… a zatím jste nic nekoupili!, zahájila hned po mém pozdravu frontální útok pracovnice truhlárny pověřená přijímáním objednávek. Takovou ránu mezi oči jsem opravdu nečekala. Chci jí vysvětlit, že důvodem osobní návštěvy je, že ani po 5 urgencích nám stále nezaslali bližší specifikaci nabízených dveří, ale než stihnu otevřít ústa, následuje výčet dat, kdy jsme truhlárnu navštívili (nevídané! s podobně precizními záznamy jsme se zatím nikde jinde nesetkali) a aniž mi dala čas, abych mohla zareagovat, vyčetla mi dále, že už jsme postupně „obtěžovali“ svými žádostmi o vypracování rozpočtu na kuchyňskou linku, dveře, schody, zábradlí a okna 5 lidí, a zatím jsme nic závazně neobjednali. Naštěstí se musela nadechnout k dalšímu vodopádu slov a mě se v té pauze podařilo vyhrknout, že těžko něco závazně objednat, když u žádného z poptávaných výrobků jsme se nikdy nedozvěděli přesné parametry. A to je taky důvod, proč se přijíždíme zeptat osobně, z čeho vlastně jsou ty dveře… Dozvídám se, že naše urgence dostali, ale nechali je bez odpovědi, protože nás vyhodnotili jako neperspektivní zákazníky. Znovu opakuju, že se nám jejich dveře líbí, ale než podepíšeme objednávku musíme prostě vědět, zda jsou celodřevěné, anebo z překližky a s izolací uvnitř.
„To bych musela zavolat kolegu, který má na starosti dveře. Nejdřív mi řekněte, jestli vám vyhovuje cena,“ pokračuje pracovnice v ofenzívě.
„Jak máme vědět, jestli nám vyhovuje cena, když nevíme, co obsahuje?!?“ namítám.
„Pokud mi závazně nepotvrdíte, že souhlasíte s cenou, žádného kolegu volat nebudu, zase byste ho jen obtěžovali svými věčnými dotazy,“ uzavírá pracovnice rezolutně.
Nasedáme do auta a jedeme hledat další truhlárnu.