o hodinu později odcházeli, byli jsme skleslí, ale ještě stále nám nedocházela celková dimenze našeho maléru. Proč jsme byli skleslí? Pracovník vodáren nám tarif změnit odmítl s celkem logickým odůvodněním, že bydlíme v čísle 1 a chceme změnit tarif pro dům číslo 3 (To jako sousedovi? 😀). Jeli jsme zpátky na matriku, kde úřednice Anna jen zavrtěla hlavou, že jiné orientační číslo SKUTEČNĚ mít NEMŮŽEME.

Už cestou domů jsme se pokoušeli telefonicky kontaktovat všechny zúčastněné na projektu a vystavitele různých osvědčení a dalších dokladů s tím, že potřebujeme NA VŠECH změnit orientační číslo. Naštěstí jsme se všech dovolali až doma, jinak bychom se byli zhroutili už na dálnici. Všichni nám totiž řekli, že aby mohli změnit tu zpropadenou 3 na 1, musíme zažádat o vydání NOVÉHO STAVEBNÍHO POVOLENÍ, protože údaje musí souhlasit. Žádat o novou licenci pro stavbu je však ZCELA a NAPROSTO nad naše síly. Znamená to, že budeme ode dneška už zřejmě navždy bydlet na jiné adrese, než na jaké stojí náš dům?!? 😱 A do smrti čerpat drahou stavební vodu a ještě dražší stavební proud?!? 😱

Přes dlouhé ponocování, hlubokomyslné mudrování a severské popíjení (anebo právě proto) jsme v pátek ráno dorazili znovu na matriku ve velmi bojovné náladě. Byli jsme rozhodnuti „zjednat tam pořádek“, „nechat prošetřit“ JAK TO???, že celá stavební dokumentace obsahuje špatné orientační číslo, když v katastru všechno souhlasí, a „zjistit“ JAK JE MOŽNÉ???, že pracovnice matriky přiděluje čísla svévolně. Byla tam úplně jiná osoba, která nás poměrně rychle zpacifikovala bohorovným kostatováním, že zdejší registr není aktualizovaný, je v něm mnoho chyb a čísla parcel často nesouhlasí s orientačními čísly. Pro tyto případy (kterých není málo – viz „…spousta z nás má jiný číslo domu…“) má každá radnice zřízené zvláštní oddělení vystavující na žádost občana „Certifikát o správné adrese pro informaci katastru“. Uvedený certifikát prý všechny instituce uznávají a prokážete jím správnou adresu daleko věrohodněji než katastrálním číslem. 

Suma sumárum: to, že v registru jsou chyby, je normální, stejně jako to, že o jejich odstranění se musí postarat občan sám.

– Jak je vlastně možné, že šéfovi stavebního odboru, Jeho veličenstvu i. Miguelovi, který při posuzování žádosti o stavební povolení zkontroloval, zrevidoval a přeměřil úplně všechno tak zásadní nedostatek, jakým je špatné orientační číslo, unikl?

– Proč nám pracovnice matriky rovnou při přidělení jiného čísla neporadila, abychom požádali o certifikát? 
– Proč nám náš advokát před dvěma roky předal listinu se zaniklými katastrálními čísly?
– Proč tady nikdo nemá v hlavě mozek?
– Proč…

Neplánované pokračování převodu elektřiny
By in

Neplánované pokračování převodu elektřiny

Rozhodli jsme se zůstat u stávajícího poskytovatele. Takže jsme podali žádost o ukončení smlouvy o dodávkách stavebního proudu a druhou o sjednání dodávek elektřiny pro domácnost. Zakrátko jsme obdrželi oznámení, že smlouvu o stavebním proudu ukončí, ale smlouvu na dodávky elektřiny pro domácnost s námi neuzavřou, protože máme smlouvu s jiným poskytovatelem 😮. Naši námitku, že jsme smlouvu nakonec odmítli, smetli ze stolu s odůvodněním, že ji v systému vidí jako aktivní.

Vzniklou patálii řešíme už tři dny a čím dál víc litujeme, že nás kdy napadlo koketovat s jiným poskytovatelem. Docílit zrušení smlouvy – kterou jsme nikdy neuzavřeli – se nám zatím nepodařilo, nějak se v systému zabydlela. Vemlouvavý hlas nabádající nás v telefonu, abychom zůstali klidní, už nesnášíme. Navíc dnes – či nejpozději v pondělí – má být ukončena naše smlouva na dodávky stavebního proudu 🙈. A my v pondělí odjíždíme na týden na Fuerteventuru. Nad lednicí plnou mraženého jídla se tudíž vznáší velký otazník. Stejně tak jako nad možností, vyzkoušet zase po čase alarm…

Tímto však naše problémy nekončí…

Zůstaňte klidní...
By in

Zůstaňte klidní...

Stavební elektřina je ve Španělsku hodně drahá. Ne sice tolik, jako v poslední době zálohy některých dodavatelů v Česku 😀, ale skoro. Tak jsme začali uvažovat o přechodu k jinému poskytovateli elektřiny, který nám nabídl levnější tarif. Získal si nás hned při prvním telefonátu tím, že nám po krátkém pohovoru s chatbotem nabídl hovor s živým pracovníkem 😀!

Než jsme přišli na řadu, asi 10 minut nás v přestávkách mezi uklidňující hudbou milý ženský hlas stále dokola ujišťoval, abychom zůstali klidní, že se všechny naše problémy vyřeší. Což nás naopak trochu znervóznilo – proč asi takové upozornění mají? A tak teď váháme, zda raději nezůstat u stávajícího poskytovatele…

Výstup na sopku v sedmimílových botách
By in

Výstup na sopku v sedmimílových botách

O víkendu jsme v rámci detailního poznávání okolí podnikli výstup na sopku La Corona, kterou máme prakticky „za domem“. Je vlastně ostuda, že jsme tam nevylezli už daleko dřív. La Corona je největší sopka severní části Lanzarote, která už zdáli imponuje svou mohutnou siluetou. Nejsnadnější cesta nahoru vede z vesničky Ye, což je pěkně větrná hůrka. Je tam sice několik prázdninovývch domů k pronajmutí, ale pokud byste o něčem takovém uvažovali, vezměte v úvahu, že je to jednak i na lanzarotské poměry svým způsobem konec světa a za druhé tam i v letních měsících k večeru často klesá teplota ke 12 – 13°C, takže rozhodně neopomeňte do zavazadla přibalit zimní svetr, bundu, čepici a klidně i rukavice. Nenechte se ukolébat fotkami lehátek rozestavených kolem bazénu u jednotlivých nemovitostí, protože pokud právě netrénujete na mistrovství otužilců, garantuju vám, že na nich nespočinete ani minutu.
Ale zpátky k sopce – když jsme vylezli na okraj kráteru (výstup není nijak náročný), už se nám tak mohutná nezdála. Ale stala se taková zvláštní věc – při pohledu dolů do kráteru mi najednou začaly připadat nějak příliš mohutné pohorky, které jsem měla na sobě… a současně jsem si uvědomila, že v nich moje chodidla po celou dobu chůze doslova „plavou“ do všech stran. Možná, že jsem si je při koupi zkoušela s lyžařskými ponožkami, které tady – logicky – nenosím? Anebo se mi tělo věkem o tolik „smrsklo“? No, zdárně jsme zvládli i sestup a doma jsem při pohledu na č. 45 vyražené na podrážce rychle pochopila, proč mi to tak šlapalo a byla jsem stále o krok vpředu 😀! A taky, že jsem túru absolvovala ve Vráťových kanadách… 😂


Vr. totiž není velký chodec a pěší túry moc nemusí. Takže když kývl na mou nabídku vylézt na La Coronu, byla jsem tak nadšená, že jsem na sebe rychle hodila džíny a větrovku a skočila do prvních bot, které jsem nahmátla v krabici, než si to rozmyslí.

A pointa? Vr. byl mile překvapený, že má o jedny kanady víc než tušil, protože na tenhle pár bot během několika let stěhování už dočista zapomněl.

Kde sehnat hnůj?
By in

Kde sehnat hnůj?

Malé upozornění, přátelé: tento příspěvek se nehodí číst při jídle.

Jasně, běžného turistu přijíždějícího na Lanzarote tato otázka nejspíš vůbec nenapadne a pokud ano, nijak ho neznepokojuje. Ale nás s Vr. na chvilku potrápila.

Všechno, co jsme zatím zasadili, byly kaktusy a sukulenty, které prostě „zapíchnete“ do země a přišlápnete zem kolem. Ovšem na citrusy tuto metodu aplikovat nemůžete. Jelikož chceme mít časem citroníky stejně krásné, jako ty, co jsme vídali v našich dětských snech – tedy košaté a obsypané sytě žlutými a omamně vonícími plody – bylo nám od počátku jasné, že jim musíme zajistit úspěšný start.

Hned druhý den ráno po jejich zakoupení jsme vyrazili na kolech po blízkém okolí zeptat se všech sousedů, v jejichž zahrádkách citrusy rostou, co přesně ke zdárnému růstu potřebují. Všichni nejdříve trochu překvapeně koukali, protože nikdo z nich evidentně o něčem podobném až dosud nikdy neuvažoval, ale když viděli, jak lačně čekáme na nějakou radu, všichni se vytasili s doporučením, že citrusy chtějí hodně vody. Termín „hodně“ však v podání různých pěstitelů znamenal diametrálně odlišné množství od „každý den sklenici“ až po „jednou týdně 10 litrů“ 😀. Dotaz na kvalitu půdy vesměs odbyli mávnutím ruky, což mohlo znamenat kdeco, a dodali, že hnůj všechno spraví. KDE TADY ALE SEHNAT HNŮJ?

A to jsme si mysleli, že za dva a půl roku tady strávených už víme všechno…  Vylučovací metodou (krávy tady nejsou) jsme usoudili, že musíme shánět buď kozí bobky, či velbloudí trus. Nejspíš zjistit, kde jsou kozí farmy a ty objet. Při poměru počtu zemědělců a chovatelů koz už jsem se – coby rozený pesimista – předem připravovala na možný scénář, že na kozí bobky tu existuje pořadník 😀.

Pátrání nám trvalo půl dne a nakonec jsme hnůj sehnali přímo v Haría. Je to hnůj ovčí, takže nám teď vrtá v hlavě otázka, kde na ostrově chovají ovce (nikdy jsme tu žádnou neviděli), anebo odkud ho dovážejí. U jednoho souseda jsme totiž zahlédli pytle s hnojem z Nicaraguy!!! 😀


První sklizeň
By in

První sklizeň

… už na sebe nenechá dlouho čekat.

Hnáni pocitem, že jsou na nás upřeny zraky všech obyvatel Maguezu, kteří očekávají, že nyní již jako řádní rezidenti této zelinářské enklávy dostojíme svým závazkům a začneme konečně pěstovat „něco, co se dá sníst“, jsme znovu vyrazili do zahradnictví. Tentokrát jsme oddělení okrasných rostlin obešli velkým obloukem a namísto nich zakoupili pár bylinek, sazenic zeleniny, truhlík, do kterého to všechno zasadíme, pytel zeminy, protože ve směsi písku, prachu a kamení, která tvoří „půdu“ našeho pozemku, by jen těžko cokoli přežilo. Ona i ta prodávaná zemina je oproti zahradnickým směsím v Česku mizerná.

Jako poslední jsme zakoupili tři citrusové stromky. A pak jsme jeli domů a celou cestu se radovali jako malé děti, protože mít jednou na zahradě citroník a pomerančovník bylo shodou okolností dětským snem nás obou. Akorát to až donedávna vypadalo, že neuskutečnitelným.

Takže, přátelé, toto jsou naše první výpěstky. Pravda, není jich mnoho, protože Vr. je toho názoru, že nic se nemá uspěchat, ale o to větší péči jim věnujeme. Zprava doleva: salát, brokolice a keřík cherry rajčat. A proč zrovna brokolice? Protože ji máme rádi a tady je ukrutně drahá, obvykle stojí kolem 5 Eur za kus 🤢

Lanzarotské vyhlídky
By in

Lanzarotské vyhlídky

… jsou vždycky skvěle vytipované, velmi působivé a někdy velice zdařile architektonicky ztvárněné. Drtivá většina nádherných panoramatických vyhlídek je „u nás“ na severu ostrova, což není nijak překvapivé, když si uvědomíte, že právě tam se klene jediný horský hřeben. Na všech vane – jak jinak – ostrý severák a někdy – když jsou mraky nízko – hledíte pouze do bílé mlhy. Níže je přehled těch nejhezčích:

  • Mirador del Río je vyhlídka na ostrůvek La Graciosa vyprojektovaná ve skále Césarem Manrique;
  • Mirador de Guínate vám poskytne podobný výhled na La Graciosu, saliny a nížinu pod útesy Famara o několik kilometrů jižněji.
  • Mirador Rincón de Haría a El Bosquecillo nabízejí překrásné pohledy na pláž a útesy Famara shora. 
  • Mirador de Famara vás nadchne výhledem na velkou zlatavou pláž Famara a strmé útesy nad ní při pohledu zdola.
  • Mirador Barranco de Chafarís shlíží přes údolí Tabayesco a pláž Garita na oceán.
  • Mirador Ermita de las Nieves je vyhlídka od stejnojmenného kostelíka na téměř nejvyšším místě ostrova opět na pláž a vilovou čtvrť Famara. Ve dnech nízké oblačnosti je toto místo oblíbené pro pozorování „tekoucích mraků“.
  • Vyhlídka Mirador los Helechos je dostupná pouze po štěrkové cestě místy nevalné kvality, která vás zavede na útes přímo nad Maguezem, a odmění vás výhledem na strmé útesy spadající přímo do oceánu, La Graciosu a údolí Guínate.


  • Pozor, neplést s Mirador de los Helechos, což je vyhlídka z terasy bílé restaurace na horním konci serpentin z Haría směrem na východ do údolí Tabayesco a sever na Haría, Maguez a sopku La Corona. 
  • A nakonec jsem si nechala nově zrestaurovanou vyhlídku Mirador de Haría jen dvě zatáčky pod výše zmíněnou bílou restaurací, která sice nabízí zcela identické výhledy, ale přesto rozhodně stojí za návštěvu pro velice tradičně a současně moderně pojatou stavbu. A taky pro dvě skleněné lávky, které jsou nejspíš na Lanzarote první svého druhu. 






Záchranný tým připraven...
By in

Záchranný tým připraven...

Když jsem dnes poprvé po třech měsících od svého posledního úrazu znovu vyrazila na kole, na konci naší ulice jsem uviděla dvě ambulance a několik policistů připravených k záchranné operaci. Hned mi bylo jasné, že je to akce Vr., který tentokrát neponechal nic náhodě a promyslel mou dnešní vyjížďku do nejmenšího detailu. Totiž, přátelé, vy nevíte, že…  v polovině srpna jsem díky svému postupně se zhoršujícímu zraku znovu spadla z kola. Došlo k tomu při jízdě z prudkého kopce, kdy jsem přeletěla přes řídítka, zlomila si 4 žebra a jedno z nich mi propíchlo plíci. Ani jsem to původně nechtěla v blogu zmiňovat, protože mi připadá, že těch úrazů už bylo nějak příliš moc… 

Celá dojatá z tak jasného důkazu oddané lásky jsem dojela až k nim a zeptala se nejblíže stojícího policisty na koho čekají. Prý na závodníky. Cože?!? Ukázalo se, že právě dnes, 13. listopadu 2021, se na Lanzarote koná běžecký závod Haría Titán Trail Race, což je obdoba Haría Extreme, o kterém jsem psala přede dvěma roky. Závod má tři délkové varianty: 40, 21 a 14 km, a všechny trasy vedou národním parkem Chinijo. Ta nejdelší navíc přímo kolem plotu našeho pozemku.

Metr do cíle
By in

Metr do cíle

Minulý ČTVRTEK jsme dostali od architekta zprávu, že v pátek Komora architektů vydá osvědčení o ukončení stavby. V PÁTEK volá stavbyvedoucí Carlos, že nám dokumenty v pondělí s radostí předá, pokud mu do té doby přistane na účtu poslední část smluveného honoráře. Vzhledem k jeho téměř totální nečinnosti během celé výstavby těm obavám docela rozumíme.

V PONDĚLÍ nás Carlos ani nevzal do kanceláře a celou složku nám předal hned ve vstupní chodbě, v očích se mu zračila touha, aby už nás měl z krku (nápodobně 😀) a jediné, co nám při odchodu důrazně kladl na srdce: abychom originál žádosti o kolaudaci s razítkem, které obdržíme na radnici, za žádnou cenu nedávali z ruky, protože je to jediný doklad o kolaudaci, který kdy budeme mít. Pondělní fotka Vr. vítězně třímajícího v ruce toužebně očekávané dokumenty hovoří za vše.

Hned v ÚTERÝ ráno jsme se vypravili na stavební odbor v Haría s naivní představou, že tam naši dokumentaci ještě tentýž den zaregistrují. Nakonec to jediné, co se nám podařilo získat, byl termín pro předání, ale zato hned na další den, tedy středu, což byl kolosální úspěch, protože zpočátku se sekretářka tvářila, že všechny termíny i.
Miguela až do konce týdne už jsou zarezervované. Aha, takže dokumentaci budeme předávat přímo Jeho veličenstvu! 🤢 No, to jsme zvědaví, jaký nedostatek v papírech objeví… 

Ve STŘEDU jsme šli znovu do Haría – tentokrát pěšky a celou cestu prováděli dechová cvičení, abychom byli KLIDNÍ  a POZITIVNÍ 😀. Audience u i. Miguela proběhla ZCELA HLADCE a ještě nás doprovodil do podatelny. Problém nastal až tam – odmítli nám vrátit originál žádosti a nabídli jen černobílou (spíš šedošedou) kopii nevalné kvality s tím, že „takhle se to tady dělá“ (na zmíněnou větu už jsme alergičtí).

Voláme Carlosovi i Alejandrovi, ani jeden to nebere. Vtom jde kolem podatelny i. Miguel vracející se ze svačiny, tak ho s problémem seznamujeme. Miguel obratem volá Alejandrovi i Carlosovi, Carlos volá zpátky mně a cosi mi vysvětluje, pracovnice podatelny čeká až domluvím, fronta lidí za mnou až na ulici stojí a čeká, až pracovnice vyřeší mou záležitost, prostě kalamita…

Carlos nám do telefonu řekl, že „právě zjistil“, že radnice v Haría jako „jediná“ na Lanzarote nevydává žadatelům originál, ale kopii žádosti 🤣.  No, řekněte, jestli si takovej člověk zaslouží honorář!

Pracovnice v podatelně nakonec přislíbila, že nám vyhotoví ověřenou kopii, ale protože se jedná o TAK speciální, sofistikovaný a málokdy vyžadovaný administrativní úkon, pracovník, který to má v náplni práce, dnes není přítomen. Kopie bude tedy připravena až zítra mezi 9 – 10 hodinou. Takže z radnice odcházíme nemaje v ruce vůbec NIC –  ani originál, ani kopii 🤣 – a jen usilovně věříme, že se naše složka do zítřka neztratí.

Ve ČTVRTEK v 10 hodin ověřená kopie SAMOZŘEJMĚ připravena NENÍ a pracovnice podatelny nám lakonicky sděluje, že dotyčný pracovník ani dnes není přítomen. Neseme to statečně.

PÁTEK – volá pracovnice podatelny, že si můžeme přijít pro tu kopii. Všeho necháváme a jedeme, v podatelně však mezitím sedí někdo jiný a ten nemá tušení, kde by ta zatracená kopie mohla být… Po pouhé půlhodince však nastává happy end: „naše“ pracovnice se vrací ze svačiny a z jedné ze zásuvek vytahuje OVĚŘENOU kopii!!!
V každé jiné provincii Lanzarote už bychom v tomto okamžiku byli v cíli. Jen v provincii Haría je tomu jinak – i. Miguel zde striktně lpí na svém právu provést inspekci každé novostavby. O těchto inspekčních návštěvách kolují mezi zdejšími občany TAK hrůzostrašné historky, že se jim téměř zdráháme uvěřit. Intenzívně si přejeme, aby přišel co nejdřív a pak už jsme od něj měli NAVŽDY pokoj. Jdu ho vyhlížet! 😀