Po dlouhé době jsem zabrousila na český server Seznam.cz a přečetla si článek o lonském hazardním letu pilota společnosti Smartwings jen s jedením motorem přes půlku Evropy. V textu byla zmínka o tom, že se jednalo o velmi zkušeného pilota. To mi připomnělo jiné letecké neštěstí, které se událo v březnu roku 1977, nejspíš mělo podobné příčiny i pohnutky pilota a dodnes zůstává největší leteckou katastrofou v dějinách letectví (snad to tak i zůstane). Toto smutné prvenství drží Kanárské ostrovy, konkrétně jedno letiště na Tenerife, a zahynulo při něm téměř 600 lidí. Fatálnímu střetu dvou obřích boeingů společností KLM a PanAm předcházela řada větších i menších náhod a selhání, tzv. „deadly chain of events“.
Toho dne – 27. března 1977 – odpálila separatistická organizace bojující za samostatnost Kanárských ostrovů na letišti v Las Palmas (Gran Canaria) bombu. Letiště muselo být následně uzavřeno a další lety odkloněny na menší letiště Los Rodeos (dnes Tenerife-Norte) na Tenerife, které v té době sloužilo převážně jen pro dopravu mezi ostrovy, mělo velmi omezenou kapacitu a mělo zastaralé technické vybavení. V důsledku přistání několika velkých dopravních letadel došlo během odpoledne k jeho naprostému přetížení, takže pasažéři z posledních přistávajících letadel nemohli ani vystoupit z letadla. Jelikož byla neděle, ve službě byli jen dva dispečeři a na takové množství letadel nebyli vůbec připraveni.
Dalším faktorem bylo prudce se zhoršující počasí a rychle klesající viditelnost, kvůli které hrozilo zastavení provozu. Toho nebezpečí si byl dobře vědom zkušený kapitán boeingu KLM, stejně tak jako skutečnosti, že nové předpisy společnosti KLM omezovaly počet hodin letu posádky bez povinné přestávky. Pokud by se do stanoveného limitu nevešli, museli by let odložit, počkat až z Amsterdamu dorazí nová posádka, uhradit pasažérům nejen nocleh a stravu, ale také odškodnění za zpoždění a případné zmeškání návazných spojů. Celé posádce by navíc hrozil trestní postih. (Z hlediska událostí, které následovaly, byly ovšem všechny zmíněné kompenzace směšně nepodstatné.) Jelikož letadlo mělo před sebou na cestě do Amsterdamu ještě jednu zastávku, rozhodl se kapitán vyřešit časovou tíseň tím, že doplnil poloprázdné nádrže už na Tenerife, aby dotankováním později neztrácel drahocenný čas.
Dalšími fatálními faktory byla skutečnost, že letiště nemělo pozemní radar, dorozumívací zařízení byla zastaralá a disponovalo pouze jednou vzletovou dráhou, na které se v onen osudný okamžik ocitla dvě jumba proti sobě, aniž se pro mlhu navzájem viděla, a aniž je viděli dispečeři.
Tím zcela nejpodstatnějším a fatálním faktorem byla však skutečnost, že zkušený pilot letadla KLM – který byl současně také leteckým instruktorem – nečekal na finální povolení letu a odstartoval, netuše, že druhé jumbo dosud neopustilo runway. Kvůli husté mlze se letadla navzájem spatřila jen několik vteřin před zničující kolizí. Z letu KLM zahynuli všichni, z letu PanAm někteří pasažéři přežili. A to všechno jen kvůli obavám z možného zvýšení nákladů letecké společnosti o pár tisíc guldenů …
Trochu jsem ten příběh pro přehlednost zjednodušila, koho zajímá, může se na internetu dozvědět víc, kromě toho bylo natočeno i několik hraných dokumentů, mapujících všechny okolnosti této tragédie.