Když jsme před 12 lety stavěli dům v Česku, Vr. se z plných plic podivoval, proč dva lidé jako my potřebují něco tak zcela zbytečného, jako je myčka nádobí – vaříme přece racionálně a ty dva talíře „se vždycky nějak umyjou“. Myčku jsem tehdy nakonec obhájila, ale s projektem našeho nového domu na Lanzarote začala tatáž diskuse znovu. Když jsme se vloni v září nastěhovali do pronajatého bytu, Vr. se rozhodl názorně mi ukázat nepotřebnost zmíněného přístroje a prohlásil, že myčku používat nebudeme a těch pár kousků nádobí, které ušpiníme, umyje on sám osobně. Proti takovému řešení jsem neměla žádné námitky.
A představte si, přátelé, že dnes – po více než roce – se při plánování kuchyně najednou ukázalo, že Vr. už žádný odpor k myčce nemá! Sice srdnatě myje nádobí ručně dál, ale onehdá přiznal, že už kouzlo myčky objevil. 😊