Už máme načisto odlitou střechu, zbývají jen poslední dva nátěry bílou impregnací. Vzhledem k tomu, že stejné střechy mají na Lanzarote absolutně všechny domy, předpokládali jsme, že to bude zcela rutinní záležitost, kterou nebudou provázet žádné komplikace. Omyl.
1. den: Miguel se ptá, zda chceme na střechu nátěr, či asfaltovou krytinu a doporučil druhou variantu.
2. den: V prodejně izolací kupujeme 25 rolí požadované krytiny a za 100 Euro je necháváme dovézt na stavbu.
3. den: Miguel nám upejpavě sděluje, že do rozpočtu zahrnul pouze nátěr a za instalaci asfaltu si budeme muset připlatit… zhruba 2 500 Eur. Ponecháváme tuto malou zákeřnost bez komentáře a volíme variantu nátěr.
4. den: Posíláme dotaz Miguelovi, jaký nátěr koupit, ale Miguel trucuje a celý den se neozve zpátky.
5. den: Posíláme dotaz Alejandrovi (architekt) co přesně koupit a vzápětí se dozvídáme, že to má být nátěr na bázi ředidla, NE vody a bezpodmínečně BÍLÉ barvy!
6. den: Chceme v prodejně izolací vyměnit asfaltové role za nátěr, ale mají JEN nátěry na bázi vody. Poté celý den objíždíme specializované prodejny v Arrecife a sháníme nátěr na bázi ředidla. V jednom obchodě žádná z prodavaček vůbec netuší, co chceme. Ve druhém prodavač – evidentně odborník přes nátěrové hmoty – naopak přesně ví, co chceme. Kupujeme to, co nám doporučuje jako nejlepší na novou střechu (úplně jiný produkt než jaký doporučil Alejandro). Navíc se dozvídáme, že jsme nemohli koupit lépe, protože nátěr střechy nám vydrží NAVŽDY.
„Opravdu?“, jásám, „takže nebudeme muset střechu každé dva roky znovu natírat, jako všichni ostatní?“
„No… chce to občas zkontrolovat, ale myslím, že každé 2 roky to rozhodně nebude, úplně postačí tak jednou za 3 – 4 roky 
. „Aha…“ Trochu v nás budí rozpaky velmi malé množství materiálu, které prodavač vyhodnotil jako zcela postačující pro dva nátěry střechy o ploše 200 m2, ale budiž, jedná se zřejmě o revoluční novinku. Nakládáme plechovky barvy + ředidlo + stabilizátor + detailní popis kolik přesně které složky musí být + odměrky + mísící nádobu… a už předem v duchu oba omdléváme při představě, kolik možností „zvorat to“ skýtají zmíněné 3 ingredience a nutnost namíchat je v přesném poměru.
7. den: Hned zrána objednáváme odvoz asfaltové krytiny ze stavby zpátky do prodejny izolací. Odpoledne nám Miguel sděluje, že a) jsme koupili špatný nátěr a b) těch 6 plechovek barvy je absolutně nedostačujících.
8. den: Miguel připouští, že nátěr může být správný, ale trvá na tom, že je ho zatraceně málo. Jedeme pro dalších 6 plechovek + ředidlo + stabilizátor. Specialista v prodejně to pokládá za zbytečnou investici, protože to, co nám prodal včera, údajně bohatě postačí. Dává nám kontakt na natěrače, abychom se ho zeptali sami. Natěrač nám hned v první větě řekne, že to, co jsme koupili, vůbec není určené pro střechy, ale pro PODLAHY . Několikrát zdůrazní, že nejlepší zkušenost má s nátěry ředitelnými VODOU.
9. den: Jedeme vrátit 12 plechovek barvy + ředidla atd. chlápkovi, který – jak se ukázalo – vůbec není odborníkem přes nátěrové hmoty a voláme Miguelovi, co tedy máme koupit. Miguel odpovídá, že asfaltovou krytinu 😊 (kterou jsme mezitím za dalších 100 Euro nechali odvézt ze stavby).
10. den: Voláme Alejandrovi, zda bychom přeci jen nemohli mít nátěr ředitelný vodou, jako mají na střeše skoro všichni a kýblů s ním jsou plné obchody. Navíc tady prakticky nikdy neprší, takže i kdyby tam nakrásně nebyl nátěr žádný, asi se nic moc nestane. Alejandro obratem zasílá fotku dalšího produktu, opět na bázi ředidla, který taky v žádné prodejně nemají ani neznají. Docházejí nám síly…
11. den: Posíláme Alejandrovi naléhavý dotaz, kde na Lanzarote koupit to, co nám doporučil a vzápětí nevěřícně zíráme na odpověď, že na Lanzarote NIKDE, ale občas ho mívají na Gran Canarii 😊. Rozuměj ten bílý. Zatímco na Lanzarote – kde střechy MUSÍ být bílé – se prodává jen šedý a červený. Na naši další už zoufalou otázku, zda ten nátěr OPRAVDU musí být výhradně bílý, Alejandro připouští, že lze akceptovat i šedý. Další esemesky, v nichž apeluje, že bílý by byl LEPŠÍ, už ignorujeme.
12.den: Vcházíme do prodejny Wurth odhodlaní koupit NĚJAKÝ nátěr stůj co stůj. Prodavač na nás koukne, doširoka se usměje a zahlaholí: Julia a Vito z Maguezu, že jo? Už mi volal Miguel, Alejandro a taky Carlos, to je váš stavební dozor jestli se nepletu. Nebojte se, s tím nátěrem to společně zvládneme.
13.den: Naštěstí je sobota. Odpočíváme a přemítáme o tom, že Lanzarote není jen trenažér pro cesty do vesmíru, ale i trenažér pro setkání s mimozemšťany… 😊 