Už je to pár týdnů, co jsme uspořádali náš první piknik na útesu nad mořem. Byl to nádherný večer! A ani jeden nepochybujeme o tom, že těch pár drobností, které mu chyběly k absolutní dokonalosti… si pro příště už zapamatujeme 
.
Jelikož náš piknik byl současně jakousi oslavou, patřičně jsme se na něj „ohákli“, což v mém případě znamenalo ŠATIČKY, čímž jsem trestuhodně podcenila chlad, který v podvečer proniká ve vyšších nadmořských výškách ostrova až do morku kostí. Vr. na tom nebyl o mnoho lépe, protože zvolil tričko s krátkým rukávem a KRAŤASY (!). A to přesto, že už oba móóóc dobře víme, že na všech nádherných vyhlídkách bývá ostrý vítr dosahující často síly téměř uragánu. Po menším vnitřním boji jsem nakonec na sebe navlékla ještě pracovní KAMAŠE a sandálky s vysokými podpatky pragmaticky doplnila ČERNÝMI PONOŽKAMI 😀 (které jsem náhodou objevila v autě a možná patřily Vr.) bez ohledu na vyznění se zbytkem garderóby.
PLASTOVÝ TÁC, na kterém byly naservírované španělské lahůdky, měl neustálou tendenci vznést se do vzduchu jako létající talíř, takže jsme se s Vr. střídali v jeho přidržování, aby si druhý mohl zobnout jídla (přesto nám pár koleček choriza a plátků iberské šunky uletělo 😀). Na rozdíl od tácu, SKLENIČKY jsme, bohužel, měli skleněné. Jednu nám smetl vítr ze stolku ještě před přípitkem a druhou o chvilku později. Při rozmísťování křesílek jsme sice pečlivě vybrali orientaci směrem na nejpůsobivější výhled, při nalévání šampusu (do té jedné, dosud nerozbité a tedy mé, sklenky) se ale ukázalo, že jsme opomněli pomyslet na neméně důležitou orientaci křesílek PROTI větru 😀, takže přípitek jsem si vychutnala celá zmáčená – bohužel včetně právě navlečených kamaší. Nebudete tomu věřit, přátelé, ale i velmi kvalitní víno dokáže zahřát pouze zevnitř, zvenčí nikoli.
Co dodat… zbytek šampusu jsme vypili přímo z láhve, ani jeden jsme tuto akci – naštěstí! – neodstonali a ač to tak možná po přečtení předešlých řádků nevypadá, ten večer jsme si navzdory svým začátečnickým chybám skvěle užili.