Když jsme naši milovanou parcelu poprvé uviděli na vlastní oči, byl deštivý a větrný jarní podvečer (jak to, vždyť na Lanzarote téměř nikdy neprší!), kolem prošlo několik místních v prošívaných bundách (jak je možné, že vůbec mají zimní oblečení, když je tady údajně pořád teplo?), parcela byla celá zarostlá nějakým hnusným plevelem (ale tady mají přece růst sukulenty, kaktusy, případně vinná réva!) a Vráťa byl těžce otrávený neutěšeným stavem mnoha domů v Maguezu, které byly spíš ruinami a rozvalinami… Zčásti se na jeho rozladění určitě podílela i skutečnost, že se v té době už druhý měsíc belhal o dvou francouzských holích a trpěl silnými bolestmi stehenního svalu, který si natrhl na lyžích.
Při cestě zpátky do hotelu jsme byli hrozně zklamaní a rozmrzelí a zcela vážně zvažovali, že prostě odepíšeme zálohu, kterou jsme zaplatili, a na celý projekt s domem se vykašleme. Že to celé byl naprostý úlet.
