Naprostá většina Španělů má dvě křestní jména a dvě příjmení. Do roku 2000 bylo pravidlem, že první příjmení získal potomek po otci a druhé po matce. Ve snaze dosáhnout rovnosti pohlaví i na tomto poli přijal španělský parlament v roce 2000 zákon, podle něhož se musí rodiče dohodnout, které příjmení bude první. Některé páry nově volí variantu, že narodí-li se chlapec dostane první příjmení po otci, a je-li to dívka po matce. Další možností je, že se rodiče dohodnou na jakémsi „slepenci“ obou příjmení – např. Molina + Rosa = Molinarosa, či Rosamolina. Žena po sňatku často přijme manželovo přímení po otci namísto svého příjmení po matce. V minulosti stála u žen před příjmením manžela předložka „de“ (žena koho), která je z dnešního pohledu považována za nedůstojnou. Ovšem počet dvou příjmení nemusí být konečný, pokud by si například vdaná žena přála ponechat obě svá příjmení a k nim ještě navíc připojit příjmení manželovo (Julia Ana Smolík Rádl y Kratochvíl 
).