Den začal krvavě, protože instalatérovo know-how ve stylu „šáhnu tam a ňák to spojim“, v praxi dopadlo tak, že jakmile strčil ruce pod vaničku, rozřízl si o něco prst. Dále už vše probíhalo nadmíru úspěšně, včetně toho, že řemeslníci při usazování vaničky zničili „jen“ jednu dlaždici, navíc skoro v rohu, bohužel ale 90 cm dlouhou 🤢.
Zdejší brutální nakládání s obklady a dlažbami psychicky těžce snášíme. O množství zničených dlaždic, které někomu upadly buď už ve skladu, či na stavbě, anebo s nimi nešetrně nakládal závozník, svědčí skutečnost, že dva typy dlaždic už jsme museli doobjednat, protože jsme sice počítali s rezervou 20 %, ale než došlo na jejich pokládku, rozbilo se víc než 30 %. Jelikož většina keramiky jezdí ze Španělska, dovedete si určitě představit, jak dlouho bude trvat, než obklady dorazí. Jo, a ještě jedna maličkost: pokud byste si snad mysleli, že rozbité dlaždice jdou na vrub stavební firmy, byli byste tady za blázny a všem pro smích.
Ale zpět k příjemnějším věcem – momentálně prožíváme těžkou euforii, protože se stavba zase o kousek pohnula dopředu. 
A taky jsem možná konečně prišla na to, proč naše podlahy tak pomalu vysychají… Jednoho dne jsem pozorovala obkladače, jak po skončení práce pečlivě čistí náčiní v kýblu s vodou. Když byl hotov kýbl popadl, rozpřáhl se, a s gustem vychrstl 10 litrů vody do vzduchu. Voda letěla přes celou chodbu a s plesknutím přistála v další místnosti!!! Bylo to tak rychlé a nečekané, že jsem nestačila udělat vůbec nic, abych mu v tom zabránila. Vzápětí křičím „Cos to udělal???“ Nechápe. „Takhle nám podlahy NIKDY nevyschnou!!!“ Vůbec nechápe, co je špatně a ujišťuje mě, že podlahám trochu vody neuškodí. Pak mu ale dojde, že MĚ tím z nějakého – jemu neznámého – důvodu dost naštval a začne se omlouvat: kdybych prý byla hned zpočátku řekla, že se na podlahu v domě nemají vylévat kýble se špinavou vodou (!!!), tak by to, samozřejmě, nedělal… Ach jo, kolik dalších věcí, co se nemají dělat, jsem ještě zapomněla zmínit???