Letošní turistická sezóna
By in

Letošní turistická sezóna

V červnu přistálo na Lanzarote po dvouměsíčním přerušení provozu prvních pár letadel s turisty. Z toho zhruba 2 500 bylo z kontinentálního Španělska, 202 z Velké Británie a 35 z Irska. Jen pro srovnání: v červnu 2019 přiletělo celkem 250 000 turistů z toho 200 000 cizinců. Celkově přistálo letos na letišti v Arrecife v důsledku pandemie koronaviru o zhruba 800 000 pasažérů méně než vloni ve stejném období. A tím ztráty zřejmě zdaleka nekončí, protože v důsledku znovu se zhoršující situace v kontinentálním Španělsku musí od neděle všichni, kdo se vrací ze španělských teritorií (včetně Kanárských ostrovů, kde je všehovšudy 200 aktivních případů covid-19) do 14denní karantény, což  logicky většinu potenciálních návštěvníků odradí. Jako by to nestačilo, touroperátor TUI minulou sobotu zrušil s okamžitou platností veškeré lety z Velké Británie, všechny plně vyprodané. Týdně se jedná o 250 letů a každý z nich měl dopravit na ostrov 200 britských koupáků. Ne, že bychom litovali, že v barech budou chybět do němoty ožralí, hulákající a jako ze řetězu uržení Angláni, kteří k ránu na každém rohu … no víte co, ale litujeme místní, co pracují a podnikají v turistickém průmyslu, protože situace začíná být opravdu hodně vážná.

Hoteliéři se začínají obávat, že by krok Británie mohly následovat i další země. O míře jejich zoufalství svědčí návrhy, jako např. nabídka úhrady testu na covid-19 hotelovým hostům před odletem domů.

Zdili, a zdili, a zdili...
By in

Zdili, a zdili, a zdili...

… až všechno zazdili.

Dnes jsme se byli po dvou týdnech podívat na staveništi, jestli už demontují stojky… a čekalo nás tam několik TAK mohutných překvapení, že se o ně s vámi, přátelé, musím hned podělit. Na takový příval nových skutečností jsme věru nebyli připraveni. Za prvé – nejen, že všechny stojky byly pryč, ale část venkovních zdí domu už byla vyzděná do výše našich ramen. 😊 Za druhé – otvor pro malé větrací okénko v budoucí šatně byl minimálně 2x větší, než má být. Za třetí – dolní strana otvoru pro okno ve Vráťově pracovně začínala namísto od podlahy až ve výšce 1 m. Za čtvrté – otvor pro okno v koupelně nebyl vůbec. A za páté – namísto otvoru pro velké okno v ložnici byla taky jen zeď. 🤢

Malou chvilku jsme si nebyli úplně jistí, zda se nám to všechno jen nezdá, a pak na ty nesrovnalosti upozornili předáka naší party. Pokýval hlavou, že o tom ví a že to ještě dnes vybourají. Na dotaz, proč to vůbec stavěli, nás naprosto odrovnal odpovědí, že když dnes ráno dorazili na stavbu, neměli po ruce plány a tak se pustili do práce nazdařbůh a doufali, že tam třeba žádná okna nebudou. Když pak v poledne přijel šéf a plány jim dovezl, viděli, že se moc netrefili… 😊

A ještě foto obří můry měřící na délku 7 cm, kterou objevili zedníci v bednění. Dušovali se, že takovou na ostrově ještě nikdy neviděli a že se na Lanzarote nejspíš dostala s calimou z Maroka.

Bouřka: jev téměř neznámý
By in

Bouřka: jev téměř neznámý

Včera bylo 26. července, svátek Anny. Lidová pranostika říká, že „Svatá Anna, chladna z rána“, tedy že léto se pomalu obrací k podzimu. My na Lanzarote máme nejteplejší část roku –  srpen a září – teprve před sebou. Letos panují zcela neobyklá vedra už skoro celý červenec, tak uvidíme.

Hlavními rysy zdejšího počasí jsou „relativně“ stálé teploty po celý rok – proto taky okřídlený název Kanárských ostrovů zní ostrovy věčného jara –  a velká proměnlivost počasí během dne, čímž mám na mysli, že probudíte-li se do zamračené oblohy, mlhy, či tak vzácného jevu, jako je liják, určitě to tak celý den nezůstane a užijete si během dne i svou porci slunce. Jediné počasí, které občas trvá několik dnů v kuse je calima, kterou už jsem zmínila v únoru, kdy jsme měli tu čest vychutnat si jednu z těch větších v míře vrchovaté.

Dalším zásadním faktorem je místo, kde na ostrově právě jste. Na jihovýchodním pobřeží až po zhruba střed ostrova jsou slunečné dny bez mráčku po celý rok skoro pravidlem, což je zejména v létě dost úmorné. Sever, severovýchod a střed ostrova má velice příjemnou kombinaci slunce střídaného občasnou oblačností, kterou doprovází větší vlhkost (většinou v podobě ranní rosy a v období od října do ledna asi o 3 deště víc než na zbytku ostrova. 😊 Je to taky jediná  oblast, kde se lze s větším či menším úspěchem pokoušet o zemědělskou činnost. Na západě a jihozápadě posetém sopečnými kužely, se soustřeďuje nejvíc oblačnosti a také vlhkosti, ale z hlediska zemědělství je to k ničemu, protože celé území tvoří kromě sopek jen lávová pole. Nad západní vyvýšenou částí ostrova se každý den vytvoří dlouhý mrak, který se jako obrovská ryba k večeru pomalu přesune z ostrova nad moře.

Jedna věc, která zpočátku překvapí a na kterou si člověk musí zvyknout, je skutečnost, že rána tady nejsou zrovna jásavá a prozářená sluncem, ale spíš pošmourná a zamlžená, až lehce depresívní. Než ale dosnídáte, už je všechno jak má být: tedy slunce + pohoda. Dalším řešením je vstávat později. 😊

To, čemu v Čechách říkáme bouřka, se tady jmenuje elektrická bouře a místní ji prakticky neznají, přichází nanejvýš tak jednou za pár let, a to pak vzbudí senzaci. Suché klima a vzduch prosycený zrnky písku prý elektrickým výbojům nepřeje. 

A ještě jedna věc, co se týče počasí – myslím že už jsem zmínila, jak moc jsou místní lidé citliví na slovo „mlha“ – většina místních vás bude trpělivě opravovat, že zřejmě máte na mysli nízké mraky. A nejspíš budou mít pravdu.   

Pro pepřový sprej se zbrojním pasem
By in

Pro pepřový sprej se zbrojním pasem

Jasně, je to trochu nadsázka, ale ne moc velká. V celém Arrecife (a tudíž s největší pravděpodobností na celém ostrově) je jen jeden obchod se zbraněmi, kde se také prodává pepřový sprej. Nejprve ovšem musíte zodpovědět otázku, k čemu ho chcete použít a teprve pokud prodavač shledá vaši odpověď jako uspokojivou, budete si ho smět zakoupit.😊 Ještě předtím si však ofotí váš doklad totožnosti se všemi údaji. Praktická nedostupnost jakýchkoli zbraní těžšího kalibru než je pepřový sprej je možná jedním z důvodů zdejší téměř nulové kriminality. Po ročním sledování zpráv vás můžu ujistit, že pokud už byste se nachomýtli k nějaké potyčce, nejpravděpodobněji si odnesete bodnou ránu, které jsou tady podle všeho nejčastějším zraněním. Je to logické – ke koupi kuchyňského nože nemusíte splňovat žádné zvláštní podmínky ani prokazovat totožnost. 

Další věcí, kterou si tady jako řadový občan nemůžete koupit, jsou herbicidy, insekticidy a další jedy. Přesněji řečeno, jako řadový občan si můžete koupit pouze herbicidy a insekticidy, které jsou zcela neúčinné, protože natolik zředěné, aby ani v nejmenší neškodily životnímu prostředí, tedy ani plevelu či hmyzu. Bereme to jako „daň za privilegium“ žít v rezervaci UNESCO. Účinné prostředky k hubení čehokoli si mohou zakoupit pouze pracovníci firem či občané, kteří absolvovali speciální kurz jak s chemikáliemi správně zacházet a nepoškodit životní prostředí. Po chvíli přemítání možná dojdete stejně jako my k názoru, že to vůbec není špatná strategie. Tím spíš, že tady na drtivé většině plochy ostrova skutečně nemáme problém s příliš hustou vegetací, ba právě naopak, je spíš umění docílit toho, aby vůbec něco vyklíčilo.😊

Začnou či nezačnou stavět zdi?
By in

Začnou či nezačnou stavět zdi?

Otázka téměř hamletovská. Pro ty, kteří už netrpělivě čekají na další zprávy ze staveniště, máme ujištění, že i my jsme nedočkaví, kdy se bude pokračovat. Betonová struktura domu už čtvrtý týden schne, další materiál na stavbu zdí se naváží a vše je připraveno k tomu, aby zedníci začali demontovat bednění a stojky. Jediné, co by to mohlo zhatit, jsou velká vedra, která momentálně na ostrově panují. Tedy – je nějakých 35°C, což jsou teploty, na které jsme my ve střední Evropě v létě zvyklí, ovšem tady bývá téměř po celý rok mezi 20° – 28°C, takže místní vláda vydala nejvyšší stupeň varování proti riziku úpalu a dehydratace a již tak volné tempo života ještě zpomalilo.

Aspoň jsem tedy dala na blog nové video z první etapy výstavby, abyste viděli, jak probíhaly stavební práce. Kdo někdy stavěl, určitě mi dá za pravdu, že sledovat těžké stroje v pohybu je fascinující. 

Také už začínají přijíždět první turisté, takže pláže, restaurace, turistické stezky i scénické vyhlídky do krajiny se rychle zaplňují. Naproti tomu naprostá většina hotelů zůstává stále zavřená, takže netušíme, kde se turisté ubytovávají.

No, a co se týče uprchlíků ubytovaných v Maguezu, starosta nás minulý týden osobně ujistil, že všichni jsou pod přísným policejním dohledem a jakmile budou covid-19 negativní, budou deportováni zpátky do Maroka. No, my při návštěvách vídáme trochu jiný obrázek: běženci celé dny posedávají na terase školy, kterou od okolí nedělí ani symbolické zábradlí, opalují se a se zájmem sledují, jak lidé ve vesnici pracují a zvelebují své domy, zahrady a pole. Policistu jsme v dohledu neviděli ani jednou. O tom, že obyvatelé Maguezu vnímají situaci podobně jako my svědčí skutečnost, že koncem minulého týdne sepsali petici, v níž žádají okamžité uzavření školy pro uprchlíky a jejich přesun do vhodnějších prostor, kde budou pod dohledem. Ale abych běžencům nekřivdila – když projíždíme kolem, vždycky nám vesele mávají. 😊

Modrá vlajka
By in

Modrá vlajka

Ještě jedna poznámka ke Guinessově knize rekordů: v minulém příspěvku jsem zapomněla zmínit, že Španělsko již od roku 1987 drží stabilní celosvětové prvenství v počtu pláží označených modrou vlajkou. Ke dnešnímu dni jich je  evidováno celkem 566, přičemž např. provincie Valencie se může pochlubit 135 plážemi uvedené kategorie, Galicie 107, Katalánsko 97, Kanárské ostrovy 56 a Lanzarote 8.

Označení „modrá vlajka“ vzniklo v roce 1985 a představuje ocenění pláží a sportovních přístavů, které dbají na udržitelnost životního prostředí. Hlavními kritérii při udělení ocenění jsou: kvalita vody, čistota, krajinné prvky, bezpečnost a dostupnost služeb. Ocenění uděluje mezinárodní porota na jeden rok, na severní polokouli vždy v dubnu, na jižní v září. 

Nejdelší šunková bageta na světě
By in

Nejdelší šunková bageta na světě

Před pár dny jsme v televizi chvíli sledovali zábavnou „vědomostní“ soutěž dvou týmů. Úroveň pořadu byla zoufalá, pohled na soutěžící připomínal směsici ZOO, sanatoria pro duševně choré a polepšovny. Co se však týče obsahu, odcházeli jsme od obrazovky obohaceni o mnoho informací o činech, kterými se Španělé zapsali do Guinessovy knihy rekordů.

  • Víte například, kde a kdy byla vyrobena nejdelší šunková bageta na světě?  Na Fuerteventuře v roce 2019 a měřila 1002 m.
  • Největší batát na světě o váze 48 kg vypěstovali v roce 2007 v zelinářské oblasti La Aldea na Gran Canarii.
  • Už dva roky figuruje v Guinessově knize rekordů restauratér z Asturie, který v aukci dva roky po sobě koupil místní kozí sýr za nejvyšší cenu v historii. V roce 2018 ho bochník sýra o váze 2,5 kg přišel na 14 300 €. Rok poté svůj rekord „zlepšil“, neboť za tentýž sýr zaplatil 20 500€. Člověk nemusí být zrovna laureát Nobelovy ceny za ekonomii, aby ho napadlo, že překonávat rekordy tohoto typu v dobách inflace není příliš těžké… 😊
  • V Katalánsku v roce 2018 dosáhli zápisu do Guinessovy knihy rekordů nápadem připravit víc než tunu pečených artyčoků na grilu o velikost  53 m2. Vzhledem k tomu, že akce měla navíc charitativní účel – peníze získané prodejem artyčoků byly určené pro potravinovou banku – jednalo se o jeden z rozumnějších nápadů na zápis.

    Pokud jste získali dojem, že všechny světové rekordy Španělska se točí kolem jídla, tak vězte, že jsou i jiné:
  • Katalánec Aleix Segura se v roce 2016 stal světovým rekordmanem v zadržení dechu pod vodou s časem 24 minut a 3 sekund.
  • V roce 2019 se do Guinessovy knihy rekordů dostal Španěl, který za hodinu 18 krát vystoupal schodiště WTC v Zaragoze, čímž zdolal 1 227 výškových metrů za hodinu, což je momentální světový rekord.
  • Guinessova kniha rekordů obsahuje i jméno 19ti letého katalánského studenta, který se vinou vrozené deformace narodil bez pravého předloktí a rozhodl se zkonstruovat si první robotickou protézu z kostek lega
  • V roce 2018 byla na budově madridského hotelu RIU umístěna největší reklama na světě. Měřila téměř 5 700 m2 a propagovala výrobky firmy HUAWEI. Je ale otázkou, zda tento rekord patří Španělsku…
  • Další pro lidstvo zásadní rekord si v roce 2019 připsal muž z Cádizu, který dokázal víc než 30 sekund balancovat se 14 rolemi toaletního papíru na čele…😊

Magnet v Atlantickém oceánu
By in

Magnet v Atlantickém oceánu

… tak by se daly stručně charakterizovat Kanárské ostrovy po přečtení pár článků o současnosti i historii nelegální imigrace ze severní Afriky. Zjistili jsme totiž, že takových člunů, jaký připlul minulý týden na severní pobřeží Lanzarote a jehož osádka nám znovu přivezla koronavirus, kterého jsme se předtím úspěšně zbavili, připlouvá z Maroka každý týden i několik!!!🤢 A nejen to, taky že někteří z organizátorů této výnosné „cestovní agentury“ (cena za plavbu v chatrné a netěsnící pramici s motorem z druhé ruky a bez záchranné vesty činí 1500 € na osobu) žijí přímo tady na Lanzarote. Určitým zadostiučiněním pro nás je, že 6 z nich bylo právě před několika dny v rámci rozsáhlé celostátní operace zatčeno a čeká je soud.

První čluny s nelegálními uprchlíky z Afriky dorazily ke břehům Fuerteventury v polovině 90. let minulého století. Po roce 2005 začala křivka počtu ilegálů strmě stoupat, jen v samotném roce 2006 připlulo na Kanárské ostrovy téměř 32 000 lidí, z nichž drtivou většinu tvořili mladí muži. Motivace většiny z nich byla ryze ekonomická – získat práci v tehdy prosperujícím Španělsku, navíc „dobře placenou“, neboť za dva týdny se zde dalo vydělat tolik, jako za rok v Mali či Mauretánii. Druhou stranou mince je skutečnost, že hřbitovy na Fuerteventuře a Lanzarote jsou plné hrobů bezejmenných utonulých. 

Tváří v tvář této humanitární krizi Španělsko rozmístilo hlídky u západoafrického pobřeží, pořídilo si radarové systémy pro detekci člunů a nabídlo severoafrickým zemím velkorysou rozvojovou pomoc. Úspěšnost této strategie se ukázala vzápětí – za celý rok 2010 připlulo jen 196 imigrantů. Od roku 2017 však začínají jejich počty opět stoupat, Španělsko je však dnes v jiné situaci, nejenže nezažívá rozmach, ale po vleklé ekonomické krizi navíc přišla krize coronavirová, která ochromila jedno z jeho nejdůležitějších odvětví – turistický průmysl. A je-li tato branže zásadní pro celé Španělsko, na Kanárských ostrovech to platí dvojnásob. Místní lidé kvůli téměř kolabující ekonomice zoufale potřebují, aby už se konečně znovu nastartoval turistický ruch. Většina z 8 ostrovů už je „corona-free“, což je skvělá reklama a pobídka k návštěvě. Místní se však děsí toho, že s každým člunem z Maroka mohou znovu přijít (a taky zpravidla přicházejí) další nakažení. Celá situace je o to absurdnější, že výletní lodě zde zatím legálně přistávat nesmějí z důvodu rizika zavlečení koronaviru. S každým člunem z Maroka připlouvají taky další a další zájemci o práci, která v současnosti není ani pro místní…

A co se týče otázky na další osud nelegálních imigrantů tady na ostrově poté, co opustí povinnou karanténu, na tu jsme zatím nedostali odpověď. Po ročním pozorování pomalu se měnícího složení obyvatel tady v Arrecife však začínáme mít lehké podezření, že leckteré potkáváme na promenádě… 

Ale není všechno v souvislosti s imigranty jen špatně. A proto pozitivní zpráva na konec: na Lanzarote existuje v současnosti už 13! organizací imigrantů. Jejich šéfové se minulý týden sešli a vydali prohlášení, že bobtnající xenofobní nálady Kanářanů vůči imigrantům nemají žádné opodstatnění a měly by se všemi dostupnými prostředky potírat, neb imigrace přináší prospěšnou společenskou proměnu a je zdrojem vzájemného obohacování kultur a pokroku.😊

Tož tak…

I v našem ráji existují problémy...
By in

I v našem ráji existují problémy...

Jedním z nich jsou karavany. Když jsem před časem napsala, že jich na našem malém ostrově navzdory očekávání můžete pár vidět, netušila jsem, že jsou jich tady stovky, ani že vztahy mezi karavanisty a obyvateli přímořských městeček jsou dost napjaté. Zejména v těchto měsících, kdy je v důsledku umrtveného turistického ruchu spousta lidí přinejmenším přechodně bez práce, pobírají sociální dávky od státu a tudíž mají spoustu volného času (i chuti) jednou v životě si naplno užít léto, a na druhé straně byly pro vozidla uzavřeny některé pláže s cílem snížit koncentraci lidí. Tím došlo k tomu, že karavanisté obsadili každý čtvereční metr  ulic, chodníků a proluk u moře. Obyvatelům uvedených lokalit došla trpělivost, začali se bouřit a někde dokonce neváhali nechat navézt na proluky obří kameny, coby barikády. Na to karavanisté odpověděli protestní blokádou pobřežních promenád a ulic. Vzrušené debaty a přestřelky se odehrávají i na internetových fórech. A hněv na obou stranách sílí.

A pak tady máme problém s opuštěnými čluny na pobřeží… Vlastně s tím, že když připluly, prázdné nebyly. Na každém z nich dorazí z Maroka až 25 ilegálních imigrantů, ačkoli když je vidíte, máte pocit, že víc než 10 lidí se do nich vejít nemůže. Imigranti s sebou často vezou také náklad hašiše, aby nepřipluli jako chudí příbuzní a měli nějaký kapitál do začátků.

Před pár dny byl jeden takový člun zpozorován několik mil od pobřeží. Poté co byli imigranti zachráněni, zabaleni do přikrývek, nakrmeni, vyšetřeni, otestováni a zjištěna pozitivita několika z nich na coronavirus, putovala celá výprava do karantény. A hádejte kam? – do školy u nás v Maguezu!🤢  Náš názor na vzniklou situaci asi publikovat nemusím. Zaujala nás však ještě jiná věc – ani jeden z několika známých, kterých jsme se ptali, co bude s ilegálními uprchlíky poté, až je propustí z karantény, neměl nejmenší tušení a všichni opáčili, že by je to taky zajímalo. Vyhledali jsme si tedy na internetu informace o nelegální imigraci na Kanárské ostrovy a dozvěděli se mnohé …

Fotoreportáž IV.
By in

Fotoreportáž IV.

Jako houba po dešti…

Mezitím jsme si na konto připsali jeden velký úspěch, byť lokálního významu: švec po necelých 7 měsících od přijetí zakázky opravil Vráťovy pohorky! Skvělá zpráva, vzhledem k tomu, že v příštích měsících budeme na stavbě nejspíš trávit podstatnou část svého času.