Tak jsme se, přátelé, ofrňovali nad počasím v Česku, netuše, co nás čeká po příletu domů. Sever Kanárských ostrovů – kam patří i Lanzarote – sužoval přechod hned několika front mimořádně nízké oblačnosti, takže my „na horách“ 😃 jsme se chvílemi ocitali v mlze a bičováni vichry o síle uragánu s poryvy, které by porazily dospělého člověka a každopádně dokážou odnést plný odpadkový koš či krabici s vyřazenými časopisy na opačný konec pozemku. Silné větry tady občas vanou, letos už to ale s přestávkami trvá skoro dva měsíce, což je příliš i na ostřílené domorodce, kteří se netají tím, že už je věčné vichry „nebaví“, protože měly skončit nejpozději v červnu. Dokonce se tady začínají probírat otázky globální změny počasí, což je na místní poměry hodně sofistikované téma. Nás s Vr. zase aktuální počasí inspirovalo k diskusím, zda vůbec budovat venkovní kuchyň anebo ne. V posledních dnech – a ještě spíš nocích, kdy nám nad hlavami hvízdá vichřice – si totiž občas připadáme spíš jako v base campu pod Mont Everestem, než na subtropickém ostrově, kam se jezdí za sluncem a koupáním.
Base camp Mont Everest
