Začátkem tohoto týdne konečně ustaly vytrvalé deště a my se hned s vervou znovu vrhli do natírání domu, které nám překazily. Příští týden přijede specializovaná firma z Fuerteventury položit novou střechu. Při kontrole, zda je vše připravené, se zjistilo, že stavební firma zapomněla udělat ve střeše otvor pro digestoř („nic se neděje, to vybouráme“).
Dále:
1) firma, která dělala vnitřní omítky po nás chce zaplatit dvojnásobek m2, než kolik dům má, s odůvodněním, že „zdi byly křivý“;
2) instalatér nám přivedl vodu pro myčku nádobí z garáže vzdálené 8 metrů od kuchyně, namísto aby udělal odbočku přímo od dřezu („tak je to lepší“);
3) stálo nás mnoho energie přesvědčit elektrikáře, aby namísto montáže rozvodné skříně u vjezdu („tady se to tak dělá“) prostě jen ohnul kabel a
4) k našemu nemilému překvapení jsme zjistili, že na ostrově není ani jediný kamnář či krbař („tady si kamna každej nainstaluje sám“).
Celý včerejšek jsme proto neplánovaně strávili objížděním obchodů s instalačními potřebami a sháněním dvou rour – pro digestoř a kamna. Veškeré zdejší roury pro digestoř mají průměr maximálně! 12 cm, zatímco otvor digestoře má standardně 15 cm. Nakonec jsme zakoupili odpadní trubku a tento bod vyřešili.
Zlatým hřebem dne byl ovšem rozhovor s prodavačem specializovaného železářství, který po vyslechnutí našeho přání zakoupit rouru ke kamnům doporučil jako nejlepší plastovou. Na námitku, že plastová roura nebude příliš vhodná pro horký kouř z kamen se s nefalšovaným údivem zeptal, zda „ta trubka má být odolná proti žáru?“
Níže je fotka základního vybavení piknikového košíku, který s sebou vozíme na staveniště, kromě svačiny, která bývá každý den jiná. Přítomnost Ibuprofenu dává tušit, že stavba dává zabrat našim tělesným schránkám. A do sekce VIDEO přibyla další, III. etapa výstavby.