Ve Španělsku je to snadnější, než byste čekali: stačí dům na dva dny opustit. Budete-li mít smůlu, že během vaší nepřítomnosti do něho někdo vnikne (i násilím) a váš dům nebude mít buď všímavé sousedy, anebo nainstalovaný alarm, který by upozornil bezpečnostní agenturu a policii a ti nezvané návštěvníky OKAMŽITĚ vyvedli a zatkli, máte postaráno o kolosální problém. Po uplynutí 48 hodin už totiž nemůžete dotyčného pachatele vloupání jednoduše a legálně vyhodit, ale musíte se svého vlastnického práva domáhat soudní cestou 🤢, tj. docílit, aby soud vynesl verdikt, že „okupa“ (jak se jim tady říká) musí opustit váš dům. Zdá se vám to absurdní? Vzhledem k tomu, že soudní řízení trvá zpravidla 9 – 12 měsíců, existuje ještě druhá možnost – že se mezitím spřátelíte a na vynesení rozsudku už nebudete trvat 😊.
Ano, když jsme tuhle varovnou informaci slyšeli poprvé, podruhé a potřetí, taky jsme si mysleli, že ten, co nám to říká, je nějaký popleta, který nemá vůbec žádné povědomí o vlastnických právech k nemovitosti… Když nám totéž řekl desátý člověk, začalo nám to trochu vrtat v hlavě a rozhodli jsme se zeptat našich přátel Juana s Rosou. Juan rozšafně pravil, ať nevěříme každé blbosti co nám lidi napovídají, a dodal ve stylu své životní filosofie, že člověk, který se něčeho obává, kolem sebe šíří negativní auru… 😊
A pak jsme jednoho večera při přepínání televizních kanálů ve snaze najít aspoň trochu ucházející pořad zcela náhodou narazili na celovečerní dokument věnovaný právě tématice neoprávněného zabírání domů nezaměstnanými, lidmi na sociální podpoře, drogově závislými a různými kriminálními živly. Informace, že se tak děje za účasti mafie, která dotyčné domy vytipovává a po obsazení je „pronajímá“ levněji, než jsou oficiální nájmy, že se to týká desetitisíců domů po celém Španělsku (včetně několika stovek nemovitostí na Kanárských ostrovech) a že na vině je příslušný zákon, který skutečně stanoví pro legální vystěhování squatterů lhůtu pouhých 48 hodin!!! 🤢 nás doslova přikovala k obrazovce. Závěrem jsme se od reportérky dozvěděli, že ve vilových čtvrtích některých španělských měst fungují „hlídky“ (jakási domoobrana) tvořené zoufalými majiteli domů, protože žádné politické straně se „moc nechce“ se problémem zabývat. Ten zpackaný zákon totiž – na úkor vlastníků nemovitostí – řeší situaci těch nejpotřebnějších, kteří takto bydlí sice nelegálně, ale aspoň bydlí. Raději toto, než aby se problém 
přenesl na stát, který má sociálních bytů zoufalý nedostatek, a ještě riskoval sociální nepokoje! Naproti tomu majitelé domů jsou dobře situovaní, často mají ještě další dům, kde mohou bydlet, a obecně vzato jsou to většinou „slušní lidé“, kteří ctí zákon a nedělají problémy.
Při příštím setkání s Juanem jsme se o uvedeném dokumentu zmínili, ale ani v nejmenším se nedal vyvést z míry a hned měl po ruce vysvětlení: u lidí, kterým obsadili domy, prostě zafungoval princip – čeho se bojíš, to tě potrefí.
„Aspoň vidíte, co může způsobit negativní aura,“ ukončil diskusi na dané téma 😊.