Bylo by to lehce komické, kdyby to nebylo tak vážné. Představte si, přátelé, že jsme se ocitli ve stejné situaci, jako před časem náš soused. Ten nás před naší stavební firmou varoval (příspěvek „Tomu darebákovi nic nedám“ z 19.května 2020), bohužel až poté, co jsme uzavřeli smlouvu a zaplatili zálohu.
Než se ve firmě objevil covid, zbývalo už dodělat jen posledních pár věcí a opravit defekty. A chytrák Miguel si zřejmě spočítal, že na nedodělcích a opravách už moc nevydělá, navíc nestihne dům dokončit do konce února, jak je uvedeno ve smlouvě, a aniž uznal za vhodné nám cokoli říct, odvezl si ze stavby veškeré stavební vybavení a byl pryč. Od té doby je nedostupný a na naše esemesky a telefonáty nereaguje 🤢. Při zdejším stavu a rychlosti řešení sporů si neděláme přehnané iluze o tom, že ho dokážeme přimět k odpovědnosti, natož k návratu, případně zaplacení sankcí za nedodržení termínu dokončení domu. Sice jsme mu nedali žádné peníze předem, ale… už jsme stačili zjistit, že částky, které jsme jeho prostřednictvím zaplatili za subdodavatele – např. instalatéra, elektrikáře a kameníka – skončily v jeho kapse a dotyční je nedostali 🤢. Dobré, že? Jelikož elektrické a vodovodní rozvody zatím nejsou dokončené, čekají nás nejspíš ještě zajímavé peripetie …
Už jen najít jinou firmu, která by po něm co nejrychleji stavbu dodělala, bude asi fuška.
Jediný klad, který ta patová situace má: na stavbě je poprvé od jejího zahájení uklizeno…
Nám se zatím podařilo sehnat 3 náklaďáky druhého „nejcennějšího“ typu kamene, a to prostřednictvím našeho bagristy. Jeho vyjednávání s „majitelem kamene“ byla pokaždé zdlouhavá a my prožívali dny napětí a nejistoty, zda si dotyčný nakonec transakci nerozmyslí. Když 
nakonec „kamenný poklad“ úspěšně přistál na našem pozemku, pokaždé z něj vyčnívalo něco, abych tak řekla nepatřičného, co příliš nenasvědčovalo tomu, že kámen pochází z lomu, např. zbytek zetlelého trámu, zprohýbaná rezavá konvička, anebo v posledním případě staré dlouhé pánské spodky… 😊
Další, mimořádně důležitou vlastností kamene – kromě barvy – je, zda se osekáním docílí rovných ploch a rohových úhlů. Styl a design zídek je tu minimálně stejně důležitý jako styl a design domů. Tomu odpovídá i skutečnost, že za zídky často zaplatíte téměř tolik, jako za dům. V minulosti se většinou stavěly ničím nezpevněné tzv. „suché“ zídky a místní v jejich budování zejména ve svazích dosáhli takového mistrovství, že mnohé z nich se ani po mnoha desetiletích nebortí a neodpadávají z nich kameny. 
. Druhý test je čeká za 5 dnů. Než se dozví výsledky (případně uzdraví), můžeme si krátit čekání leda tak pozorováním krásně rozkvetlého Lanzarote.
Ano, když jsme tuhle varovnou informaci slyšeli poprvé, podruhé a potřetí, taky jsme si mysleli, že ten, co nám to říká, je nějaký popleta, který nemá vůbec žádné povědomí o vlastnických právech k nemovitosti… Když nám totéž řekl desátý člověk, začalo nám to trochu vrtat v hlavě a rozhodli jsme se zeptat našich přátel Juana s Rosou. Juan rozšafně pravil, ať nevěříme každé blbosti co nám lidi napovídají, a dodal ve stylu své životní filosofie, že člověk, který se něčeho obává, kolem sebe šíří negativní auru… 😊
A pak jsme jednoho večera při přepínání televizních kanálů ve snaze najít aspoň trochu ucházející pořad zcela náhodou narazili na celovečerní dokument věnovaný právě tématice neoprávněného zabírání domů nezaměstnanými, lidmi na sociální podpoře, drogově závislými a různými kriminálními živly. Informace, že se tak děje za účasti mafie, která dotyčné domy vytipovává a po obsazení je „pronajímá“ levněji, než jsou oficiální nájmy, že se to týká desetitisíců domů po celém Španělsku (včetně několika stovek nemovitostí na Kanárských ostrovech) a že na vině je příslušný zákon, který skutečně stanoví pro legální vystěhování squatterů lhůtu pouhých 48 hodin!!! 🤢 nás doslova přikovala k obrazovce. Závěrem jsme se od reportérky dozvěděli, že ve vilových čtvrtích některých španělských měst fungují „hlídky“ (jakási domoobrana) tvořené zoufalými majiteli domů, protože žádné politické straně se „moc nechce“ se problémem zabývat. Ten zpackaný zákon totiž – na úkor vlastníků nemovitostí – řeší situaci těch nejpotřebnějších, kteří takto bydlí sice nelegálně, ale aspoň bydlí. Raději toto, než aby se problém 
přenesl na stát, který má sociálních bytů zoufalý nedostatek, a ještě riskoval sociální nepokoje! Naproti tomu majitelé domů jsou dobře situovaní, často mají ještě další dům, kde mohou bydlet, a obecně vzato jsou to většinou „slušní lidé“, kteří ctí zákon a nedělají problémy.