Milí přátelé, včera se začala dělat druhá varianta střechy. První varianta s poliuretanovým nátěrem dopadla katastrofálně. Podílelo se na tom více faktorů, z nichž asi nejzásadnějším bylo mimořádně nešťastné načasování druhého nátěru, který první z apokalyptických lijáků, které letos přišly, spláchl do kanalizace pouhé 4 hodiny poté, co ho natěrač dokončil (doporučená doba schnutí je 24 hodin), 
a další přívaly následující den co den po celých 6 týdnů už nedovolily na střeše udělat vůbec nic. Netrvalo dlouho a stropy začaly masívně protékat. K dovršení smůly už mezitím štukatér dokončil vnitřní omítky v celé horní části domu, takže si nejspíš dovedete představit tu spoušť…
Pravda ovšem je, že jsme nebyli zdaleka jediní, komu letos protekla střecha a v menší míře se totéž stalo například i sousedovi, jehož dům je pouhé 2 roky starý a na střeše má regulérní 3 nátěry. Tato informace byla posledním hřebíčkem do rakve, ve které jsme definitivně pohřbili myšlenku aplikovat na střechu nátěr jakéhokoli druhu. A protože jen blbec opakuje chybu, vzápětí jsme uzavřeli smlouvu s firmou z Fuerteventury specializující se na pokládku plastové krytiny od amerického výrobce, který garantuje 25letou životnost svého výrobku. Sama firma pak na svou práci dává 20letou záruku. Tudíž vzhledem k našemu věku předpokládáme, že víckrát než jednou už střechu měnit nebudeme… 
Ještě musím poznamenat, že patálie s protékající střechou trápí jen nás. Všichni, se kterými jsme se radili – stavitel, zedníci, štukatér, prodejce nátěrů, architekt i stavební dozor – jen svorně poznamenali, že „to uschne“ . Miguel si navíc nenechal ujít příležitost připomenout, že nám od začátku doporučoval asfaltovou krytinu.
Je tady ovšem ještě jeden problém, a to zda nám dům s uvedenou plastovou fólií zkolaudují, neboť není bílá, ale tmavě šedá. A ač to asi – kromě Lanzarote – všem lidem na světě bude připadat jako absolutní hovadina, tady není zásadním kritériem zda střecha těsní a neprotéká, ale zda je BÍLÁ…