Určitě to taky znáte – dlouho o něco usilujete a ono se to pořád nedaří, přes veškerou vaši snahu, námahu a vypětí, prostě krev, pot a slzy. A v jednom momentu ve vás prostě ta příslovečná pružinka napnutá k prasknutí rupne a vy se podle nátury buď naštvete, zhroutíte, anebo si trochu zatrucujete. A už v momentě, kdy prohlašujete, že se na všechno zvysoka vykašlete, dobře víte, že to tak nemyslíte.
Navíc, když jsme v pátek docílili několika kolosálních úspěchů, např.:
- dva zedníci vydláždili patio,
- instalatér po měsíci neustálých odkladů konečně vyvrtal otvor pro trubku digestoře,
- ve skladu prodejny se sprchovými vaničkami nám po menším zaváhání vydali další speciální sifon (jeden ze dvou nám totiž na stavbě někdo ukradl a dovoz ze Španělska by představoval další zdržení v řádech mnoha týdnů),
- elektrikářům se nakonec podařilo protáhnout kabel do chrániče visícího ze stropu v jídelně, takže máme naději, že jednou půjde rozsvítit světlo nad stolem,
- po detailní prohlídce střechy se ukázalo jako poměrně pravděpodobné, že se v jednom místě pod gumovou fólií skrývá kabel pro TV anténu,
- sklenář po několika urgencích (a přesvědčování nás, že to není nutné, protože na Lanzarote prší jen párkrát v roce) konečně objednal vodotěsné prahy ke dveřím a budeme-li mít štěstí, tak do léta z Tenerife dorazí.
Takto vypadá zeď potažená fungl novou vnitřní omítkou po neúspěšném hledání krabičky k vypínači schované kdesi pod omítkou… 🤢
Občas mě při třídění fotografií napadá, že bych mohla směle vydat obsáhlou fotografickou publikaci „Pozadí“, na kterou mám už tolik obrazového materiálu, jako asi málokdo… 😄
A ještě „spanilá jízda“ Vr. po parcele s jeho novou mašinou 😄.