Minulý ČTVRTEK jsme dostali od architekta zprávu, že v pátek Komora architektů vydá osvědčení o ukončení stavby. V PÁTEK volá stavbyvedoucí Carlos, že nám dokumenty v pondělí s radostí předá, pokud mu do té doby přistane na účtu poslední část smluveného honoráře. Vzhledem k jeho téměř totální nečinnosti během celé výstavby těm obavám docela rozumíme.
V PONDĚLÍ nás Carlos ani nevzal do kanceláře a celou složku nám předal hned ve vstupní chodbě, v očích se mu zračila touha, aby už nás měl z krku (nápodobně 😀) a jediné, co nám při odchodu důrazně kladl na srdce: abychom originál žádosti o kolaudaci s razítkem, které obdržíme na radnici, za žádnou cenu nedávali z ruky, protože je to jediný doklad o kolaudaci, který kdy budeme mít. Pondělní fotka Vr. vítězně třímajícího v ruce toužebně očekávané dokumenty hovoří za vše.
Hned v ÚTERÝ ráno jsme se vypravili na stavební odbor v Haría s naivní představou, že tam naši dokumentaci ještě tentýž den zaregistrují. Nakonec to jediné, co se nám podařilo získat, byl termín pro předání, ale zato hned na další den, tedy středu, což byl kolosální úspěch, protože zpočátku se sekretářka tvářila, že všechny termíny i. Miguela až do konce týdne už jsou zarezervované. Aha, takže dokumentaci budeme předávat přímo Jeho veličenstvu! 🤢 No, to jsme zvědaví, jaký nedostatek v papírech objeví…
Ve STŘEDU jsme šli znovu do Haría – tentokrát pěšky a celou cestu prováděli dechová cvičení, abychom byli KLIDNÍ a POZITIVNÍ 😀. Audience u i. Miguela proběhla ZCELA HLADCE a ještě nás doprovodil do podatelny. Problém nastal až tam – odmítli nám vrátit originál žádosti a nabídli jen černobílou (spíš šedošedou) kopii nevalné kvality s tím, že „takhle se to tady dělá“ (na zmíněnou větu už jsme alergičtí). 
Voláme Carlosovi i Alejandrovi, ani jeden to nebere. Vtom jde kolem podatelny i. Miguel vracející se ze svačiny, tak ho s problémem seznamujeme. Miguel obratem volá Alejandrovi i Carlosovi, Carlos volá zpátky mně a cosi mi vysvětluje, pracovnice podatelny čeká až domluvím, fronta lidí za mnou až na ulici stojí a čeká, až pracovnice vyřeší mou záležitost, prostě kalamita…
Carlos nám do telefonu řekl, že „právě zjistil“, že radnice v Haría jako „jediná“ na Lanzarote nevydává žadatelům originál, ale kopii žádosti 🤣. No, řekněte, jestli si takovej člověk zaslouží honorář!
Pracovnice v podatelně nakonec přislíbila, že nám vyhotoví ověřenou kopii, ale protože se jedná o TAK speciální, sofistikovaný a málokdy vyžadovaný administrativní úkon, pracovník, který to má v náplni práce, dnes není přítomen. Kopie bude tedy připravena až zítra mezi 9 – 10 hodinou. Takže z radnice odcházíme nemaje v ruce vůbec NIC – ani originál, ani kopii 🤣 – a jen usilovně věříme, že se naše složka do zítřka neztratí.
Ve ČTVRTEK v 10 hodin ověřená kopie SAMOZŘEJMĚ připravena NENÍ a pracovnice podatelny nám lakonicky sděluje, že dotyčný pracovník ani dnes není přítomen. Neseme to statečně.
PÁTEK – volá pracovnice podatelny, že si můžeme přijít pro tu kopii. Všeho necháváme a jedeme, v podatelně však mezitím sedí někdo jiný a ten nemá tušení, kde by ta zatracená kopie mohla být… Po pouhé půlhodince však nastává happy end: „naše“ pracovnice se vrací ze svačiny a z jedné ze zásuvek vytahuje OVĚŘENOU kopii!!!
V každé jiné provincii Lanzarote už bychom v tomto okamžiku byli v cíli. Jen v provincii Haría je tomu jinak – i. Miguel zde striktně lpí na svém právu provést inspekci každé novostavby. O těchto inspekčních návštěvách kolují mezi zdejšími občany TAK hrůzostrašné historky, že se jim téměř zdráháme uvěřit. Intenzívně si přejeme, aby přišel co nejdřív a pak už jsme od něj měli NAVŽDY pokoj. Jdu ho vyhlížet! 😀 