Ve středu jsme se šli přihlásit k trvalému pobytu v Haría. Po zbytek dne měla následovat bujará oslava. Pracovnice matriky zkontrolovala naši dokumentaci, pak mrkla do katastrálnlí mapy a přidělila nám JINÉ číslo domu, než má VEŠKERÁ ostatní dokumentace, počínaje kupní smlouvou přes stavební licenci až po certifikát Svazu architektů a mnoho dalších. Na náš dotaz „Jak to?“ zabrblala, že „… spousta z nás má jiný číslo domu než jaký je uvedený v katastru…“. Nevěnovali jsme tomu pozornost, imbecilně zavtipkovali, že být JEDNIČKOU je rozhodně lepší než TROJKOU (haha 🤣) a že máme jediný problém – už jsme si koupili kovové označení 3D 🤣.
Jediný problém? Kdeže!!!!! Hned druhý den jsme se vypravili do kanceláře dodavatele vody, aby nám ve smlouvě změnil tarif ze stavebního na domácnostní (5x levnější). Maje všechny doklady přehledně seřazené v deskách, domnívali jsme se, že vše poběží jako na drátkách a že máme nakročeno k velkolepému úspěchu, který nám aspoň trochu vykompenzuje problémy s dodavatelem elektřiny, se kterým se nemůžeme hnout z místa.
Když jsme o hodinu později odcházeli, byli jsme skleslí, ale ještě stále nám nedocházela celková dimenze našeho maléru. Proč jsme byli skleslí? Pracovník vodáren nám tarif změnit odmítl s celkem logickým odůvodněním, že bydlíme v čísle 1 a chceme změnit tarif pro dům číslo 3 (To jako sousedovi? 😀). Jeli jsme zpátky na matriku, kde úřednice Anna jen zavrtěla hlavou, že jiné orientační číslo SKUTEČNĚ mít NEMŮŽEME.
Už cestou domů jsme se pokoušeli telefonicky kontaktovat všechny zúčastněné na projektu a vystavitele různých osvědčení a dalších dokladů s tím, že potřebujeme NA VŠECH změnit orientační číslo. Naštěstí jsme se všech dovolali až doma, jinak bychom se byli zhroutili už na dálnici. Všichni nám totiž řekli, že aby mohli změnit tu zpropadenou 3 na 1, musíme zažádat o vydání NOVÉHO STAVEBNÍHO POVOLENÍ, protože údaje musí souhlasit. Žádat o novou licenci pro stavbu je však ZCELA a NAPROSTO nad naše síly. Znamená to, že budeme ode dneška už zřejmě navždy bydlet na jiné adrese, než na jaké stojí náš dům?!? 😱 A do smrti čerpat drahou stavební vodu a ještě dražší stavební proud?!? 😱
Přes dlouhé ponocování, hlubokomyslné mudrování a severské popíjení (anebo právě proto) jsme v pátek ráno dorazili znovu na matriku ve velmi bojovné náladě. Byli jsme rozhodnuti „zjednat tam pořádek“, „nechat prošetřit“ JAK TO???, že celá stavební dokumentace obsahuje špatné orientační číslo, když v katastru všechno souhlasí, a „zjistit“ JAK JE MOŽNÉ???, že pracovnice matriky přiděluje čísla svévolně. Byla tam úplně jiná osoba, která nás poměrně rychle zpacifikovala bohorovným kostatováním, že zdejší registr není aktualizovaný, je v něm mnoho chyb a čísla parcel často nesouhlasí s orientačními čísly. Pro tyto případy (kterých není málo – viz „…spousta z nás má jiný číslo domu…“) má každá radnice zřízené zvláštní oddělení vystavující na žádost občana „Certifikát o správné adrese pro informaci katastru“. Uvedený certifikát prý všechny instituce uznávají a prokážete jím správnou adresu daleko věrohodněji než katastrálním číslem.
Suma sumárum: to, že v registru jsou chyby, je normální, stejně jako to, že o jejich odstranění se musí postarat občan sám.
– Jak je vlastně možné, že šéfovi stavebního odboru, Jeho veličenstvu i. Miguelovi, který při posuzování žádosti o stavební povolení zkontroloval, zrevidoval a přeměřil úplně všechno tak zásadní nedostatek, jakým je špatné orientační číslo, unikl?
– Proč nám pracovnice matriky rovnou při přidělení jiného čísla neporadila, abychom požádali o certifikát?
– Proč nám náš advokát před dvěma roky předal listinu se zaniklými katastrálními čísly?
– Proč tady nikdo nemá v hlavě mozek?
– Proč…
Ale zpátky k sopce – když jsme vylezli na okraj kráteru (výstup není nijak náročný), už se nám tak mohutná nezdála. Ale stala se taková zvláštní věc – při pohledu dolů do kráteru mi najednou začaly připadat nějak příliš mohutné pohorky, které jsem měla na sobě… a současně jsem si uvědomila, že v nich moje chodidla po celou dobu chůze doslova „plavou“ do všech stran. Možná, že jsem si je při koupi zkoušela s lyžařskými ponožkami, které tady – logicky – nenosím? Anebo se mi tělo věkem o tolik „smrsklo“? No, zdárně jsme zvládli i sestup a doma jsem při pohledu na č. 45 vyražené na podrážce rychle pochopila, proč mi to tak šlapalo a byla jsem stále o krok vpředu 😀! A taky, že jsem túru absolvovala ve Vráťových kanadách… 😂
Vr. totiž není velký chodec a pěší túry moc nemusí. Takže když kývl na mou nabídku vylézt na La Coronu, byla jsem tak nadšená, že jsem na sebe rychle hodila džíny a větrovku a skočila do prvních bot, které jsem nahmátla v krabici, než si to rozmyslí.
. 
V každé jiné provincii Lanzarote už bychom v tomto okamžiku byli v cíli. Jen v provincii Haría je tomu jinak – i. Miguel zde striktně lpí na svém právu provést inspekci každé novostavby. O těchto inspekčních návštěvách kolují mezi zdejšími občany TAK hrůzostrašné historky, že se jim téměř zdráháme uvěřit. Intenzívně si přejeme, aby přišel co nejdřív a pak už jsme od něj měli NAVŽDY pokoj. Jdu ho vyhlížet! 😀 
