Návštěvníci Fuerteventury – stejně tak jako návštěvníci Lanzarote – se dělí na dva tábory: jedni po týdenním pobytu odjíždějí navždy s pocitem, že „tam nic není“ a druzí s láskou v srdci a pevným rozhodnutím, že se tam určitě vrátí. My jsme vyrazili na několik dnů na Fuerteventuru hlavně proto, abychom se viděli s přáteli z Česka, kteří patří do kategorie milovníků tohoto ostrova. Fuerteventuru navštěvují už asi 15 let a zatím se jim neomrzela. A druhým důvodem naší návštěvy je osvěžit si 6 let staré vzpomínky, protože Fuerteventura byla prvním ostrovem Kanárského souostroví, na kterém jsme koncem prosince 2015 přistáli.
A co se týče tvrzení, že nemá co nabídnout, níže jsme se pokusili sestavit první část seznamu míst, která dle našeho názoru rozhodně stojí za vidění:
Risco del Paso je laguna necelých 10 km jižně od Costa Calma, oddělená od oceánu přírodní písečnou hrází. Při přílivu do ní mořská voda přitéká, při odlivu naopak. V kalendáři přílivů a odlivů si můžete vyhledat dny a hodiny, kdy je laguna nejplnější. V tu dobu je taky rájem surfařů.
Jeskyně Ajuy najdete kousek za celkem omšelou rybářskou vesničkou stejného jména na západním pobřeží. Jeskyně jsou obrovské a burácí v nich oceán. Pro návštěvníka ze střední Evropy je to velice působivá a trochu strach nahánějící podívaná.
Cotillo – malebné městečko na úplném severu ostrova s typickou strážní rotundou a malovanými dekoracemi ryb v uličkách, vyhlášené zejména azurovými lagunami s bílým pískem z něhož tu a tam vyčnívají skalky černého čediče, které tvoří nádherný kontrast. Pár kilometrů na sever od Cotilla je také pláž, která vypadá, jako posypaná „popcornem“. V poslední době si tato atrakce získává čím dál větší popularitu, ale nic vysloveně bombastického nečekejte. Například my byli vysloveně zklamaní.
La Pared na jihozápadním pobřeží byla původně odlehlá rybářská vesnice u nádherné rozlehlé pláže obklopené skalami, z nichž části vypadají jako vytvořené lidskou rukou. Dlouho se prý také vedly spory o to, zda jsou dílem přírody či dávné civilizace, nakonec se však prokázalo, že se skutečně jedná o žíly tvrdšího materiálu, který vlivem přírodních podmínek postupně rozpraskal do podoby „zdí“ – odtud také španělský název vesnice. Dnes je na místě navíc ještě menší hotelový komplex pro ty, co touží o dovolené po naprostém soukromí. 
Duny u Corraleja na severu, lemující v délce několika kilometrů vedlejší silnici do Rosaria podél moře, jsou všeobecně známé a nemůžete je minout.
Oasis Park v La Lajita je příjemným zpestřením pobytu, pokud už vás nudí ležet stále jen na pláži.
Cesta horami mezi městečky La Pared a Pájara nabízí fascinující pohledy na pohádkovou krajinu sametových barevných kopců. Nejlepší zážitek vás čeká v pozdním odpoledni.
Hlavní město Rosario není zajímavé vůbec ničím.
Ani na Fuerteventuře se, bohužel, nevyhnete pohledům na monstrózní betonové skelety, coby pomníky megalomanských projektů z doby těsně před velkou recesí v letech 2008 – 2012 
.
Ale zpátky k sopce – když jsme vylezli na okraj kráteru (výstup není nijak náročný), už se nám tak mohutná nezdála. Ale stala se taková zvláštní věc – při pohledu dolů do kráteru mi najednou začaly připadat nějak příliš mohutné pohorky, které jsem měla na sobě… a současně jsem si uvědomila, že v nich moje chodidla po celou dobu chůze doslova „plavou“ do všech stran. Možná, že jsem si je při koupi zkoušela s lyžařskými ponožkami, které tady – logicky – nenosím? Anebo se mi tělo věkem o tolik „smrsklo“? No, zdárně jsme zvládli i sestup a doma jsem při pohledu na č. 45 vyražené na podrážce rychle pochopila, proč mi to tak šlapalo a byla jsem stále o krok vpředu 😀! A taky, že jsem túru absolvovala ve Vráťových kanadách… 😂
Vr. totiž není velký chodec a pěší túry moc nemusí. Takže když kývl na mou nabídku vylézt na La Coronu, byla jsem tak nadšená, že jsem na sebe rychle hodila džíny a větrovku a skočila do prvních bot, které jsem nahmátla v krabici, než si to rozmyslí.
V každé jiné provincii Lanzarote už bychom v tomto okamžiku byli v cíli. Jen v provincii Haría je tomu jinak – i. Miguel zde striktně lpí na svém právu provést inspekci každé novostavby. O těchto inspekčních návštěvách kolují mezi zdejšími občany TAK hrůzostrašné historky, že se jim téměř zdráháme uvěřit. Intenzívně si přejeme, aby přišel co nejdřív a pak už jsme od něj měli NAVŽDY pokoj. Jdu ho vyhlížet! 😀 