Měsíc: Září 2020

Je středa dalšího týdne, kdy měl Juan a jeho parta po dovolené od pondělka pokračovat ve stavbě. Zatím se však na staveništi nikdo neobjevil. Na náš dotaz co bude, nás Miguel (šéf firmy) esemeskou ujistil, že během pár dnů všichni dorazí. Rozhodli jsme se, že to prozatím nebudeme hrotit, ostatně, co naděláme, když se jim dovolená evidentně zalíbila… Trochu se bojíme, aby se neinspirovali současnou situací většiny pracujících lidí tady (v podstatě téměř všichni jsou zaměstnaní v turistickém průmyslu), kteří už šestý měsíc sedí doma a pobírají státní podporu. Ta sice činí jen 70 % mzdy, většině lidí to však k životu stačí a mnoha prý i vyhovuje. 

Taky dodnes – ani po téměř 4 měsících od žádosti – nemáme zavedenou přípojku vody na parcelu. Při pravidelném dotazování Miguela kdy už ji konečně udělají, vždycky volíme takovou formulaci, abychom ho moc nevyděsili a on nepřestal komunikovat. Vypozorovali jsme, že Miguel je alergický zejména na otázky začínající „Kdy … ?“, ty v něm vyvolávají doslova paniku. Relativně nejlepších výsledků dosahujeme s dotazy, ve kterých je současně zakomponovaná i odpověď (kterou bychom chtěli slyšet). V tomto případě tedy: „Udělají vodárny přípojku tento týden?“ A protože Miguel nás jednak nechce zarmoutit a za druhé chce od nás mít na pár dní pokoj, potvrdí, že „Sí“ (bez ohledu na realitu). Takto nás udržuje už od konce května v neustálé naději, že jeden týden někdy v budoucnu tu přípojku přeci jen udělají.