Včera bylo 26. července, svátek Anny. Lidová pranostika říká, že „Svatá Anna, chladna z rána“, tedy že léto se pomalu obrací k podzimu. My na Lanzarote máme nejteplejší část roku – srpen a září – teprve před sebou. Letos panují zcela neobyklá vedra už skoro celý červenec, tak uvidíme.
Hlavními rysy zdejšího počasí jsou „relativně“ stálé teploty po celý rok – proto taky okřídlený název Kanárských ostrovů zní ostrovy věčného jara – a velká proměnlivost počasí během dne, čímž mám na mysli, že probudíte-li se do zamračené oblohy, mlhy, či tak vzácného jevu, jako je liják, určitě to tak celý den nezůstane a užijete si během dne i svou porci slunce. Jediné počasí, které občas trvá několik dnů v kuse je calima, kterou už jsem zmínila v únoru, kdy jsme měli tu čest vychutnat si jednu z těch větších v míře vrchovaté.
Dalším zásadním faktorem je místo, kde na ostrově právě jste. Na jihovýchodním pobřeží až po zhruba střed ostrova jsou slunečné dny bez mráčku po celý rok skoro pravidlem, což je zejména v létě dost úmorné. Sever, severovýchod a střed ostrova má velice příjemnou kombinaci slunce střídaného občasnou oblačností, kterou doprovází větší vlhkost (většinou v podobě ranní rosy a v období od října do ledna asi o 3 deště víc než na zbytku ostrova. 😊 Je to taky jediná oblast, kde se lze s větším či menším úspěchem pokoušet o zemědělskou činnost. Na západě a jihozápadě posetém sopečnými 
kužely, se soustřeďuje nejvíc oblačnosti a také vlhkosti, ale z hlediska zemědělství je to k ničemu, protože celé území tvoří kromě sopek jen lávová pole. Nad západní vyvýšenou částí ostrova se každý den vytvoří dlouhý mrak, který se jako obrovská ryba k večeru pomalu přesune z ostrova nad moře.
Jedna věc, která zpočátku překvapí a na kterou si člověk musí zvyknout, je skutečnost, že rána tady nejsou zrovna jásavá a prozářená sluncem, ale spíš pošmourná a zamlžená, až lehce depresívní. Než ale dosnídáte, už je všechno jak má být: tedy slunce + pohoda. Dalším řešením je vstávat později. 😊
To, čemu v Čechách říkáme bouřka, se tady jmenuje elektrická bouře a místní ji prakticky neznají, přichází nanejvýš tak jednou za pár let, a to pak vzbudí senzaci. Suché klima a vzduch prosycený zrnky písku prý elektrickým výbojům nepřeje.
A ještě jedna věc, co se týče počasí – myslím že už jsem zmínila, jak moc jsou místní lidé citliví na slovo „mlha“ – většina místních vás bude trpělivě opravovat, že zřejmě máte na mysli nízké mraky. A nejspíš budou mít pravdu.