Pitaya, papaya, guayaba…

… granada (granátové jablko), sandía (vodní meloun), galia (žlutý meloun), tuna (kdepak tuňák! 🤣, plod opuncie) a další cizokrajná slova jsou názvy různého pro středoevropany exotického ovoce, které tady lidé v zahrádkách pěstují.

Přes svůj často působivý vzhled je veškeré vyjmenované ovoce na náš vkus dost mdlé, slabě nasládlé chuti, a hlavně – většina z těch kulovitých plodů má dužinu uvnitř doslova prošpikovanou jadérky, takže se nedá v podstatě žádným způsobem zkonzumovat. U některých – například guayaba – se navíc člověk nějak nemůže rozhodnout, zda mu voní, či páchne.

Podle místních jsou například jedlé plody kaktusu pitaya (dračí ovoce) ukrutně zdravé a tomuto tvrzení by odpovídala i cena v obchodě, kde za ně zaplatíte kolem 8 Eur/kg. Navíc jak rostlina, tak plody jsou výrazně dekorativní, takže jsem se nijak nebránila, když mi sousedé nabídli sazenici. Bude se přinejmenším dobře vyjímat v naší kaktusové zahrádce.