Leden 2020 – Jednosměrná letenka na Lanzarote

Stavební firma žádná výhra...

… jak jsme si původně mysleli. Velice záhy se ukázalo, že nás její majitel chce trochu ošulit na cenách materiálu. Takže jsme smlouvu vypověděli (máme totiž málo problémů a potřebujeme si přivodit nějaké další ) a připravujeme se na nepříjemné dohadování co kdo jak myslel. A taky hledáme novou stavební firmu…

Zdejší praxe je taková, že kdo nestaví svépomocí, ale zadá stavbu firmě, volí variantu „na klíč“ a o celý proces výstavby se moc nezajímá. Cena za 1 m2 se tady pohybuje podle kvality v rozmezí cca 1000 – 1250 Eur. Firmy si s rozpočtem moc hlavu nelámou, většinou jej „vykalkulují“ tak, že vynásobí plochu domu částkou buď za standardní či luxusní provedení a za tuto cenu vám nabídnou, že dům postaví. Vr. se tudíž naskytla vítaná příležitost trochu si „zasoutěžit“ a pokusit se docílit nižších nákladů tím, že si sjednáme subdodávky a obstaráme některé materiály sami a za výhodnější ceny. Pár místních výrobců materiálů už jsme obeslali emailem a někteří nám nabídli slevy až 25 %.

27Led

By Jitkain Příspěvky

Byl to planý poplach...

Samozřejmě, že jsme stavební povolení neobdrželi ani toto pondělí. Měli jsme být méně důvěřiví k zaručeným zdrojům a nechat si prostor pro zdravou skepsi. K mírnému optimismu nás poslední měsíc vedla změna mantry místních úředníků a politiků z „Dřív nebo později se dočkáte“ na „Pokračuje to velmi dobře“. Tváří v tvář dnešnímu zklamání však musíme konstatovat, že změna slovníku na procesu vydání povolení evidentně nic nezměnila.

A abyste si nemysleli, že nesledujeme dění v oblasti IT, tak po dnešku uvažujeme, že se budeme inspirovat situací kolem e-shopu pro dálniční známky v ČR a taky vytvoříme e-shop, v rámci něhož byste nás mohli podpořit. Místo dálničních známek bychom nabízeli:
– kašpar úředník à 1 Kč
– kašpar náměstek starosty à 2 Kč
– kašpar starosta à 3 Kč.

Utržené prostředky bychom využili k nákupu levného vína, kterým bychom zapíjeli žal a získali novou energii do dalšího boje…

23Led

By Jitkain Příspěvky

Všichni jsme odněkud připluli

Přátelé, máme horkou a „zaručenou“ zprávu z dobře informovaného zdroje, že situace ohledně naší licence už je tak ostudná, že se kvůli ní tuto sobotu ! sejde Rada radnice a licenci nám vydá. To jen na okraj, abyste byli v obraze, jak napnutí budeme o tomto víkendu.

Ale jinak chci dnes napsat několik faktů o místním obyvatelstvu. Má se za to, že Lanzarote bylo – nejspíš díky své zeměpisné poloze blízko afrických břehů (vzdušnou čarou cca 130 km) prvním obydleným ostrovem Kanárského souostroví. Původní berberské obyvatelstvo se nazývalo „majos“, poté sem kolem roku 1100 př. n. l. připluli a usídlili se Féničané. Potomky obou etnik zde našel začátkem 14. století objevitel Kanárských ostrovů – janovský mořeplavec, dobrodruh a obchodník Lanceloto Malocello. Výrazem popularity této historické osobnosti je jeho jméno objevující se v názvech několika místních hotelů, internetového deníku Lancelot Digital, televizního kanálu Lancelot, anebo stejnojmenného obchodního domu s oděvy.

V současné době je Lanzarote se svými zhruba 150 tisíci obyvateli třetím nejlidnatějším ostrovem po Gran Canaria a Tenerife. Počet obyvatel se v posledních 30 letech výrazně zvýšil, z 50 % však za to vděčí přistěhovalcům. Největší podíl cizinců tvoří Britové, Maročané (zejména z oblasti Marokem okupované Západní Sahary), Italové, Latinoameričané, Rumuni a Němci. Celkově představují přistěhovalci jiné než španělské národnosti v současné době víc než 25 % veškerého obyvatelstva.

Vzhledem k mimořádné smůle v podobě souběhu dvou pohrom: dlouhotrvajícího sucha a sopečné činnosti během 18. století, které znamenaly naprostý úpadek ekonomiky, značná část obyvatelstva emigrovala do Jižní Ameriky, zejména Uruguaye, Argentiny, Venezuely a Kolumbie. Ironií osudu je, že v důsledku postupného zhoršování ekonomické i politické situace v 70. letech minulého století, se vnuci a pravnuci někdejších emigrantů začali houfně vracet zpátky na Lanzarote. I proto má mnoho dnešních obyvatel jinou než španělskou národnost.

Co se týče nás, cítíme se tady jako ryby ve vodě, protože díky mezinárodnímu složení obyvatelstva tady necítíme žádnou jazykovou bariéru, prakticky ve všech sférách života panuje velká tolerance a nikdo nás nepovažuje za „náplavky“.

22Led

By Jitkain Příspěvky

Zídky

Nejprve díky za četné ohlasy na poslední příspěvek o zdraví a vaše náměty co dalšího by se ještě dalo dělat. Asi bych na tomto místě měla poznamenat, že oba s Vr. dobře víme, že jeho rameni vůbec nejmíň svědčí budování zídek. Ale svým způsobem nás právě tato činnost docela baví – což je štěstí, protože nás bude zaměstnávat přinejmenším ještě celé jaro. Upevnit kůly a natáhnout kari sítě byla celkem brnkačka, ale zídky… Náš původní předpoklad, že to zvládneme do vánoc, byla hodně naivní představa středoevropanů, kteří žádnou suchou zídku nikdy předtím nestavěli.

Stavba zídek taky významně ulehčuje seznamování s místními, protože přirozeně poutá jejich pozornost. V současné době už známe všechny sousedy v dosahu 100 m, což si vyžádalo speciální opatření: pořídili jsme si mapku domů, kam si zaznamenáváme jména. Sousedé nás ve volných chvílích chodí pozdravit a podívat se, jak pokračujeme. Průběh setkání začíná prakticky vždy uznalým pokýváním hlavou s pohledem na parcelu, pak prohodíme pár vět, občas vyslechneme radu co udělat lépe a často nabídku, že by zídku s bratrem/bratrancem/švagrem či jiným příbuzným udělali místo nás (za peníze, samozřejmě). Jelikož poloha a velikost naší parcely je tady předmětem všeobecného obdivu, počínaje závozníkem kari sítí a konče pracovníky geologického průzkumu, pochopili jsme, že jsme zřejmě považováni za boháče, ze kterých by mohlo kápnout nějaké Euro. Otázkou je, zda se pak večer v taverně všichni nahlas nesmějí tomu, jak zídky bastlíme. Kdo má zájem, může se podívat jak nám to jde v sekci video.

Na druhé straně už jsme si všimli asi tří autobusů s turisty, které před naší parcelou taky zastavily. Možná jim průvodce vykládal o historii zdejších zídek v krajině a dodal jaké mimořádné štěstí mají, že mohou ještě dnes na vlastní oči vidět jedny z posledních domorodců při práci.

19Led

By Jitkain Příspěvky

Zdravá životospráva dá zabrat

Juan a Rosa jsou naši první zdejší přátelé. Přede 2 roky jsme si na týden pronajali jejich dům a od té doby jsme v kontaktu. Juan se věnuje rehabilitaci a alternativní medicíně, Rosa pracuje v obchodě s organickými produkty. Bylo tedy logické, že se Vr. s přetrvávající bolestí ramene obrátil právě na ně. Po zevrubném vyšetření a mnoha otázkách co, kdy a v jakém množství jíme a děláme, Juan prohlásil, že v našich každodenních zvyklostech je skoro všechno špatně. A to jsme si mysleli, jak zdravě žijeme! Vr. prý rameno bolet nepřestane, dokud radikálně nezmění stravovací i sportovací návyky. Protože jsme jedna duše, jedno tělo, řekla jsem, že do toho jdu s ním. Ani jeden jsme ale netušili, jak to bude časově i finančně náročné.

Ušetřím vás podrobností o jídelníčku, kterým bychom se měli řídit a v němž zaujímají význačné místo jídla jako: naturální rýže s cizrnou, naturální rýže s čočkou, naturální rýže se semínky chia, cizrna s čočkou atd. Když jsem se zeptala, co k tomu, Juan překvapeně povytáhl obočí a vysvětlil mi, že dvě suroviny představují chuťově i co se týče živin víc než bohatý pokrm.

A pak zaznělo zcela zásadní doporučení – zakoupit si odšťavňovač. Dva dny jsme váhali, než jsme vyrazili do největšího místního obchodu s domácími spotřebiči, odhodláni investovat do svého zdraví. Možná nás měl varovat pohled na prodavačku dlouho (a v konečném výsledku marně) zápasící s jednotlivými součástmi ve snaze přístroj složit dohromady. Ale nestalo se a přístroj zaujal čestné místo na jídelním stole v kuchyni, kde už stojí kávovar, racletovač a robot, protože kuchyň – ač poměrně velká – má pro naše potřeby příliš malé odkládací plochy.

Od té doby odšťavňovač výrazně reguluje náš denní režim. Vstáváme o hodinu dříve, abychom si vyrobili čerstvou šťávu a teprve hodinu poté posnídali. Nutno říct, že vymýt veškeré zbytky ovoce a zeleniny ze šneku, sítek, násypky a trubiček přístroje trvá tak dlouho, že vlastně ani moc velká prodleva mezi vypitím „vitamínové bomby“ a snídaní nevzniká. Totéž se opakuje před večeří, takže své odpolední aktivity zkracujeme tak, abychom už kolem 5 začínali s přípravou druhého denního „životabudiče“. Dalším zásadním faktorem je – jak postupně zjišťujeme – správná volba (nebo eliminace) jednotlivých druhů zeleniny a ovoce a taktéž poměru mezi nimi, neboť některé kombinace vás donutí celý den strávit v bezprostřední blízkosti WC. A to jsem ještě nezmínila, že k nákladům na pořízení přístroje musíme jen za první týden připočíst 2 trička potřísněná zeleninovými šťávami (a tudíž zničená), jednu rozbitou sklenici, několik dávek už vylisované šťávy, které v důsledku nepozornosti vytekly na podlahu, několik obarvených utěrek, několik spotřebovaných rolí papírových utěrek a nekonečné utírání upatlané pracovní plochy a podlahy.

Další patálií je kategorický zákaz jízdy na kole pro Vr. dokud rameno úplně nepřestane bolet. Pokud by vás zajímalo, jak Juan vypadá, je to výrazně rachitický typ vážící odhadem 50 kg a nepůsobící ani zdálky zdravým dojmem. Tolik tedy Juan.

Rosa vypadá o poznání lépe. Tato energická a veselá osůbka nám prodala konopný olej, kterým si máme 20 minut denně potírat jakoukoli část těla která potřebuje vyléčit, a dále několikeré pastilky a lektvary prý výhradně organického původu, vesměs výtažky z nějakých mořských potvor. Pach linoucí se z lahviček by tomu odpovídal. Všechny preparáty je nutné brát ve zcela určité hodiny, ale pozor, máte-li brát něčeho např. 15 kapek, nemůžete to odfláknout tak, že je do sebe prostě zvrhnete najednou. Je zapotřebí spolknout 3 x 5 kapek v pětiminutových intervalech… Ale lze to brát taky tak, že vzhledem k tomu, kolik jsme za těch pár malých krabiček vysolili, si aspoň užijeme trochu psiny, ne?

A taky nás napadlo, jaké štěstí, že už nepracujeme, protože v běžném pracovním životě by se takto intenzívní péčí o zdraví člověk uštval k smrti.

16Led

By Jitkain Příspěvky

Jako sedláci u Chlumce...

Udělali jsme opravdu maximum proto, abychom v lednu mohli začít hrabat základy. Nechali jsme udělat geologický průzkum podloží, výsledek poslali architektovi jako podklad pro zpracování projektové dokumentace, uzavřeli smlouvu se stavební firmou, byli jsme odhodláni pronajmout si diesel agregát a cisternu s vodou… ale ukázalo se, že to nestačí.

Stavební firma potřebuje po podpisu smlouvy cca 1 – 2 měsíce na to, aby připravila veškeré formální náležitosti a dokumenty ke stavbě, plán bezpečnosti práce a ochrany zdraví, oznámila stavbu na inspektorátu práce, oplotila stavební místo, objednala dodávky betonu a zejména ohýbání roxorů do základů. Ale hlavně: na pozemku je zapotřebí vyznačit vápnem půdorys domu, který přijde osobně přeměřit Miguel řečený Všemocný a teprve poté, co se za účasti stavební firmy a stavbyvedoucího vypracuje zápis, který všichni stvrdí svými podpisy, může se začít bagrovat. Bez uvedeného zápisu se žádná firma neodváží na pozemku kopnout do země. Pokud tady postaví někdo něco „na černo“, tak maximálně kurník. S nostalgií vzpomínáme na český diletantismus, kdy jsme před 13 lety postavili v pohodě celý dům a stavební povolení obdrželi až při kolaudaci. Neradi tedy, bohužel, musíme uznat, že tady tuto bitvu zatím prohráváme.

Jo, pardon, ještě jsem zapomněla na jednu maličkost: před zahájením výkopů se musí přesunout na jiné místo dopravní značka u naší zídky, která brání příjezdu bagru. A tušíte, kdo rozhodne o novém umístění značky? Ano, uhodli jste. Vlastně se pomalu přestáváme divit, že člověk s tak neomezenými pravomocemi se chová způsobem, jaký nám mnohokrát předvedl.

Na druhou stranu, stavební firma, se kterou jsme podepsali smlouvu na výstavbu domu, se (zatím) jeví jako výhra. Její majitel je tady na Lanzarote doslova přírodním úkazem – na zdejší poměry velmi akční. Jeho hlavní přidanou hodnotou je však skutečnost, že jako jeden z mála vychází „relativně“ dobře s Miguelem Všemocným. Ironií je, že se sám taky jmenuje Miguel. Jeho další vlastností je mimořádná sdílnost – prakticky aniž jsme se na cokoli ptali, dozvěděli jsme se, že ten zloduch na Lanzarote přicestoval jako malé dítě s rodiči z Venezuely, se svým partnerem bydlí v Arrecife a ženy se mu hnusí, taky kde bydlí jeho sestra, jaké má auto, v kolik hodin přijíždí do práce, kde v Haría parkuje a mnoho dalších informací, které už nám hlava nepobrala.

13Led

By Jitkain Příspěvky

Timanfaya, aneb jen kvůli koupání na Lanzarote nejezděte

Ne, že by tu nebyly krásné pláže… a dokonce si můžete oproti mnoha jiným destinacím vybrat z pláží s pískem bílým, žlutým, barvy bílé kávy či antracitovým. Ani turistické rezorty všech kategorií tady nechybí, ačkoli jich není zdaleka tolik, jako například na Gran Canarii či Tenerife. To je zčásti dáno skutečností, že Lanzarote bylo v roce 1993 vyhlášeno biosférickou rezervací UNESCO. Z našeho pohledu je to pro ostrov požehnání. Situace v některých rezortech na Gran Canaria a Tenerife je totiž varující a budí soucit s místními obyvateli. Pokud se však chcete „jen koupat“, Lanzarote vás možná zklame a měli byste se raději rozhodnout pro nějakou jinou (a mnohem bližší) destinaci. Lanzarote totiž nabízí především krajiny jako z jiné planety, jejichž barevné spektrum vám vyrazí dech, mořské laguny uprostřed sopečných skalek, vlny letící kolmo vzhůru po strmých útesech, lávové skulptury a tunely, procházky a túry tak blízko lávovým vyvřelinám, jako stěží někde jinde na světě.

Timanfaya – vulkanický národní park a hlavní lákadlo celého ostrova. Park si lze prohlédnout jen z okénka vyhlídkového autobusu s oficiálním průvodcem, který na několika místech zastaví. Mimo jiné i u restaurace El Diablo, kde si můžete pochutnat na mase připravovaném na lávových kamenech (místní lidé ale říkají, že se zde už hotové maso jen přihřívá) a také budete svědky malé show demonstrující, že jádro Země je žhavé a na Lanzarote zatraceně blízko povrchu. Obojí jsou nezakrytě a prvoplánově turistické atrakce, stejně tak jako možnost projížďky na velbloudech o kousek dál po silnici směrem na Yaiza. Ovšem i v případě, že neabsolvujete oficiální trasu parkem, můžete se dosyta pokochat vnitrozemím ostrova pokrytým relativně čerstvými lávovými proudy, poli a krátery pocházejícími ze sopečných erupcí, které začaly v roce 1730 a trvaly téměř sto let až do roku 1824. Nejlepší pohledy nabízejí trasy: Yaiza – Mancha Blanca, Macher – Mancha Blanca (na této silnici je i pár malých parkovišť, kde můžete nechat auto a podniknout procházky/cyklistické výlety do okolí), Masdache – La Vegueta (silnice horší kvality). Co se týče dojmů – kolik lidí, tolik názorů. Většinu návštěvníků unikátní pohledy zblízka na nařasené lávové formace a masívní rozlámané desky naprosto fascinuje a uvádí v úžas, mnoho z nich ale současně hluboko v nitru pociťuje mírný neklid až děs z této pekelné krajiny.
Víc obrázků v sekci Foto – Ohňové hory.

10Led

By Jitkain Příspěvky

¿Un café? ¡Sí!

Po několika diskusích, jak urychlit oboustranný pokrok ve španělštině, jsme dospěli k závěru, že to chce buď nějaký intenzívní kurz – nejlépe v rozsahu několika hodin denně – anebo se pokusit začít mluvit španělsky i doma. Druhý způsob byl poměrně riskantním experimentem, protože je obecně známo, že vzájemná „výuka“ mezi partnery moc nefunguje a naopak přináší možné třaskavé situace. V našem případě je navíc situace o to legračnější, že jeden, který moc neumí, by měl učit druhého, který taky moc neumí.

Po prvním dnu se ale ukázalo, že to půjde a také, že to bude mít i některé pozitivní momenty. Například jsme si oba uvědomili, jak efektivně a stručně se dají věci vyjádřit. Taky se oba den po dni zlepšujeme v pantomimě, improvizaci a vžívání se do toho, jak uvažuje ten druhý. Oba se sice zatím občas uchylujeme k berličkám typu „la brambóra“ či“ los zedníkos“, ale to je dočasné. Zažíváme velkou radost v okamžicích, kdy si porozumíme a kromě toho se také hodně nasmějeme.

Takže, přátelé, jako recept pro získání nové dimenze ve vztahu vřele doporučujeme přejít na jiný jazyk dorozumívání. Uvidíte sami, kolik legrace si užijete .

08Led

By Jitkain Příspěvky

Jíška není hloupá

Celý náš denní program je společný, tedy i příprava oběda. A Vr. občas valí oči na kulinářské zázraky, které v kuchyni vznikají, protože nikdy předtím netrávil v těchto prostorách víc času, než kolik trvá vyjmout otvírák na víno ze šuplíku. A najednou zjišťuje, že z celkem obyčejných – a občas pro něho i nevábných – surovin vznikají náramné dobroty. Dokonce dospěl do stádia, kdy už zvládne některé úkony zcela samostatně – například nastrouhat mrkev na správné plošce čtvercového struhadla, uhodnout zda se na přípravu polévky hodí lépe hrnec či kastrol, anebo rozlišit petržel od máty. A pak jsou některé práce, které si vysloveně užívá. Jednou z nich je příprava jíšky. Minulý týden už se dokonce schylovalo k tomu, že bude jmenován specialistou pro její přípravu, ale v poslední chvíli to zhatila skutečnost, že přehlédl hroudu na jedné straně hrnce a pak se to v hotové polévce profláklo, když vyplaval obrovský nok. Vr. se sice bránil poukazováním na to, že se mu jíška zákeřně schovala za hranou nádoby, ale tak chabá výmluva mu nebyla uznána a jmenování bylo protentokrát v pytli.

Naproti tomu já zase začínám pronikat do tajů stavebních pomůcek a přístrojů. Například onehdá jsme na parcele měřili výšku terénu pomocí “šlaufky“ (pro kámošky, co možná neví o co jde: to jsou takové dvě skleněné trubičky spojené asi kilometr dlouhou gumovou hadicí, sloužící ke stanovení roviny). Docílit toho, aby hladina vody v obou trubičkách byla stejně vysoká je zpočátku děsná psina, po čtvrt hodině už hrozná pruda, ale v každém případě docela kumšt.

A ještě se musím pochlubit, že já, která ani v češtině nikdy neviděla valný rozdíl mezi maltou a betonem, začínám být odbornicí na španělské názvosloví stavebních materiálů a postupů .

06Led

By Jitkain Příspěvky

Svátek Tří králů

Na rozdíl od Vánoc, které se tady slaví celkem v tichosti v rodinném kruhu a za zavřenými dveřmi, oslavy svátku Tří králů – zde los Reyes Magos – který připadá na 6. ledna, jsou velkolepé. Hlavní bod programu se koná už v předvečer samotného svátku, kdy do ulic vyrazí tisíce obyvatel, aby si nenechaly ujít slavnostní průvod masek, amatérských kapel, nejrůznějších kejklířů, a svaté rodiny a tří mágů na oslících. Podstatnou součástí průvodu jsou také alegorické vozy, které – alespoň tady na Lanzarote – zajišťují největší dodavatelé zboží a služeb jako je např. supermarket HiperDino, místní dopravce, pošta, provozovatel turistického vláčku apod. Všichni účastníci průvodu po celé trase rozhazují z pytlů kila cucavých bonbónů do davů, lemujících ulice. Vzhledem k tomu, že spousta bonbónů skončí i na vozovce, kam se po nich nekontrolovaně vrhají zejména dětí, je celkem s podivem, že při této taškařici nikdo neskončí pod koly vozů.