Kanárskému souostroví se přezdívá „ostrovy věčného jara“, ale je to malá nadsázka, tedy aspoň v případě Lanzarote zcela určitě. Klima je tu svým způsobem drsné a pokud chcete, aby vaše stromky ve zdejších podmínkách přežily, musíte za prvé ke každému z nich buď pravidelně nosit konve vody či přivést hadici s vodou a zadruhé kolem něj vybudovat ochrannou zídku proti větru. Včera jsme se o jednu takovou celý den snažili. Až k večeru jsme si přiznali, že stavitelé zídek z nás zřejmě nebudou a zavolali Manemu, zda má zájem o další práci.
Mane přišel, naši zídku dlouho chválil a pak řekl, že se musí celá zbourat a postavit od základu znova 😀. Což nám bylo jasné už včera večer. Suchou zídku totiž nedrží pohromadě nic jiného, než kameny zaklesnuté navzájem do sebe, v každé řadě o něco menší, takže zídka se směrem nahoru ztenčuje. Znamená to, že musíte u paty začít opravdu s obřími kameny, abyste byli schopni vyhnat ji do výšky minimálně 1,5 m. A přesně to byl náš problém – ocitli jsme se v koncích už při necelém metru 😀.
Naše neduživá zídka-chcípáček
Plnokrevné zídky, z nichž jednu takovou zvládne postavit každý zdejší domorodec do oběda… a poté si odpoledne střihne ještě minimálně 50 kiláků na kole 😀.