Aloe vera, nebo-li ale pravá, je známa pro své výrazné léčivé účinky už několik tisíc let. Jako první objevili její kouzelnou moc Egypťané. Vůbec nejstarší známou zmínku o jejích léčebných vlastnostech obsahuje egyptský papyrus datovaný kolem 1 500 př. n.l. Aristoteles ji doporučoval Alexandru Velikému k rychlé léčbě vojáků. Marco Polo se ve svých zápiscích zmiňuje o jejím používání na čínském dvoře jako prostředku pro zmírnění bolestí žaludku. Velikými zastánci aloe byli také arabové, kteří se během svých dobyvatelských výprav pokoušeli vysazovat ji dokonce až na severu Evropy, kde se však z důvodu chladného klimatu neuchytila a proto na tomto kontinentu na dlouho upadla v zapomnění.
Západní lékařská komunita tuto vpravdě zázračnou rostlinu znovuobjevila až na počátku 20. století a zejména pak na konci Druhé světové války, kdy v plné míře vynikla její mimořádná schopnost léčit rozsáhlé popáleniny kůže v důsledku výbuchu jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki.
V posledních desetiletích se těší velkému zájmu farmaceutického průmyslu na celém světě, neboť její léčebný efekt potvrzují i četné moderní vědecké studie. Gel z aloe je velice účinný zejména na spáleniny, odřeniny a různá jiná povrchová poranění kůže. Jelikož tady na Lanzarote má aloe na zahrádce každý, není nic jednoduššího, než v případě poranění vyběhnout na zahrádku, uříznout list a přiložit dužinu na postižené místo.
Co se týče produktů kosmetického průmyslu a potravinových doplňků, existuje jich v současné době po celém světě nepřeberné množství, počínaje zkrášlovacími krémy přes hojivé gely až po nápoje na hloubkovou vnitřní očistu organismu od toxinů.
Jednou z velmi sympatických vlastností této rostliny je, že barvou listů signalizuje, zda má dostatek vláhy či nikoli – na horním obrázku je aloe dobře saturovaná (jasně zelenomodrá), na dolním trpící nedostatkem vláhy (žlutooranžová). Pokud byste ji náhodou přelili (což tady ale nehrozí) zbarví se prý listy do tmavě zeleného odstínu.
Na Lanzarote jsou této rostlině věnována dvě muzea – no, popravdě spíš prodejny (v Arrieta a Punta Mujeres), kde se dozvíte o historii a současnosti pěstování, můžete si koupit celou řadu výše zmíněných produktů, a taky samotnou rostlinu. Když pak doma rozbalíte krabici, zjistíte s menším šokem tak jako já, že obsahuje jen srdíčko listů bez kořenů. 
Zato má ale certifikát, že ji smíte legálně vyvézt. Bez certifikátu se totiž z Kanárských ostrovů žádný rostlinný ani geologický materiál vyvážet nesmí. Certifikát či potvrzení byste měli požadovat i tehdy, pokud si například na trhu koupíte suvenýr v podobě rytiny v kameni či kamenné sošky.
Dalším druhem aloe, který na Lanzarote můžete spatřit, je aloe africká, nebo-li barberae. Jedná se o mimořádně krásnou stromovou variantu, která vás zcela jistě okouzlí siluetou, texturou kmene i celkovým půvabem.
