Vždycky může být ještě hůř...
By in

Vždycky může být ještě hůř...

… a to je přesně náš případ. Představte si, přátelé, že mezi ty nemehla, co si nedokážou natřít vlastní dům a o kterých jsem se zmiňovala před třemi týdny, patřím i já… Při posledním třetím nátěru jsem spadla ze zídky a zlomila si krček stehenní kosti. Už jsem po operaci a dokonce – po dvou dnech v nemocnici – i doma. Pokud patříte ke stejné generaci jako já, tak jste asi hodně překvapení, protože to není tak dávno, kdy byl tento úraz častou vstupenkou na hřbitov. Ale to už neplatí. Pokud jste mladí 😊 a v dobré kondici, na Lanzarote vás dva dny po operaci propustí do domácí péče (možná aby vás nemuseli dál živit 😊) a můžete dělat prakticky všechno kromě zatěžování operované nohy. Tím prakticky všechno myslím například i řízení auta s manuální převodovkou, což jsem si vyzkoušela hned dnes ráno.

Zlomenina krčku stehenní kosti se projevuje několika typickými symptomy:

  • noha se zkrátí,
  • noha se vybočí do strany,
  • noha otéká či mění barvu, 
  • na nohu se po pádu pro bolest už nepostavíte.

Ovšem pokud ani jeden z výše uvedených příznaků nemáte – jako například já – ještě to neznamená, že se vám uvedený malér nepřihodil. Já jsem si možnost jakékoli zlomeniny zpočátku vůbec nepřipustila, ještě srdnatě a se zatnutými zuby dodělala práci, převlékla se, za pomoci Vr. se dobelhala do auta a po příjezdu domů hodně dlouho váhala, zda zavolat ambulanci.

Co se týče pobytu v nemocnici, musím přehodnotit svůj někdejší příspěvek z konce roku 2019 o tom, že zdravotní péče na Lanzarote nemá valnou úroveň. Přinejmenším urgentní péče je na velmi dobré úrovni, a jediná zdejší nemocnice Hospital Doctor José Molina Orosa je moderní, dobře vybavená diagnostickými přístroji, lékaři jsou erudovaní a pro pacienty jsou připravené jedno a dvoulůžkové pokoje s veškerým komfortem. Jedinou poněkud prekérní záležitostí pro mě byla naprosto neočekávaná skutečnost, a to, že drtivou většinu středního a pomocného ošetřujícího personálu tvoří namísto zdravotních sester zdravotní bratři. Že by rovnost pohlaví v praxi? Nic proti nim, byli velmi ohleduplní a decentní, jen v situaci těsně před operací a bezprostředně po ní, kdy je člověk víceméně bezmocný, by mi bývala přišla vhod spíš přítomnost žen…

A ještě jedna úsměvná zkušenost – zdravotní bratři se o péči o mě doslova rvali. Důvod ale asi neuhodnete: chtěli si totiž s cizinkou procvičovat angličtinu 😊. V mém případě ale měli smůlu, protože já jsem si zase naopak chtěla procvičovat španělštinu, a tak jsme se při každé nové směně s dalším ošetřovatelem chvíli přetahovali, jakým jazykem se budeme bavit 😊. A vám, co mě znáte, je určitě jasné, jak to dopadlo. Výsledkem je, že jsem se naučila několik nových výrazů, např. pro základní lidské potřeby, a dále podložní mísa, berle, či infúzní set. Teď mě ovšem rychle nenapadá, kde v civilním životě bude příležitost je použít 😊.

To už snad ani není možný...
By in

To už snad ani není možný...

Skoro se zdráhám popisovat naši další patálii, protože mi připadá, že si už nejspíš každý musí myslet, že si to vymýšlíme. Druhá stavební firma, kterou jsme si našli, stačila udělat jen betonové podlahy. Než stihla pokračovat, skolila jejího šéfa ledvinová kolika a skončil v nemocnici na Gran Canaria. Vzhledem k tomu, že na něm stojí a s ním padá celá firma, můžeme zřejmě naši – tentokrát už jen ústní – dohodu o provedení všech dokončovacích prací skrečovat a hledat dál… Tedy jestli se s námi bude ještě vůbec někdo bavit, protože duo Julia a Vito z Maguezu tady začíná být docela známý pojem – „to jsou ti dva nemožně netrpěliví cizinci požadující až nechutnou preciznost prací, otravní jako štěnice, co chtějí mít všechno akorát, čistý, neodřený, neupatlaný a fungující… a ještě k tomu v dohodnutý termín, čili včas. A nejenom to, ještě navíc prej trvají na tom, aby dům vypadal přesně tak, jako v projektu. Jako by nevěděli, že tady přece všichni máme trochu jinej dům, než ´sme chtěli…“

 

Je to tak prosté...
By in

Je to tak prosté...

Dlouho jsme si s Vr. dělali vrásky, co bude následovat, když se některé kabely nepodaří protáhnout chrániči, teď už zabetonovanými pod 40 cm silnou vrstvou betonu. Lámali jsme si hlavu jaké sofistikované řešení mají místní elektrikáři v rukávě, ale na nic jsme nepřišli. Minulý týden jsme měli schůzku s elektrikářem. Při loučení jsme se mu svěřili se svými obavami v naději, že nás uklidní a prozradí nějaký zázračný způsob, jak se takové situace řeší. Prozradil, ale musím vás, přátelé, upozornit, že ten způsob není ani zázračný, ani nás nikterak výrazně neuklidnil: pokud se ukáže, že některý z chráničů je neprůchodný, podlaha se PROSTĚ ZNOVU ROZKOPE 🤢. Řekl to s ledovým klidem, naznačujícím, že uvedenou situaci už mnohokrát zažil. A nejspíš si ani nevšiml, že jsme v tom okamžiku oba s Vr. byli velmi blízko mdlobám.

Setkání s největším expertem na plovoucí podlahy
By in

Setkání s největším expertem na plovoucí podlahy

… na Lanzarote se konalo včera v pravé poledne a neslo se v duchu grotesky.

Chlapík přišel, zkoukl betonový podklad a na dotaz, kdy zhruba se bude moct položit plovoucí podlaha prohlásil, že asi tak za měsíc, za dva či za tři. Takové exaktní odpovědi má Vr. nejraději a tak se hned ujal role vedení řízeného dialogu s cílem získat co nejrychleji a nejefektivněji potřebné informace. 
VR: Jak se určí, zda za měsíc či za tři?
EXPERT: Beton musí řádně proschnout.
VR: Jasně. To se zjistí celkem přesně měřičem vlhkosti. Máte ho?
EXPERT: Ne.
VR: A víte o někom, kdo ho má?
EXPERT (po chvilce přemýšlení): Když ho nemám já, nebude ho tady mít nikdo.
VR: Hmmm. A jak tedy zjistíte, že je beton dostatečně proschlý?
EXPERT: Pohledem.
VR: Pohledem???
EXPERT (pochopil, že jeho odpověď  Vr. neuspokojila a přidává trumf): Případně rukou…  (sedá si na bobek a předvádí, jak položí ruku na beton) 😊
VR (očima ke mně: To jako myslí vážně???): Hmmm… Můžete nám dát kontakt na nějakého pokladače? 
EXPERT: Já mám tři.

VR: To jsou íčaři anebo vaši zaměstnanci?
EXPERT: Moji zaměstnanci.
VR: A kolik stojí m2?
EXPERT: Zeptám se jich a dám vám vědět. 😊
VR (šílí): Neříkal jste, že jsou to vaši zaměstnanci???
EXPERT: Ano, ale možná si od nového roku změnili ceny.
VR (ke mně): Prosím Tě, nějak slušně ho vyhoď! Já už nemůžu… 

Fotoreportáž IX.: Jak  se dělá "absolutně rovná podlaha"
By in

Fotoreportáž IX.: Jak se dělá "absolutně rovná podlaha"

Podařilo se nám ukecat firmu, co dělala venkovní betonové chodníky (a skvěle), aby se ujala zhotovení vnitřního betonového podkladu pro plovoucí podlahy, jinak se nehneme z místa. Náš stavební dozor Carlos, se kterým jsme to konzultovali, mínil, že kdo umí betonovat venku, zvládne to i uvnitř 😊
Fotky napovídají, že firma má akční zaměstnance. 

Bourání části schůdků, protože architekt „si jednu věc neuvědomil“  😊.

Zdejší „technologie“ zhotovení velkých „absolutně rovných ploch“ spočívá v rozdělení prostoru na několik menších ploch a jejich postupném betonování každé zvlášť 😊. Logicky taková podlaha NIKDY absolutně rovná nebude. 


V poločase prací.

Jeden z nich při odchodu od hotového díla zakopl o lať. 😊

Den jako fík
By in

Den jako fík

Milý deníčku, dnešní den byl jedním z těch, co se počítají… ale mnoho jemu podobných bychom asi v plném duševním zdraví nezvládli 😊.

RÁNO: Hned po snídani jsme se vydali do Maguezu a zjistili, že v noci zase mohutně lilo. Tím odpadly úvahy do jaké práce se pustím; chopila jsem se kýble a celé dopoledne nabírala a vylévala vodu z obří louže v hostinském pokoji (pokolikáté už?), abychom minimalizovali následky podmáčení. Stále nemáme ani podlahy, ani okna, a tedy ani jistotu, že to bylo naposledy. Vr. mezitím vyvážel z různých zákoutí domu kusy stavebního dříví a betonové tvárnice. Do oběda jsme byli oba zmakaní jako trestanci v diamantových dolech.  
POLEDNE: Volá chlapík, kterému jsme se před časem zmínili, že stavíme dům, a tvrdí, že je majitel stavební firmy. Vzápětí se přijíždí podívat na stavbu a prohlásí, že všechno zná a všechno umí. Že by zázrak?

ODPOLEDNE:  Při cestě domů na hlavní silnici v jednom místě odbočujeme do zakázaného směru jízdy (tak jako pokaždé), ale protože jsme unavení, zapomeneme se podívat, zda v zatáčce nečíhají policajti a … jsou tam. Následuje honička jako z bondovky, ale díky odpolednímu hustšímu provozu, a hlavně – jelikož všichni máme bílé dodávky 😊 – podaří se nám uniknout. 

VEČER: V poštovní schránce nacházíme další dopis Úřadu sociálního zabezpečení s dalším upozorněním, že naše (bývalá) stavební firma dluží na pojištění zaměstnanců téměř 100 000 Eur a my máme přísný zákaz převést jí jakoukoli platbu. (Úřad, samozřejmě, netuší, že něco tak hloupého by nás poté, co nám firma provedla, ani v nejmenším nenapadlo 😊.) A taky fakturu za spotřebu elektřiny na téměř 500 Eur! za dva letní měsíce, kdy se stavělo nanejvýš 15 dnů … 🤢

Jepičí život radních
By in

Jepičí život radních

Dozvěděli jsme se, že stavební úřad v Haríi si z nějakého důvodu nárokuje pruh našeho pozemku podél silnice o šířce zhruba 1,5 m. Budiž, při velikosti našeho pozemku téměř 60 arů bychom to asi celkem lehce oželeli, kdyby obec (anebo možná spíš šéf stavebního úřadu Miguel?) současně nepožadovala, abychom ten pruh nechali vyasfaltovat… na vlastní náklady 🤢.

Ovšem, jak si, přátelé, jistě vzpomínáte, my máme známosti na nejvyšších postech místní radnice, konkrétně kamarádíme se starostou a jeho prvním náměstkem. Oba jsou s naší situací už od loňska dobře obeznámeni, tak není nic jednoduššího, než si sjednat schůzku a jít se s nimi poradit.

Aha, takže Alfredo už není starostou… Aha, a Tino už taky není prvním náměstkem…  Hmmm, už nás nepřekvapuje, že Miguel Všemocný se našimi výhrůžkami, jak si „půjdeme stěžovat na radnici“, upřímně bavil a trousil na adresu radních uštěpačné poznámky. Oni jsou po půldruhém roce pryč, ale on zůstává.

V recepci jsme dostali kontakty na nové osazenstvo radnice a zvažujeme, zda začít budovat nové známosti. Má to vůbec cenu? 🤣

Stavební firma nám utekla!
By in

Stavební firma nám utekla!

Bylo by to lehce komické, kdyby to nebylo tak vážné. Představte si, přátelé, že jsme se ocitli ve stejné situaci, jako před časem náš soused. Ten nás před naší stavební firmou varoval (příspěvek „Tomu darebákovi nic nedám“ z 19.května 2020), bohužel až poté, co jsme uzavřeli smlouvu a zaplatili zálohu. 

Než se ve firmě objevil covid, zbývalo už dodělat jen posledních pár věcí a opravit defekty. A chytrák Miguel si zřejmě spočítal, že na nedodělcích a opravách už moc nevydělá, navíc nestihne dům dokončit do konce února, jak je uvedeno ve smlouvě, a aniž uznal za vhodné nám cokoli říct, odvezl si ze stavby veškeré stavební vybavení a byl pryč. Od té doby je nedostupný a na naše esemesky a telefonáty nereaguje 🤢. Při zdejším stavu a rychlosti řešení sporů si neděláme přehnané iluze o tom, že ho dokážeme přimět k odpovědnosti, natož k návratu, případně zaplacení sankcí za nedodržení termínu dokončení domu. Sice jsme mu nedali žádné peníze předem, ale… už jsme stačili zjistit, že částky, které jsme jeho prostřednictvím zaplatili za subdodavatele – např. instalatéra, elektrikáře a kameníka – skončily v jeho kapse a dotyční je nedostali 🤢. Dobré, že? Jelikož elektrické a vodovodní rozvody zatím nejsou dokončené, čekají nás nejspíš ještě zajímavé peripetie …

Už jen najít jinou firmu, která by po něm co nejrychleji stavbu dodělala, bude asi fuška.

Jediný klad, který ta patová situace má: na stavbě je poprvé od jejího zahájení uklizeno…

Není Miguel jako Miguel
By in

Není Miguel jako Miguel

Mnoho z vás, přátelé, má v našich Miguelech pěkný zmatek a není divu, Miguel je tady totiž každý druhý. Pro náš život jsou momentálně nejdůležitější: 
Miguel (Crispa) – stavitel,
Miguel (Ramírez) – bagrista,
Miguel Všemocný (alias Idióta) – šéf stavebního úřadu Haría,
Miguel (Mobilis) – fyzioterapeut, ke kterému chodíme na masáže našich bolavých zad,
Miguel (Tasio) – soused z Maguezu, od kterého kupujeme víno,
Miguel (Ángel) – elektrikář.

Jako by samo o sobě nestačilo, že tohle jméno je tu mimořádně časté, těm, co se jmenují např. José Miguel či Juan Miguel se většinou TAKY říká Miguel 😊.

Občas tak dochází k situacím, že po desetiminutovém hovoru, kdy si pořád něco vysvětlujete a stále cítíte, že si „tak nějak“ nemůžete porozumět, se ukáže, že jste každý měl na mysli jiného Miguela.

Není kámen jako kámen
By in

Není kámen jako kámen

Zatímco komunita technologických nadšenců se ráda blýskne nejnovějším iPhonem, dobře situované dámy kabelkou značky Louis Vuitton, ekologicky založené dámy kousky udržitelné módy, např. z kávového lógru, a mnoho chlapů žihadlem na čtyřech (případně dvou) kolech, u nás na Lanzarote jsou ukazatelem „prestiže“ a vkusu kamenné zídky. A nutno dodat, že není kámen jako kámen. Největšímu obdivu a oblibě se těší kámen skořicové barvy (tzv. piedra canela), který je však v současné době prakticky nesehnatelný, ač to na ostrově tisíců zídek, kde na první pohled není prakticky nic jiného než kamení, zní absurdně. Uvedený kámen je na Lanzarote v současné době již chráněný jako kulturní dědictví, takže se nesmí těžit a na povrchu se vyskytuje jen ve starých polorozbořených ruinách a zídkách, které je jednak zakázáno rozebírat, a za druhé – a to hlavně – i kdybyste se rozhodli zákaz ignorovat, většinou k nim nevede žádná cesta, kudy byste mohli kameny odvézt. Prakticky jedinou možností, jak tento druh kamene získat, je dovézt si jej z Fuerteventury, kde se ještě smí těžit, ovšem dovedete si asi představit, na kolik by vás taková zídka přišla…

Nám se zatím podařilo sehnat 3 náklaďáky druhého „nejcennějšího“ typu kamene, a to prostřednictvím našeho bagristy. Jeho vyjednávání s „majitelem kamene“ byla pokaždé zdlouhavá a my prožívali dny napětí a nejistoty, zda si dotyčný nakonec transakci nerozmyslí. Když nakonec „kamenný poklad“ úspěšně přistál na našem pozemku, pokaždé z něj vyčnívalo něco, abych tak řekla nepatřičného, co příliš nenasvědčovalo tomu, že kámen pochází z lomu, např. zbytek zetlelého trámu, zprohýbaná rezavá konvička, anebo v posledním případě staré dlouhé pánské spodky… 😊

Další, mimořádně důležitou vlastností kamene – kromě barvy – je, zda se osekáním docílí rovných ploch a rohových úhlů. Styl a design zídek je tu minimálně stejně důležitý jako styl a design domů. Tomu odpovídá i skutečnost, že za zídky často zaplatíte téměř tolik, jako za dům. V minulosti se většinou stavěly ničím nezpevněné tzv. „suché“ zídky a místní v jejich budování zejména ve svazích dosáhli takového mistrovství, že mnohé z nich se ani po mnoha desetiletích nebortí a  neodpadávají z nich kameny.

Někteří stavebníci věnují zídkám tolik úsilí, času a peněz, že je to z našeho pohledu zcela neúměrné. Příkladem je náš soused policajt Marío, jehož četné zídky kolem celého domu už více než rok budují 2 kameníci a ke dnešnímu dni spolykaly už 16 kamiónů kamene. Zatímco my téměř postavili dům, jeho zídky nabývají čím dál grandióznějších (na náš vkus až monstrózních) rozměrů a zatím se nezdá, že by se práce chýlily ke konci. Vzhledem k tomu, že mzda 1 kameníka činí 85 Eur/den, lehce si spočítáte, na kolik už souseda zídky přišly jen za práci. Ovšem, samozřejmě, prestiž policie je nutné na něčem demonstrovat… 😊