Vr. už si v širokém okolí získal pověst chlápka, co má hlavu na přemejšlení. Na rozdíl od mnoha jiných, co ji mají jen na vlasy 😆.
Ale… je otázka, jestli druhá varianta ve zdejších podmínkách není skoro výhodnější. Podíváte-li se na to z jiného úhlu, už vůbec není tak jednoznačné, kdo je vlastně chytrý a kdo ne…
Bývalý kameník Pedro nás okouzlil širokým bezelstným úsměvem, stále dobrou náladou – neb byl bláznivě zamilovaný – a nízkou hodinovou sazbou. Měl jediný drobný nedostatek, který vynikl až v delším časovém horizontu – při veškeré snaze nedokázal postavit žádnou zídku vodorovnou, každá mu „šla do kopce“. A to bez ohledu na to, jak dlouhý čas strávil měřením s vodováhou. Takže jsme mu platili čas, kdy zídku stavěl, dále čas kdy horní část zídky zase boural a ještě půjčovné za sbíječku, kterou k tomu potřeboval 🙈. Posléze jsme usoudili, že se to i při nízké sazbě dost prodražuje, tak jsme mu dali sbohem a našli si „umělce“ Aurelia. Ten práci s vodováhou zvládá, zase je ale značně roztržitý (co naděláte, holt umělec!) a prakticky každý den (kdy uzná za vhodné přijít) mu něco chybí – tu provázek, jindy zednická lžíce, kombinačky, tužka, špunty do uší, či pití, takže ho taky neustále dotujeme nad rámec dohodnuté sazby (v tomto případě však naopak vyšší než průměr za „umělecký dojem“), hnáni tužbou, aby práce co nejrychleji pokračovaly.
Mnohdy očividně stačí mít hlavu jen na vlasy… 😆
