Skoro se zdráhám popisovat naši další patálii, protože mi připadá, že si už nejspíš každý musí myslet, že si to vymýšlíme. Druhá stavební firma, kterou jsme si našli, stačila udělat jen betonové podlahy. Než stihla pokračovat, skolila jejího šéfa ledvinová kolika a skončil v nemocnici na Gran Canaria. Vzhledem k tomu, že na něm stojí a s ním padá celá firma, můžeme zřejmě naši – tentokrát už jen ústní – dohodu o provedení všech dokončovacích prací skrečovat a hledat dál… Tedy jestli se s námi bude ještě vůbec někdo bavit, protože duo Julia a Vito z Maguezu tady začíná být docela známý pojem – „to jsou ti dva nemožně netrpěliví cizinci požadující až nechutnou preciznost prací, otravní jako štěnice, co chtějí mít všechno akorát, čistý, neodřený, neupatlaný a fungující… a ještě k tomu v dohodnutý termín, čili včas. A nejenom to, ještě navíc prej trvají na tom, aby dům vypadal přesně tak, jako v projektu. Jako by nevěděli, že tady přece všichni máme trochu jinej dům, než ´sme chtěli…“