Většinou jako podtácek, někdy taky jako improvizovaný popelník. A tím už výčet víceméně končí, pokud nechci zabrousit do problematiky vyměšování…
Například izolace – v projektu jsou přesně stanovené typy izolací pro zdi, střechu a podlahy. Nedávno jsme však zjistili, že Miguel se takovými detaily vůbec nezabývá a s naprostým klidem plánuje použít na všechno jednu a tutéž. Když jsme ho upozornili, že na střechu se má použít úplně jiná izolace než ty, co zbyly ze stavby zdí, dost ho to překvapilo. Když jsme se pak navíc začali zajímat i o typ izolace do podlahy, uzemnil nás dotazem, „Copak v podlaze je taky nějaká izolace?“
Tím se dostáváme k další řečnické otázce: K ČEMU JE VLASTNĚ STAVEBNÍ DOZOR?
Carlos totiž Miguela v jeho diletantství vehementně podporuje a na adresu Alejandra (architekt) trousí ironické poznámky o přepečlivosti a odtrženosti od reality, neboť v praxi se údajně používá všude jedna a tatáž izolace bez ohledu na to, co ten který architekt ve svém projektu stanovil… Ostatně, pochopili jsme, že odlišně od projektu budeme mít i oboje schody, střechu, odpadní potrubí, opěrnou zeď se sousedem, cisterny na vodu… no, bude toho hodně 😊.
Ve zkratce zdejší hierarchie funguje tak, že architekt navrhne tvar domu a zvolí příslušné materiály, jaké by se teoreticky měly použít. Stavební dozor poté zredukuje materiály tak, aby si nekomplikoval život, a stavební firma v tomto trendu pokračuje a zredukuje materiály (a pokud se nebráníte i tvar domu) na minimum tak, aby si pokud možno co nejvíc zjednodušila práci 😊.
A nedávno jsme zjistili ještě jednu ne úplně nepodstatnou věc. Stavební dokumentace obsahuje dvě části: výkresy a výčet materiálů a jejich množství. Některé materiály jsou ale uvedené pouze v jedné a jiné pouze v druhé složce. Jinými slovy – podle toho kam se díváte, dostanete dva seznamy materiálů, oba nekompletní 🤢.