Na možný problém zadělal už Alejandro (architekt), když ve svém projektu umístil nosné pilíře na konce oken. To je tady sice obvyklé, ale současně znamená, že překlady nad okny se musí k pilířům „lepit“ pomocí roxorů a chemických kotev. Jelikož při návštěvách na staveništi se nám přes veškerou snahu nepodařilo vidět klíčové momenty upevňování ani jednoho z překladů, nikdy jsme nezahlédli ani velkou vrtačku, ani tlusté roxorové tyče, ani tuby s chemickou pryží a dokonce ani prázdné obaly od nich, zato ale za domem zatím zůstává nadměrně velké množství ohýbaných železných výztuží, nabyl Vr. lehké podezření, že to hoši možná trochu odflákli. Dále se ukázalo, že ani Carlos (stavební dozor) nemá nejmenší páru, jak to dělali, natož, aby s nimi projednal pracovní postup, což nás ale vzhledem k dosavadním zkušenostem s ním zase tak moc nepřekvapilo. Pokud jde o špatně udělané překlady nad okny, nebyl by náš případ zdaleka první, pukliny nad okny či vraty tady „zdobí“ snad každý třetí dům 
. Upřímně řečeno, Lanzarote jako celek by mohlo sloužit za ukázkový příklad nezvládnutí technologie stavby překladů. Navíc minimálně tři naše překlady jsou na zdejší poměry nadstandardně dlouhé (3,5 m) a okna pod nimi budou tudíž nadstandardně drahá.
Už samotná organizace „kontrolního dne“ si od nás vyžádala notnou dávku sebeovládání, protože Carlos po 3 dny pro „mimořádnou zaneprázdněnost“ jakýkoli termín odmítal a v den, kdy slíbil přijet – a se kterým všichni počítali – se hodinu před schůzkou esemeskou omluvil . To nás docela naštvalo. Trvali jsme na jeho přítomnosti a nakonec ho donutili slíbit, že tedy přijede o hodinu později. Jenže na tu dobu už zase měl něco naplánovaného šéf stavební firmy… tak jsme nakonec při zkušebním vrtu do jednoho překladu byli jen my dva a stavební firma. Když jsme dorazili na stavbu, předák Juan s námi nemluvil a odmítal se na nás i jen podívat.
A pak, přátelé, následoval absolutní happyend: po odvrtání malé jamky do nosníku na nás vykoukl krásný tlustý roxor pevně ukotvený v pilíři 
. Z radosti jsme nejdřív v prvním obchodě koupili dělníkům karton piva a pak jeli domů, kde Vr. v euforii celé odpoledne poslouchal na plné pecky muziku Judas Priest a Procol Harum.
„Dusno“ na staveništi
Okamžik pravdy
Dvě surikaty 
Vše odpuštěno
S radostí zpátky do práce