Představy, jak odporné je podzemí našeho milovaného ostrova a příšerné ekologické dopady toho všeho, mě pronásledovaly i ve snu a hned druhý den jsem to téma otevřela s Miguelem. Ten nás ujistil, že uvedený způsob likvidace domovních odpadů patří do dávné historie, SAMOZŘEJMĚ, že dnes na ostrově existuje veřejná kanalizace a zajímalo ho, kdo nám takovou pitomost nakukal…
Připadá nám, že na Lanzarote se mimořádně hojně vyskytuje živočišný druh „homo omnisapiens (vševěd)“, který ví absolutně všechno o všem možném, kromě toho, čím se živí. Ostatně Miguel taky ještě před 3 měsíci nevěděl, že tu neexistuje 2 centimetrová izolace a Alejandro až na náš popud zjistil, že nátěr co každému doporučuje, se na Lanzarote vlastně nedováží…
Proto ani Liviovi nezazlíváme, že nás zbytečně vyděsil k smrti barvitým líčením fekálních jezer pod našima nohama. Ostatně, vybrali jsme si ho ze dvou instalatérů jako toho chytřejšího. Mělo nám být nápadné, že při prvním setkání mu hned bylo všechno jasné, ale oslnil nás svým přehledem a vhodně volenými nadávkami. Až později – když postupně musel předělat prakticky veškeré instalace, protože se napoprvé netrefil – ukázalo se, že jsme ho přecenili a že jeho doménou jsou především ty vhodně volené nadávky.
Vr. ovšem nedávno vyslovil odvážnou hypotézu, zda dělba práce mezi partami řemeslníků A, kteří cosi nepřesně tvoří, a partami B, kteří jejich práci buď opravují, předělávají či rovnou bourají, není ve skutečnosti chytrou strategií, jak udržet nezaměstnanost ve stavebnictví téměř na nule 😊.