Pro mnoho návštěvníků je největším tahákem Fuerteventury zlatavá a často v lehkém růžovém oparu zahalená pláž Cofete, táhnoucí se v délce téměř 10 km podél namodralých hor bez vegetace na jihozápadním cípu ostrova. Vede k ní silnice z Moro Jable, která se záhy mění na štěrkovou cestu. 
Máte-li z půjčovny pronajatý jiný než terénní vůz, neopomenou vás upozornit, že s ním na Cofete nesmíte, ale nejspíš není jediného turisty, který by to respektoval. Pokud jste zdatní chodci, můžete se vydat i pěšky přes horský hřeben a budete prý odměněni nezapomenutelnými výhledy. „Prý“ proto, že my jsme to – na rozdíl od našich přátel – pěšky nedali.
Než dojedete k pláži, minete vesničku stejného názvu působící dojmem útočiště hippíků či jiných vyznavačů alternativního životního stylu.
Pokud nezahnete doleva k pláži, ale budete pokračovat po úbočí, dojedete k tak trochu tajemné stavbě Casa Winter, která patřila německému inženýru Gustavu Winterovi. Ten údajně figuroval na britském seznamu německých špiónů a byl jednou ze 104 osob, které po II. světové válce našly pod ochranou generalissima Franca útočiště ve Španělsku. Winterova vila byla postavena v roce 1946 a pojí se s ní legendy o kufrech nacistických peněz dovezených z Německa a patřících možná přímo Hitlerovu zástupci Hermannu Göringovi, nacistických průzkumných letadlech, ponorkách, tajných podzemních chodbách, sériích pokusných výbuchů a dalších podivných jevech. Žádná ze zmíněných událostí sice není nikde písemně zaznamenána, ale už samotný fakt, že Gustav Winter své sídlo vybudoval v nejodlehlejší části Fuerteventury, která je dodnes poměrně špatně dostupná a ve 40. letech minulého století to byla doslova nepřístupná pustina schovaná za vysokými štíty hor, kudy nevedly cesty, naznačuje, že majitel musel mít velice pádný důvod, proč svou rezidenci postavil na tak opuštěném místě, kde mu dělaly společnost pouze vlny bičující pobřeží a poryvy vichru narážející do oken.
Kromě samotných obyvatel Fuerteventury, kteří legendy vehementně šíří, existují i další indicie podporující zmíněná tvrzení, např. to, že až do 50. let byla většina poloostrova Jandía, kde Winterova vila stojí, oplocena a traduje se, že sám Franco celý poloostrov přenechal Němcům, kteří si tam dokonce zbudovali malou přistávací dráhu. Poblíž rezidence můžete vidět zrezivělý kontejner německé firmy Krupp a dodnes jsou také patrné pozůstatky kolejí mířících k horskému pásmu. Někteří starousedlíci se dušují, že ve 40. letech v okolí Winterovy vily slyšeli výbuchy a viděli, jak se hloubí podzemní tunely…
V současnosti je vila zavřená, některá okna jsou zatlučená, ale zcela opuštěná evidentně není. Bezprostředně za ní stojí kamenná bouda se známkami obydlenosti, v ohradě se pase několik oslíků a na terase vily stojí fungl nová židle ve směru výhledu na oceán 😀.
Ale zpátky k zajímavostem Fuerteventury – pokud byste cestou na západ neodbočili do hor ke Cofete, dojedete k velkému a malebnému majáku Faro de la Lola, v jehož bezprostřední blízkosti je několik zálivů, kde můžete pozorovat temně modré vody Atlantického oceánu, divoce narážející na pobřeží.