Okna naší ložnice vedou do vnitrobloku a teď v létě se nedá spát se zavřenými okny. Tím pádem naplno vyniká skutečnost, že Španělé mají svůj denní režim posunutý mnohem déle do noci. Od večeře s přáteli běžně vstávají kolem půlnoci, do půl jedné se loučí, kolem jedné hodiny ranní začnou skládat nádobí do myček (občas něco rozbijí), mezitím třeba ještě (na balkoně) poklábosí telefonicky s kámošem a srdečně a nahlas se zasmějí, a teprve pak jdou spát. My tou dobou býváme už tak dokonale probuzení, že se nám většinou nepodaří usnout další hodinu a když se konečně znovu začínáme propadat do spánku, začnou se spouštět odstřeďovací cykly praček. Podle toho také vypadají naše sny – v mnoha z nich startujeme na Mars, či jiné planety 😊. Pokud navíc zavane v noci vítr přímo dovnitř našeho bloku ve tvaru U, lomcuje pověšenými prostěradly na šňůrách a my pak ve snech často bojujeme o život v bouři na plachetnici na širém moři. A nejhorší je, když občas vzdušný vír začne prohánět po dlaždicích nejrůznější předměty popadané z balkonů a utržené z fasády či střechy, to ve snech bloudíme naším nedostavěným domem plným zbytků materiálů a harampádí a snažíme se ho dát do kupy.
Dnes je zase jeden z tropických dnů, kdy teploty dosáhly 40°C (ti, co v průvodcích píší, že tady nikdy nebývá přes 30°C tady zřejmě vůbec nebyli). A pokud se ptáte, proč si v noci nepustíme klimatizaci, tak odpovídám, že vyjde úplně nastejno nespat kvůli vedru, či kvůli hluku, který vydává klimatizační jednotka. Navíc opět přichází calima – takhle apokalypticky vypadal Maguez dnes v 6 hodin odpoledne.
Co vám mám říkat, přátelé, už se nemůžeme dočkat, až se přestěhujeme „do svého“.