Před týdnem jsme KONEČNĚ! našli solidní firmu ochotnou postavit náš dům a za přijatelnou cenu. Navíc je připravena do měsíce zahájit stavbu. K tomu, aby se stavba rozběhla, je ale nutné zařídit spoustu administrativních úkonů a veškeré instituce a úřady jsou zavřené. A zůstanou zřejmě minimálně 3 – 4 týdny, protože už při vyhlášení karantény se zdejší politici netajili tím, že 15 denní lhůta nebude k zásadnímu omezení přenosu viru stačit a bude zapotřebí ji prodloužit. Jaká neuvěřitelná smůla, že zrovna teď, kdy bychom už konečně opravdu mohli začít stavět, nám zase zkřížil plány koronavirus! Takže další zdržení o minimálně jeden, spíš dva až tři měsíce… Pokolikáté už???
Hledání stavební firmy bylo těžší a trvalo déle, než jsme předpokládali. Zatímco v prvním případě to šlo samo, nejspíš proto, že jsme byli začátečníci a na spoustu věcí se nezeptali, teď už poměrně dobře známe zdejší poměry ve stavebnictví, pochopili jsme místní zvyklosti a kolorit vyjednávání a jsme tudíž silní soupeři. Nejrůznější varování některých majitelů firem spoléhajících na to, že jako cizinci nevíme, jak to tady chodí, nebereme vážně. Historkám o pokutách, které údajně podle španělských zákonů hrozí stavebníkům, kteří si samostatně obstarají materiál, se jen smějeme. Stručně řečeno, stali se z nás ostřílení matadoři ve vyjednávání, které jen tak něco nezastraší. Nejspíš proto se většina z firem, které jsme oslovili, do stavby našeho domu nijak nehrnula a většina po úvodním jednání už nezareagovala.